Haras de Beaufay už není jediným francouzským hřebčínem v majetku českého chovatele. Ve stopách Ing. Jiřího Trávníčka se vydala společnost Lokotrans pana Karla Jalového, který v úterý podpisem smlouvy dokončil mnohaměsíční snahu o získání vlastního chovatelského zařízení v srdci kontinentálního chovu v Normandii. Tam v dohledné době nejen přestěhuje své mateřské stádo, které hodlá významně rozšířit, ale svému cíli, kterým je etablování svého hřebčína na francouzském trhu, hodlá přizpůsobit i chod vlastní dostihové stáje. 

Jak se stane, že český majitel a chovatel koupí hřebčín ve Francii? S jakým cílem jste do toho šel?

Byla to dlouhá cesta, která skončila toto úterý, kdy jsme u notáře podepsali kupní smlouvu. Vlastníkem hřebčína, jehož jméno je nyní Haras LT Cheval, je společnost Lokotrans, respektive její stoprocentní francouzská dceřiná společnost. Museli jsme na to vytvořit nový subjekt ve Francii, protože kdybychom hřebčín kupovali jako česká firma, bylo by to složitější. Tak jsme zvolili tuto variantu, která se zdá být nejoptimálnější. Hospodařit bude samostatné s.r.o. s podílem několika fyzických osob, v němž já budu mít samozřejmě majoritu, další podíl tam bude mít Michal Lisek a pak také můj kolega z Prahy pan Pivoňka. Michal je přes koně, pan Pivoňka jako ekonom přes peníze. Tato společnost bude mít hřebčín v pronájmu a bude na něm hospodařit. Takto to bude postaveno de jure, ale prakticky se nic nemění, všechno je to Lokotrans.
Naší snahou i cílem je, abychom za pár let doběhli francouzskou konkurenci a poté se jí vyrovnali a třeba za dalších pár let některé předběhli. Čeká nás hromada práce, starostí i investic do chovného materiálu a času. Jsem rád, že už to první máme za sebou, protože mě ta koupě stála rok a půl života. Koupit něco ve Francii opravdu není tak jednoduché, jak by si člověk představoval. Mám sice nějaké nemovitosti ve Španělsku, ale jejich koupě byla proti tomu, co jsme administrativně museli absolvovat ve Francii, naprosto triviální záležitost. S dřívějším majitelem jsme se dohodli už před rokem a půl, ale pak se dlouho řešily administrativní náležitosti. Ve Francii má například Ministerstvo zemědělství předkupní právo na každou zemědělskou půdu a na vyjádření má lhůtu 4 měsíce. Až poté, co prodej povolilo, jsme mohli zakládat právní subjekty, které hřebčín koupily a museli jsme řešit i situaci, kdy mne tlačili do toho, abych hřebčín koupil jako fyzická osoba, což jsem nechtěl a ani to nejde. Tak se do procesu musela vložit jedna pražská právní kancelář, která Francouzům vysvětlila, jak to chodí v Evropské Unii. To opravdu trvalo rok a půl než jsme mohli v úterý o půl čtvrté podepsat konečnou smlouvu.



Jak velký je to hřebčín a s jakou vizí jste ho kupoval? Bude to hřebčín jen pro vaše klisny, nebo budete poskytovat i služby jiným chovatelům?

Hřebčín má asi 56 stání nebo boxů, některé jsou takové provozní, ale ve své podstatě se dá říct, že kapacita tohoto hřebčína je ve stavu, v jakém se dnes nachází, asi 35 chovných klisen. Tolik jich samozřejmě nemáme, cílový stav možná takový bude, až tam uděláme nějaké stavební úpravy, ale v této chvíli tam primárně budeme postupně přesouvat naše chovné klisny s hříbaty a ročky.
Hřebčín dříve sloužil klusákům. Bydlela v něm holandská rodina, která měla nejen klusáky, ale i koně na drezuru, takže součástí areálu je tak i hala a dva klusácké ovály. Kdybych měl klusáky, od zítřka tam mohou začít trénovat. A vedle dostihových tam samozřejmě měli i klusácké chovné klisny. Máme nabídku od nějakých klusáckých stájí, jestli by mohly využívat ten jeden ovál a některá venkovní stání, což by bylo komerčně zajímavé, protože svým způsobem by se hned generovaly nějaké peníze, ale nevím, jestli to v této chvíli takhle chci. Dal jsem si 14 dní na rozmyšlenou, musím tam jet příští týden a s Michalem si tam někde sedneme u rybníka, který je součástí areálu a všechno v klidu probereme a naplánujeme, co tam budeme dělat. Ale samozřejmě primární je chov, přesun našeho chovného materiálu a jeho rozšíření.
Rozloha pastvin je asi 56,5 hektaru, některé se však použít nedají, protože jimi protéká říčka a přes zimu, když je hodně vody, jsou pro chov nepoužitelné. Na druhou stranu ty ostatní jsou pěkné, některé jsou do kopečka což je pro ročky fajn, že se tam mohou trochu vypohybovat a myslím si, že místo je to velmi hezké. Jen pro orientaci - hřebčín leží jen asi 35 minut jízdy od Haras de Beaufay pana Trávníčka. Mimochodem byli jsme se u něj podívat a ta péče o koně je tam naprosto dokonalá. Všichni koně, ať jsou to chovné klisny, ročci nebo hříbata, vypadají naprosto úžasně a myslím si, že se v té kvalitě málokterý hřebčín panu Trávníčkovi vyrovná.

Nemalou část klientů Haras de Beaufay tvoří chovatelé z Česka, Budete i vy nabízet své služby také našim chovatelům?

