Dnes zveřejnil ČSCHPMDK na svých stránkách "Chovatelskou koncepci Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní." Jde o dokument, který může poměrně významně změnit podobu domácího chovu anglického plnokrevníka. Bude přínosem?

Koncepci naleznete zde a myslím, že před čtením následujících řádků byste si ji měli prostudovat. Na serveru ČSCHPMDK sice publikují verzi, které byla předkládána ke schválení na Radě JC a bohužel nikoliv již schválenou zástupci ČSCHPMDK a dalšími členy Rady JCČR, nicméně podívejme se alespoň na tu publikovanou.

Zřejmě nejzásadnější změnou oproti současnému stavu je stanovení selekčních poplatků za nově zařazované plemenné hřebce. Ty se odvíjejí od Generálního handicapu dosaženého v ČR, u koní bez českého handicapu na základě vítězství vlastního (či některého z potomků), v dostizích Gr.1 (poplatek 10.000 Kč), Gr.2 (20.000 Kč) a vítězství či umístění v jakémkoliv jiném blacktype dostihu (50.000 Kč). Pokud se hřebec neumístil v blacktype dostizích, platí poplatek 100.000 Kč. U hřebců s českým GH činí poplatek 50.000 Kč, pokud hřebec získal více jak 100 kg v GH, 100.000 Kč, pokud získal od 95,5 do 100 kg v GH a nakonec 150.000 Kč, pokud hřebec získal nižší handicap.

Pomineme-li základní myšlenku, jak bude opatření fungovat v praxi, přijde mi stanovení, v němž je podle zveřejněného znění prvním kritériem český GH, trochu zavádějící a v několika směrech nedomyšlené či umožňující dvojí přístup. Je dnes řada hřebců, trénovaných u nás, kteří dosáhli na úspěch v některém blacktype dostihu, dostanou se tedy do obou Svazem stanovených kolonek, ale protože zároveň mají český GH, měl by jim být podle textu zmíněné koncepce stanoven poplatek podle něj. Hřebec typu Chardonney Tcheque by podle výsledků v zahraničí, kde získal listed vítězství, měl "nárok" na poplatek ve výši 50.000 Kč, protože se ale v českém GH nedostal nad hranici 100 kg, měl by mít podle publikované koncepce poplatek 100.000 Kč. K ještě větším disproporcím se ale můžeme dostat u koní typu Pouvoir Absolu. Současný napajedelský plemeník absolvoval podstatnou část kariéry v zahraničí, kde dosáhl i na listed vítězství a za to by mu náležel selekční poplatek 50.000 Kč. Nicméně hřebec byl zakoupen do ČR jako dostihový a pokud by neabsolvoval všechny tři starty, které absolvoval jako kůň v českém tréninku, v zahraničí, dostal by i náš handicap. Překážkový a určitě ne takový, aby mu zajistil poplatek nižší než 150.000 Kč.

Pevně doufám, že zveřejněná formulace rozdělení hřebců na
"a) import nebo pronájem hřebce ze zahraničí, startujícího v zahraničí nebo jiného hřebce, který nemá v ČR GH a
b) hřebec startující v ČR"
je jen nepřesnou formulací, ale přesto toto rozdělení postihuje hřebce typu výše zmíněného Chardonney Tcheque. Pokud i v tomto případě autoři mysleli jinak než napsali, je to "jen" špatně provedená práce, která by ale u tak zásadního dokumentu, rozhodujícího o poplatcích v nemalé výši, podle mého názoru neměla být.

Co mi ale přijde chybné a diskriminační je diference poplatků pro "nejhorší" hřebce, tedy nejhorší z pohledu kritérií stanovených touto koncepcí. U importovaného koně, který se neumístil v blacktype dostizích, platí držitel poplatek 100.000 Kč, zatímco u v ČR startujícího koně, který má GH 95 kg a méně, je poplatek 150.000 Kč. Přičemž v obou případech může jít o totožného koně, záleží jen odkud do chovu přišel. Vezměme si třeba nadějného plemeníka Stormy Jaila. Kdyby přišel takový hřebec ze zahraničí, tak s třídou, kterou u nás předvedl, by s největší pravděpodobností na blacktype nedosáhl a jeho poplatek by byl 100.000 Kč. Stejný by ale byl, i kdyby v zahraničí nikdy nevyběhl nebo dobíhal pravidelně daleko za polem, protože pořád by náležel do kategorie "hřebec, který se neumístil v blacktype dostizích". U nás běhal, dosáhl na jedničkové vítězství a umístil se v klasickém dostihu, ovšem jeho GH činil 90 kg a podle nové koncepce by za něj musel držitel zaplatit selekční poplatek 150.000 Kč, tedy o 50 tisíc více. 

