Příběh Koroka, trojnásobného vítěze Velké pardubické, který dosáhl mimořádných úspěchů navzdory vrozené deformaci přední končetiny, je notoricky známý. Korok a Velká pardubická - to ale nejsou jen ona tři vítězství a jedno „štycnutí“ před Taxisem, ale také dlouhá řada koní, kterým v žilách kolovala Korokova krev a kteří se o zisk nejtěžší domácí steeplechase pokoušeli. Následující řádky přinášejí ohlédnutí za Korokovou chovnou kariérou a jeho vlivem na Velkou pardubickou.

 
Korok byl unikát a to nejen svou impozantní dostihovou kariérou, ale i tím, že jako špičkový steepler dostal šanci v chovu. Ve světě se překážkoví plemeníci rekrutují vesměs z hřebců s rovinovou dostihovou kariérou. kteří prokázali velkou míru vytrvalosti a pokud plemeníci disponují i překážkovou kariérou, vesměs spíše nad proutěnkami než v těžkých steeplechase a nijak dlouhou. Je to hlavně proto, že málokterý steepler ukončí kariéru jako hřebec. Většina je ještě před začátkem překážkové kariéry či v jejím průběhu vykastrována. Korok ale vykastrován nebyl a dostal šanci své geny předávat dál. Nutno dodat, že velký vliv na rozhodnutí vyzkoušet jej v chovu hrál Korokův rodokmen. Jeho otcem byl Astyanax, syn jednoho z elementárních plemeníků světového chovu Djebela a velmi úspěšný plemeník (což se tehdy podařilo jen minimu hřebců stojících mimo Napajedla), matka Cosyria pocházela z výborné překážkové rodiny.

Zpočátky zájem nebyl, ale první výsledky chovatelům učarovaly

Do chovu byl zařazen v roce 1973 na Státním statku Židlochovice, později sloučeném se St. st. Brno. Nebyla to úplně jednoduchá cesta, protože panovaly obavy, zda hřebec nebude svůj defekt přenášet. I proto získal v úvodu licenci jen na klisny vlastního chovu. V první sezóně dostal příležitost s pouhými dvěma plnokrevnými klisnami, z nichž Harfa zůstala jalová. Druhou partnerkou ale byla Veronica, která o 11 měsíců později přivedla na svět prvního Korokova potomka klisnu Vekoru. A byl to působivý start. Vekora mimo jiné zvítězila v Ceně Filippyho, což byl přípravný dostih na střetnutí nejlepších koní socialistických států na Mezinárodním mítinku, a doběhla třetí v klasickém Saint Leger i vytrvaleckém vrcholu pro starší Ceně o Zlatý pohár ZN.

O rok později již Korok připustil 6 klisen (čísla o počtu klisen a hříbat zahrnují jen plnokrevný chov), ze kterých se narodila 4 hříbata, ale jen jediný hřebec Decus se dožil věku, kdy se mohl účastnit dostihů. A stejně jako Vekora i Decus potvrdil oprávněnost zařazení Koroka do chovu nejen proto, že nezdědil Korokův defekt, ale především se ukázal výborně na dostihové dráze. Ve dvou letech doběhl druhý v obou největších dostizích pro dvouleté Gerschově memoriálu a Ceně zimního favorita a byl celkově druhým nejlepším dvouletkem ročníku.

Nepřehlédněte: Nejen Talent, ale i Wellunca. Hanu Kabelkovou čeká nejen další Velká, ale i premiéra na francouzské grupové scéně

Třetí Korokův ročník již čítal 8 potomků, z nichž si na rovině nejlépe vedl Decusův bratr Durman, vítěz Ceny tříletých hřebců. Lépe se ale tento ročník ukázal na překážkách, kde Vita dokázala zvítězit ve Velké ceně Bratislavy a Variátor v Memoriálu kpt. Poplera. Skvěle si vedla i klisna Lakmé, vítězka Velké benešovské a Ceny Váhu.

Následující ročníky už byly podstatně početnější a s tím rostly i úspěchy. Ani ne tolik v rovinovém provozu, i když koně jako Číman (vítěz Ceny tříletých hřebců) nebo vítězka Gerschova memoriálu Isolda patřili k domácí špičce. Isolda vůbec stojí za zmínku, protože po úspěšné dvouleté kariéře odešla na sezónu 1987 do tehdejšího Západního Německa, kde v barvách paní S.M. Santessonové startovala, bohužel bez úspěchu, i v Gr.3 Ostermann-Pokal či také v listed Preis der Spielbank Ban Neuenahr, kde se střetla s taktéž tehdy do SRN pronajatým Hárošem (Lakmus).
Podstatně více ale přibývalo úspěchů Korokových potomků v překážkových dostizích a s nimi rostla i hřebcova popularita. Na jejím vrcholu v roce 1978 připustil 30 plnokrevných klisen, což byl na tehdejší dobu ohromný počet. Poslední připouštěcí sezónu absolvoval v roce 1984. Připustil tehdy 14 klisen, z nichž se narodilo 7 hříbat, ale žádné se výrazněji neprosadilo. Stejný rok, ve věku 22 let, Korok uhynul.