Samozřejmě. Stejně jako Beaufay také my i vzhledem k situaci v českém chovu a Napajedlům hodláme své služby nabízet i českým chovatelům. A to jak ustájení pro jejich chovné klisny, tak i odchov hříbat, případně i přípravu na dražbu či do tréninku. Zaměstnance tam už od středy máme a jsou to lidé, které delší dobu znám, protože jsem u nich měl ve Francii nějaké koně a vím, že to jsou to spolehliví lidé. Budeme pracovat na tom, abychom vybudovali co nejkvalitnější stádo. A když bude nabídka nějaké komerčně zajímavé dobré chovné klisny, budeme rádi, když do takové koupě bude chtít jít někdo s námi a vytvořit syndikát, podobně jako jsme to udělali s Koneko. Tomu se rozhodně nebráníme, naopak mohl by to být optimální systém.

Vaši koně jezdí na dostihy do Francie. Bude hřebčín sloužit i jako taková základna pro dostihové koně při cestách na tamní dostihy?

Toto je samozřejmě ve hře. V současné době na to, aby tam přijel vozík s koňmi a lidmi, ubytovali se tam, ustájili koně a druhý den jeli na dostihy do Deauville, je to naprosto ideální. Ale místo není uzpůsobené na přípravu koní, není to na to, aby si tam kůň zacválal a mohlo se tam s ním víc pracovat. Na to budeme muset jeden ovál upravit a pak bude moci fungovat systém, že tam přijedou dva lidé se dvěma či čtyřmi koníky, kteří odběhnou dostih, za deset či čtrnáct dní odběhnou další a mezitím budou ustájení na hřebčíně. Bude to skvělé i pro rekonvalescenci, ta je tam hrozně fajn, protože je tam solárium, je tam vlastně všechno co se, přípravy týká, jen chybí tréninková plocha. V každém případě však budou muset být podmínky tréninku uzpůsobené tak, aby to v žádném případě nerušilo chovné klisny, hříbata, prostě aby to nějak zasahovalo do primární funkce hřebčína.



Hodláte významně rozšiřovat vlastní mateřské stádo. Půjdete pak stejnou cestou jako pan Trávníček, tedy že část odchovanců budete prodávat a část si nechávat pro vlastní stáj?

Přesně tak. Zrovna teď jsme to ve Francii řešili s lidmi, kteří se pohybují na dražbách a zkusíme nabídnout na dražbě nějaké naše ročky. Letos na dražbu půjde roček z Koneko, ale na tom máme jen 50% a od začátku to bylo dohodnuté tak, že ten je v uvozovkách na byznys. I když jsem v úterý ve Francii řekl nějakou rezervní cenu a pokud ji nedosáhne, tak tu polovinu zaplatím a nechám si ho, protože je moc hezký.

Dobře prodat ročka na francouzské dražbě není nijak jednoduché…

Není, je za tím usilovná mravenčí práce na budování chovu. Je nutné neudělat chybu a snažit se podpořit chov úspěšným marketingem na dostihové dráze, aby katalogový list ročka trochu vypadal. Pak vyvstává otázka, jestli třeba náš San Sebastian bude vůbec běhat České derby a jestli ho spíš nevyšleme jako zástupce našeho chovu běhat do Francie, aby tam reprezentoval svou matku Santa Padronu. Ta má teď krásné hříbě, ve Francii má i ročka, který je sice na mé gusto trochu příliš velký, ale i takoví koně běhají. Prodávat koně za 10 tisíc euro, když náklady na něj jsou vyšší, se mi opravdu nechce, a tak budeme muset trochu změnit přístup. A netýká se to jen San Sebastiana a potenciálu jeho sourozenců na dražbě. Třeba Aphelie Light o víkendu poběží Jarní cenu klisen. Má papír také pěkně černý co se rodiny týká,  je to klisna určená rozšířit naše chovné stádo, takže příští dostih už by měla absolvovat ve Francii. Umístit se třeba někde v Classe 1 a kdyby  pánbůh dal a získala status blacktype, bylo by to pro chov skvělé. Podobně je na tom Čarodějka, jak říkám Witch in Pink, dcera Sea the Star, která nyní poběží v Bratislavě. To je další potenciální matka, která by posléze po skončení chovné kariéry také měla skončit v našem stádu, protože původově je velmi dobrá.
Tomuhle musíme uzpůsobit chod stáje i trochu změnit myšlení. Já také rád vyhrávám, rád si v Bratislavě převezmu cenu za vítězství, ale i kdybych třeba viděl, že Witchka může jít derby a mít v něm šanci, pro chov bude lepší ji místo derby poslat do Classe 2 ve Francii. Zkrátka budeme muset vlastní myšlení a ten sentiment trochu potlačit. Bude to těžké, pro mě to bude asi to nejtěžší, protože u každého dostihu, obzvláště překážkového, zestárnu o dva roky, ale nad to se musím povznést a budovat stádo, které osloví francouzské zájemce. A vedle toho nabídnout potenciálním zákazníkům co nejkvalitnější služby za přijatelné peníze. Aby roček z našeho chovu měl nejen pěkné papíry, ale byl ošahaný, uměl na kolotoči, dát nohu a podobně. Také jsem občas na dražbě koupil koně, u něhož to vypadalo, že jej týden před dražbou chytili do lasa někde na pastvě a pak jej prodali a my ho nemohli naložit. Takové koně nabízet nechci. Příprava ročků musí být u nás na vysoké úrovni, abychom zájemce neodrazovali, ale spíš motivovali s námi spolupracovat.

Miloslav Vlček
foto archiv Lokotrans

• Předchozí
• Další