Otázkou stojící za úvahu je stanovení kritérií podle třídy dostihu s preferencí Gr.1 vítězů. Pokud se podíváme zpětně na plemeníky u nás stojící, právě s Gr.1 vítězi nemá náš chov až tak dobré zkušenosti. Pomineme-li Rainbows for Lifa, který byl plemeníkem, majícím takřka vše, co hřebec potřebuje, dostali se k nám v drtivé většině Gr.1 vítězové až poté, co jinde zklamali. Ono se toto konstatování dá vztáhnout skoro na všechny k nám dovezené hřebce s přechozí chovnou kariérou, ale řekl bych, že u Gr.1 vítězů je to markantnější. Náš chov je tak bohatý jak je, a rozhodně zdejší chovatelé nemají dostatek prostředků aby soupeřili o hřebce Gr.1 výkonnosti se špičkovým rodokmenem. Proto se k nám z Gr.1 vítězů dostanou spíše ti, jejichž rodokmeny nejsou až tak silné a kteří už to v chovu prokázali tím, že jinde zklamali.      

Osobně si myslím, že pro náš chov jsou větším přínosem třeba v chovu nevyzkoušení angličtí listed vítězové, umístění v grupových dostizích, mezi nimiž může český chovatel najít ve stejné cenové relaci, jako u negativně prověřeného Gr.1 vítěze s ne moc kvalitním rodokmenem, chovatelsky cennějšího hřebce. Nicméně je to věc názoru a pokud Svaz chtěl stanovit kritéria dle výkonnosti (kvalitu rodokmenu těžko nějak objektivně rozřídit do kolonek), neměl zrovna jednoduchou úlohu. Tím spíše, že koncepce blíže nedefinuje Gr.1, Gr.2 a blacktype dostihy. Pokud vychází z International Cataloguing Standard Book a jejích prvních dvou částí (vítězové těchto dostihů jsou mezinárodně označování jako blacktype), běhají se Gr.1 dostihy i v Indii a Portoriku a jejich úroveň asi nebude dosahovat anglických listed.
 

 
Opusťme ale technikálie, které jsou možná jen nedopracované, a věnujme se filozofii poplatků. Na to samozřejmě existuje u nás mnoho různých názorů. Můj je takový, že stanovení rozličných hladin poplatků nevede k lepšímu chovu. Nakonec relativně vysoký poplatek za "nejhorší" plemeníky u nás existuje již řadu let a nemám pocit, že by zabránil příchodu málo perspektivních plemeníků. Možná trojnásobná částka oproti původně stanovenému nejvyššímu selekčnímu poplatku něco změní, ale pokud jsou pravdivé informace o tom, že mezi nově zařazovanými hřebci jsou i The Storm a Wonder Horse, kteří by oba měli poplatek 150 tisíc korun, nevypadá to tak.

Otázka je, zda vůbec stanovovat různé poplatky pro hřebce (ale i klisny) jako věc, která by "měla maximálně pomoci českým chovatelů, bez rozdílu velikosti," a povede k "ozdravení českého chovu." Nemohu tvrdit, že znám všechny ve světě v demokratických zemích fungující koncepce na podporu domácího chovu. Viděl jsem jich ale poměrně dost, mnohdy i dost radikálních. Jako třeba tu jihokorejskou, kde majitelé nesmějí ze zahraničí přivést pro dostihové účely dražší hřebce než za 20 tisíc dolarů, aby tak ochránili domácí chovatele a prodejnost jejich produkce. Chovatelé a jejich svazy řeší různé programy podpory, program EBF, i u nás populární yearling bonus, samozřejmě majitelské a chovatelské prémie a celou řadu dalších způsobů, jak chovatele podpořit. Zatím jsme se ale nesetkal s tím, že by některá z těchto koncepcí lustrovala koně, které si chovatel chce zařadit do chovu a výší poplatku mu dávala najevo, kteří koně jsou žádoucí a kteří méně. Ano, existují země uplaťující výkonnostní kritéria pro zařazení plemenného hřebce, nejznámější je německý příklad, kde vedle vyloučení hřebců s genetickými vadami, běhajících pod medikací apod. jsou i stanovené minimální úrovně výkonnosti, kterou hřebec musí splňovat. Pomiňme, že německý systém onu hranici definuje šířeji a že Německo bude v tomto směru podle  mých znalostí v menšině, podstatné je, že tato hranice je neprolomitelná a není to tak, že "sice dáváme najevo, že takový hřebec není to pravé ořechové, ale když si příplatíte, může do chovu." Mě osobně náš přístup koncepční nepřipadá.

