Dennis Persson žije a trénuje dostihové koně ve švédském Strömsholmu nedaleko dějiště vrcholu tamní překážkové sezóny Švédské Grand National. Ačkoliv nepatří z pohledu aktuálního počtu jím trénovaných koní k největším trenérům ve Skandinávii a s 12 svěřenci by nebyl mezi těmi největšími ani podle českých měřítek, je v několika ohledech ve své domovině tento 33letý trenér výjimkou. Přestože se v prvních letech trenérské kariéry nijak nespecializoval a své svěřence vysílal rovnoměrně jak do překážkových tak do rovinových dostihů, v posledních dvou sezónách tomu bylo jinak.

Mezi švédskými profesionálními trenéry je pravděpodobně jediný, který má dnes ve své stáji prakticky výhradně překážkové koně a tím hlavním důvodem pro náš rozhovor je fakt, že už tři z nich pocházejí z České republiky. 7letý Džin (Varadar) a 4letý Torres (Rainbows for Life) jsou navíc i českými odchovanci a již dva roky je v Dennisově péči také letos desetiletý Amber Hill (Tiger Hill). Kromě toho se v sedlech jeho koní objevují především žokej Niklas Lovén, který je současným švédským překážkovým šampiónem, a amatérský jezdec Tobias Hellgren. Oba se v loňském roce představili v Pardubicích, Tobias dokonce vítězně.

Dennisi, než se dostaneme k vašim vazbám na český turf, můžete nám říci něco o vaší cestě k dostihovým koním? Pocházíte z „koňařské“ rodiny?

Prvním, kdo z rodiny začal se sportovními koňmi, byl můj otec. Byli to nejdřív koně na military a otec byl v této disciplíně velmi úspěšný. Stal se švédským šampiónem a byl i ve výběru do švédského olympijského týmu.

Bylo proto přirozené, že v jeho stopách šel pak můj nejstarší bratr Johan. On také závodil v military, ale už ve svých 14 letech jel svou první steeplechase. Prostřední bratr Dicke se začal rovnou, a to velmi úspěšně, věnovat dostihům, protože otcova dostihová stáj se v té době už hodně rozrostla. Dicke byl třikrát žákovským šampiónem a mnohokrát jezdeckým šampiónem Švédska a byl prvním švédským žokejem, který získal angažmá v Americe.

Já sám jsem jako malý kluk chtěl hrát hlavně fotbal a koně mě moc nezajímali. Otec mi ale přesto koupil poníka, když mi bylo asi 6 let a díky tomu, že mně děvčata z otcovy stáje za to uplácela čokoládovými bonbóny, jsem na něm začal i jezdit. Důležitější než ta čokoláda, ale bylo, že mě chytila rychlost a síla. Pak jsem ale odrostl pony dostihům a k opravdovým dostihovým koním jsem se dostal až o několik let později. Bylo to poté, co Dicke tragicky zemřel a já jsem trávil s Johanem nějaký čas na stockholmském závodišti. Od začátku bylo ale jasné, že jsem moc velký na to, abych se stal profesionálním rovinovým jezdcem, takže jsem po celou svoji jezdeckou kariéru jezdil jenom překážky jako amatér.


Foto: Tréninkové středisko Dennise Perssona

Jako amatérský dostihový jezdec jste pak byl velmi úspěšný, co bylo důvodem ukončení vaší jezdecké kariéry?

Moje kariéra opravdu pokračovala velmi dobře, v roce 2003 se mi podařilo získat švédský překážkový šampionát, takže jsem se rozhodl na sobě ještě více zapracovat, abych ho mohl obhájit. Zorganizoval jsem účast na tréninkovém týdnu v Anglii na The British Racing School ještě spolu s dalšími kamarády žokeji. Tam jsem si ale při obyčejném pádu z koně přivodil vážné zranění zad, které mne na čas vyřadilo z ježdění. To v kombinaci s tím, že už jsme v té době měli s mojí ženou první dítě, rozhodlo o ukončení mojí aktivní jezdecké kariéry. 