Celkem za 12 sezón v chovu připustil 171 plnokrevných klisen. Na dostihové dráze se v rovinových dostizích představilo 99 jeho potomků (včetně několika polokrevných), kteří absolvovali 804 startů, 71 z nich proměnili ve vítězství a vydělali 1,645.900 Kčs. V překážkových dostizích mu startovalo 89 potomků, kteří ze 792 startů 129 vyhráli a vydělali 3,682.750 Kč. Už srovnání těchto dat ukazuje, kde ležela Korokova síla. Průměrný výdělek jeho potomstva na překážkách činil 41.379 Kčs, více jak 2,5 násobek sumy, kterou v průměru jeho potomci vydělávali na rovinách.

Od Borga k Drakovi

Stejně jako všechny cesty vedou do Říma, vedou všechny cesty českých krosařů do Pardubic. Když Korok ukázal, že jeho potomci jsou schopni podědit část jeho vloh, bylo jasné, že se s jeho potomky a jeho krví budeme potkávat i v Pardubicích a také v samotné Velké pardubické. Přesto se první Korokův potomek postavil na start Velké pardubické až v roce 1983, 10 let poté, co Korok začal připouštět a jen rok před tím, než odešel na věčné pastviny. Onou první vlaštovkou byl tehdy šestiletý tmavý hnědák Borg, ale ač se jeho matka jmenovala Bomba, premiéra žádnou bombou nebyla – Borg byl zadržen před Hadím příkopem. Velkou pardubickou zkusil i následující rok, ale skončil už na Taxisu. Pádu se nevyhnul ani při svém třetím a posledním pokusu v roce 1985, ale Pavel Hytych na něj po pádu na Velkém anglickém skoku znovu nasedl a Borg dostih dokončil na šestém místě.

První umístění přinesla Korokovi jeho dcera Orka, která v roce 1986 skončila pátá. Ani jí se ale pád nevyhnul, nepodařilo se jí bez chyby zdolat Hadí příkop, ale tehdejší pravidla umožňovala i po pádu pokračovat v dostihu. O rok později už bez pádu skončila čtvrtá v ročníku, kterému vévodil Železník v novém traťovém rekordu. Korokovi startovali ve Velké ještě další tři potomci. Zatímco vítěz Velké benešovské a Velké karlovarské Mercator v roce 1988 padl, Makemono se o tři roky později s Rhodé rozdělil o páté místo.

Ten nejlepší uchazeč o úspěch v nejpopulárnějším českém dostihu ale vzešel až z Korokova předposledního ročníku. Drak, jehož matka Dafné také bodovala ve Velké pardubické, sice svůj první start ve Velké v roce 1990 nedokončil, ale o rok později dokonce bojoval s legendárním Železníkem o vítězství. Odešel sice o 3 délky poražen, ale vysloužil si šanci v chovu.

Peruán a Djebelův vliv

Celá Djebelova linie plodila nejen koně se skokovým talentem, ale i výborné mateřské otce a ani Korok nebyl výjimkou. Jeho dcery daly řadu jedničkových vítězů na rovině, dva jeho vnuci (Vivier a Verdun) se dokonce umístili i v Československém derby. A i podle výsledků Velké pardubické si v této roli vedl ještě lépe než jako otec. Na start říjnového vrcholu se postavilo 5 Korokových potomků, ovšem jeho dcery přivedly na svět dalších 8 účastníků Velké. Hvězdou nejžhavější mezi nimi byl Peruán (Agadir), trojnásobný vítěz, v jehož rodokmenu je vliv Korokova děda Djebela zdvojen díky mateřskému otci Agadira hřebci Clairval II, který byl též Djebelovým vnukem. Že to nebyl špatný chovatelský přístup potvrzuje i třetí z ročníku 2001 Sesi, jejíž otec sovětský Bam II (Montcontour) též náležel k Djebelově linii. Pět let před Sesi finišoval na čtvrtém místě bývalý špičkový rovinový kůň Kurt (Falkensee), dvě pátá místa získal Lyrik.(Meander). Lyrikova matka Lila dala vedle Lyrika také Lizinka (Caramel), který sice Velkou pardubickou v roce 1999 nedokončil, ale o rok později finišoval čtvrtý v Ceně Labe.  



Korokovu krev ale najdeme i jinde než v pozici mateřského otce. Jeho syn Laban, vítěz Steeplechase Václava, dostal šanci v chovu a nebýt jednoho potomka, prošel by jím bez povšimnutí. Oním potomkem ale byla Modřenka, která v roce 2002 obsadila ve Velké krásné páté místo. A asi Vás nepřekvapí, že i Modřenka byla 4x5 prochována na Djebela a to zásluhou mateřského otce Comodora (Waidwerk), jehož matka Cortegana byla dcerou vítěze Prix Daphnis Galcadora (Djebel).

Pravděpodobně už navždy posledním koněm na startu Velké, kterému kolovala v žilách Korokova krev, byl Rubín (Latén), u něhož Korokův vliv zprostředkovala až bába Relikvie. Ten v roce 2010 Velkou nedokončil, ale o čtyři později se už dokázal dostat do cíle. Skončil patnáctý, ale přesto dokázal splnit sen - sen Martiny Růžičkové dokončit v sedle Velkou pardubickou. Nebyl to první a doufejme že ani poslední sen, který legendární Korok a jeho potomci dokázali splnit.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další