Kritéria a na základě nich rozdílné poplatky navíc koncepce stanovuje i u klisen. S tím jsem se zatím nikde nesetkal a mohu jen opakovat, co jsem napsal už ve starším článku: "Zatímco plemeník může ovlivnit chov poměrně výraznou měrou, chovná klisna dá ročně maximálně jednoho potomka a ovlivňuje pouze a jen chov svého majitele. Jen on tak nese důsledky svého, byť třeba špatného, rozhodnutí. Myslím, že bychom mu měli tuto svobodu ponechat."   
 



Na druhou stranu koncepce klade důraz i na majitelské a chovatelské prémie, což je z pohledu domácího chovu a jeho rozvoje věc rozhodně přínosná. Stejně tak si myslím, že i tendence přesouvat prémie více k mladým koním, tedy hlavně dvouletým a tříletým, je správná. Jen nemyslím, že aplikovat stejný systém v překážkovém provozu je správné, životní cyklus překážkáře je jiný a vrchol kariéry přichází později.

Stejně tak jsou pro český chov přínosem i chovatelské prémie, jejichž zvýšení je součástí zveřejněné koncepce, stejně jako to, že "podstatné bude platné umístění koně v dostihu, nikoliv jeho pořadí mezi startujícími koňmi českého chovu." U majitelských ani chovatelských prémií nejsou uvedeny zdroje, z nichž budou financovány, a tak předpokládám, že se zvýší míra přerozdělení sumy dostihových financí směrem od importovaných koní k domácím.

Koncepce dále hovoří mj. o pořádání seminářů, výjezdů do zahraničních hřebčínů (na obojí se už předem hlásím a pokud je podmínkou členství ve Svazu, prosím o přihlášku), podpora a propagace chovatelů (dny otevřených dveří) apod. Osobně bych připojil i akce typu francouzské "Stallion tour" či jak tuto akci nazývají, možná by bylo zajímavé uspořádat pro majitele tůru po českých ročcích a podobně.

Jsem přesvědčen, že právě část věnovaná podpoře je pro chov žádoucí a přínosná a může přibrzdit onen negativní trend, o kterém autoři v úvodu hovoří, tj. výrazný pokles počtu připouštěných klisen. Část restriktivní nebo poplatková (či, chcete-li, odpustková) podle mého názoru bude mít na počet připouštěných klisen efekt spíše negativní. Stanovení kritérií při zařazování hřebce by možná podle mého názoru bylo akceptovatelné v podobě německé varianty, na možnosti vyplatit se z kritérií mnoho koncepce nevidím. Nicméně pořád si myslím, že pro chov našeho typu jsou stále hřebci á la Bully Pulpit přínosem.Co ale osobně vidím jako nejzávažnější problém celé poplatkové části koncepce je její načasování. Jsem totiž přesvědčen, že právě nyní je ta nejhorší doba na zavádění jakýchkoliv restrikcí. Když stavy klisen neklesají, ale přímo padají, je čas především na podporu a nikoliv na lustrace koho do chovu pustíme, či přesněji za kolik koho do chovu pustíme. Chov určitý minimální počet klisen, bez ohledu na jejich kvalitu, potřebuje jen pro samotné zachování svého fungování - aby se například vůbec vyplatilo investovat do nových hřebců a pod. Náš turf ale i chov má oproti okolním zemích výhodu v podobě masové základny a myslím si, že je v jeho vlastním zájmu ji zachovat. I s tím rizikem, že svobodná rozhodnutí chovatelů nám někdy mohou připadat nerozumná a jejich odchovanci nekonkurenceschopní. 

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další