Poté jste se stal profesionálním dostihovým trenérem a nyní se soustřeďujete na přípravu překážkových koní, co je na nich pro vás zajímavé? Máte nějakou specialitu své „trenérské kuchyně“?

Vůbec nepochybuji o tom, že překážkové dostihy jsou zábavnější. Někdy se přistihnu při tom, že si myslím, že roviny jsou vlastně tak trochu nuda. Pro mne jako trenéra je daleko větší výzvou trénovat překážkové koně, protože ty musíte nejenom udržet ve výborné kondici, ale také je naučit dobře a efektivně skákat.

Během zimní přípravy koní používám kamaše se zátěží na nohy, které jsou patentem mého otce, je to vlastně takové rodinné stříbro, a ty se velmi osvědčují. Jinak si ale nemyslím, že bych měl nějakou tréninkovou specialitu. Snažím se jen nechat koně, aby byli koňmi, nechovám je nijak v bavlnce. Jestli mám něco jmenovat, tak je to co největší skoková příprava – hodně skákání na co možná nejrůznějších typech skoků. Jenom když je kůň fit a dobře skáče, vyhrává. 

V současné době je na vaší tréninkové listině jediná klisna, 5letá Francouzka Hallandale. Znamená to, že preferujete pro dostihy valachy, případně hřebce?

Ano, zcela určitě, protože v tom jsem možná tak trochu „kontrolovaný podivín“. Klisny jsou jako mladé dívky, každý den se probudí v jiné náladě a vy to nemůžete ovlivnit. Trhá mi srdce když perfektně připravím koně na velký dostih a on se třeba potom jenom špatně vyspí, má teplotu a dostih je ztracený. A to se klisnám stává.


Foto: Jediná klisna ve stáji D. Perssona Hallandale (Numerous)

Můžete nám přiblížit systém a typ překážkových dostihů ve Skandinávii a speciálně ve Švédsku?

Ve Švédsku se běhá ročně zhruba 25 překážkových dostihů a asi 10 v Norsku, velmi podobných. Jejich distance jsou mezi 3200 a 4800 m. Většina těchto překážkových dostihů se odběhne na závodišti Täby ve Stockholmu a každoročně se koná náš velký překážkový mítink s Champion Hurdle a Grand National u nás ve Strömsholmu. Menší dostihy se běhají v Göteborgu a jednou v roce také na přírodní dráze Blommeröd na jihu Švédska. Jezdíme také na dostihy na závodiště Øvrevoll v Norsku, kde jsou díky příznivé ekonomické situaci v této zemi výhry v dostizích asi o 40% vyšší než ve Švédsku.

Pokud jde o typ proutěných překážek tak se ve Skandinávii používají EasyFix Hurdles z Irska, což je podle mého názoru nejbezpečnější a nejlepší typ překážek na trhu. Naše steeplechase jsou totožné s dostihy, které v Česku nazýváte klasickou steeplechase, s výjimkou Grand National, kde jsou kombinované různé překážky. Ale ani tady nejsou například dvojskoky nebo lavice, takže to není v pravém slova smyslu cross-country, ale velmi se jí přibližuje.

Ceny překážkových dostihů ve Švédsku se pohybují v proutěných překážkách od 30 000, ve steeplechase od 35 000 SEK do 140 000 SEK. (pozn. red.: loňská Švédská Velká Národní se běžela o celkových 300 000 švédských korun.)


Foto: Překážka typu EasyFix, který se používá ve Skandinávii. Na snímku am.Tobias Hellgren s koněm Top Mate

Jak se tedy žije překážkovému dostihovému trenérovi ve Švédsku?

Vydělám si na slušné živobytí, Rolls Roycem nejezdím, ale svojí rodinu každý den uživím. Co se týká profesionální stránky máme velkou podporu švédského Jockey Clubu a tak si nemůžu stěžovat. Když to všechno sečtu, tak vlastně mohu každému doporučit, aby ve Švédsku trénoval překážkové koně. 

Jak jsou obecně ve Švédsku vnímány české dostihy?

