Čeští muži v sedlech, hlavně překážkoví, jsou nedílnou součástí italského turfu. Ale prosadit se tu dokázaly i ženy ve cvalovém odvětví. Kristýna Bezděková, v nedávné minulosti Zuzana Schmiedová, a velmi dobře tu český turf reprezentuje i amatérka Jana Příkaská.

Pro ni byl velmi úspěšný první letošní dostihový den v Meranu, kdy vyhrála a ještě tu byla i druhá. A nejen to je důvod, proč se o jezdkyni dozvědět více.


Jano, proč jste se před již několika lety rozhodla odejít do Itálie?

Po vystudování Střední veterinární školy v Kroměříži jsem se rozhodla posbírat pár zkušeností v Irsku u Jima Bolgera a následně u Noela Meada. A po návrátu se mi naskytla možnost podívat se do Itálie s výborným klusákem Orlíkem k trenéru Holgeru Ehlertovi. Původně jsem odjížděla v roce 2003 na měsíc a nějak se to protáhlo až do teď…

Jak jste se v Itálii dostala k ježdění cvalových dostihů? A můžete nám prozradit, kolik máte startů, vítězství a umístění?

Za vše vlastně vděčím mému příteli trenéru Giorgio Beninimu, který mne jednoho dne, vlastně proti mé vůli odvezl do Prahy, kde jsem absolvovala amatérsky kurz. Na kontě mám 155 startů a z toho 27 vítězství, 21 druhých, 22 třetích a 21 čtvrtých míst. Jeden dostih jsem také odjela v Bratislavě, kde jsem byla třetí. Letošní vstup do sezóny se opravdu povedl – vítězství a druhé místo. Druhý dostihový den už byl horší, zaskočili nás a výsledkem toho byly čtyři stehy na přední noze koně. Třetí dostihový den budu jezdit v dostihu amazonek. Je to těžký dostih, konkurence je velká. Naše kobyla Jumping Wind se bude vracet po roce na dráhu, takže je to spíš dostih pro práci.

Prozradíte nám váš nejhezčí dostihový zážitek, a čeho si ceníte nejvíce ve své kariéře?

Nejvíce si cením vítězstvím v prvním disputovaném dostihu v celé Itálii prvního ledna 2010 v Pise na závodišti San Rossore v sedle Bosco Ciliegi (Diktat). A pak měsíc na to se mi povedlo vyhrát TRIS pro amatérské jezdce s Roughting (Celtig Swing) v poli dvaceti konkurentů.

Na které italské závodiště se nejraději vracíte?

Mému srdci je nejbližší závodiště v Pise San Rossore.

Jak je pro amatérskou jezdkyni těžké se dostat v Itálii do dostihového sedla? Můžete se opřít o nějakou stálou spolupráci s některým z tamních trenérů či majitelů?

Myslím, že je mnohem jednodušší dostat se do sedla jako amatér tady v Itálii než v Česku. Mají jiné regule, amatéři jezdí pouze amatérské dostihy s výjimkou majitelů, kteří se mohou zúčastnit dostihů i s profesionálními jezdci. Nespolupracuji s žádným majitelem, ti mě sami oslovují. Ale jelikož na českou licenci mohu odjet pouhých 12 dostihů ročně, tak musím odmítat a to mě mrzí.

Jaké je vaše civilní zaměstnání?

Pracuji jako úřednice. Pracovně jsem velmi vytížená, ale čas na koně si vždycky najdu.

Přátelíte se a stýkáte se s některými z českých jezdců a jezdkyň v Itálii?

Ano, poznala jsem tu Kristýnu Bezděkovou a tady v Meranu všechny naše kluky od Pepy Váni, přes Josefa Bartoše až po Jiřího Kouska.

Plánujete v nějaké dohledné době návrat do Česka?

Momentálně nemyslím na návrat domů, ale ono to jednou přijde, stýská se pořád…

(mze)

Na Facebooku má jezdkyně stránky Jana Prikaska Racing.

• Předchozí
• Další