Moc lidí tady o českých dostizích neví, výjimkou je ale samozřejmě Velká pardubická. Osobně si myslím, že by obě země mohly mít užitek z bližší spolupráce. Proto jsem také inicioval sponzorování dostihu při loňském pardubickém mítinku. Vnímal jsem jako velký úspěch, že se to podařilo a velmi doufám, že se vaše organizace amatérských jezdců opět stane plnohodnotným členem FEGENTRI, což by, myslím, bylo cestou pro lepší spolupráci v dostihovém marketingu. Když jsem začal kupovat koně v České republice, začala se mně spousta lidí ptát, jsou na český turf zvědaví a já se snažím co nejlépe vysvětlit všechno co o něm vím. 

Co musí splňovat kůň, který přijde ze střední Evropy do poněkud jiných klimatických, ale i tréninkových podmínek ve Skandinávii? Jaké na něj máte požadavky?

Potřebuji koně, kteří jsou zdraví a dobře se přizpůsobí tvrdším tréninkovým i klimatickým podmínkám. Větší, mohutnější kůň není pro mě moc dobrý, protože dostihy jsou tady dost rychlé a na jeho rychlosti hodně záleží. Na aklimatizaci koně nějaký čas potřebují, ale myslím si, že většina z nich se tady cítí velmi dobře.

Prvním koněm z Česka, který přišel do vašeho tréninku, byl v roce 2011 někdejší svěřenec Josefa Váni Amber Hill. Začátkem loňského roku ho následoval český odchovanec Džin. Je prvním plnokrevníkem českého chovu, kterému se podařilo ve Skandinávii zvítězit, když si plný zásah připsal v překážkovém dostihu na norském závodišti Øvrevoll. Jeho anglický majitel pan James A.Whitehead je s ním zřejmě spokojený, protože v prosinci koupil vaším prostřednictvím v České republice dalšího koně, letos 4letého Torrese. Jak jste s těmito koňmi spokojený vy, jak se vám s nimi pracuje a co je čeká v roce 2013?

Jsem velmi spokojený se všemi třemi. Jsou to rozdílné individuality, ale všichni jsou to dobří dostihoví koně. Amber Hill bude znovu směřovat do Svensk Grand National.(pozn.red.: loni v ní skončil třetí) a celkově ho čeká méně startů než loni. Pokud bude po Grand National v pořádku, myslím, že bychom se s ním podívali do zahraniční, možná do Pardubic. Džin loni hodně zesílil, je to ještě stále mladý kůň a plánujeme pro něj norské a švédské Champion Hurdles. Pokud jde o Torrese, čeká ho zatím lehčí sezóna, zřejmě bude směřovat do proutek pro nováčky v říjnu v Norsku. Je to pro mě nadějný kůň a protože s jeho nákupem byly dost problémy, tak doufám, že nám to vynahradí. Všichni tři koně jsou v pořádku a nyní absolvují zimní přípravu.


Foto: Amber Hill s pracovní jezdkyní Karen Kuszli

Jaké jsou plány pro vaše ostatní svěřence? Vidíte reálně starty některých z nich v České republice, konkrétně samozřejmě v Pardubicích, v letošním roce?

Česko a speciálně Pardubice jsou vždycky na pořadu dne, ale do října je ještě daleko a teď se musíme soustředit na to, co nás čeká v nejbližší době. Ale mám představu, i když zatím jenom trochu mlhavou, že někteří koně by mohli být pro výlet do Pardubic vhodní. 


Foto: Torres (vpravo) se ve Švédsku zabydlel

Vaším zatím asi největším trenérským úspěchem byla dvě vítězství koně Lights Out (DEN) v Svenskt Grand National v letech 2008 a 2010 . Máte nějaké další cíle, kterých byste chtěl se svými svěřenci dosáhnout?

Mým snem je mít koně natolik dobrého, aby měl reálnou šanci uspět v Pardubicích nebo v Aintree v Grand National. Je to samozřejmě velmi těžké, ale myslím si, že pokud člověk tvrdě pracuje a má podporu správných lidí, může se to podařit. (mpi)


Foto: Švédská zimní nálada

Foto: © Stefan Olsson / Svensk Galopp (portrét trenéra), ostatní Veronika Adamová

• Předchozí
• Další