Před pár týdny skončila letošní připouštěcí sezóna a brzo budou zveřejněna čísla, která nám ukáží, o které domácí plemeníky byl letos mezi českými i stále častěji je využívajícími zahraničními chovateli největší zájem. Ukáží nám také, jak se vyvíjí počet připuštěných klisen, zda opět došlo k poklesu, nebo se jejich počet stabilizoval. Než se tak stane, podívejme se na domácí chov čísly z loňského připuštění.

 
Podobnou malou sondu do českého chovu jsme publikovali i loni a dříve byla stabilní statí v tištěném TURF Magazínu. Právě srovnávání dat z časové osy nám ukazuje, jak se domácí chov v některých aspektech mění a vyvíjí.

Stejně jako v předešlých statích i tentokrát jsme vycházeli ze seznamu připuštěných klisen domácích chovatelů - jak u nás, tak i zahraničí - těch, které registruje náš Jockey Club ČR. Bohužel sledovaný soubor je opět o něco menší - zatímco před rokem čítal 350 klisen, nyn jen 314. Když jsme stejnou stať naposledy publikovali v tištěném TURF Magazínu v roce 2012, mohli jsme se opírat o data z celkem 427 připuštěných klisen v sezóně 2011, dva roky před ní jsme ji publikovali z dat 507 připuštěných klisen, v roce 2008 z 523 a v roce 2007 z celkem 548 připuštěných plnokrevných klisen působících v českém chovu.

Početní oslabování českého chovu se odráží i na struktuře mateřského stáda, v němž poprvé v poválečné historii předvádají klisny narozené v zahraniční. Jejich podíl na počtu připuštěných klisen v roce 2017 činil 51,59%, zatímco ještě v roce 2016 byl podíl importovaných klisen jen 45,1%, v roce 2011 40,9%. Měni se také podíl jednotlivých zemí, odkud jsou k nám klisny importovány nebo přesněji, kde se narodily. Zatímco v roce 2009 byly mezi importovanými klisnami nejvíce zastoupené klisny narozené v Německu (tehdy 43 klisen), v roce 2016 už prim hrály klisny irského chovu, kterých bylo připuštěno celkem 48 (v roce 2009 42). Klisen irského chovu v našem mateřském stádě znovu přibylo a loni jich bylo připuštěno již 54. Za nimi následovaly klisny narozené v Německu (39 klisen, v roce 2016 40), klisny z Velké Británie (26) a Francie (26).

To, jak se chovné stádo mění, ukazuje i seznam plemeníků s nejvyšším počtem dcer. Těm už několik let vláde Rainbows for Life (Lyphard) a ač jeho dcery stárnou (těm nejstarším z prvního českého ročníku je již 17 let), zatím se neukazuje žádný plemeník, který by jej mohl z této pozice sesadit. Není jim ani druhý hřebec s nejvyšším počtem dcer Look Honey (Sadler's Wells), který předčasně uhynul v roce 2011 a ač se možná ještě pár jeho dcer do chovu dostane, Rainbows for Lifa už zřejmě nepřekoná. A je to škoda, protože zatímco Rainbows for Life v roli mateřského otce výrazně zaostal za výsledky, kterých dosahoval jako plemeník (byť samozřejmě je nutné při srovnání vzít v úvahu časové hledisko a kvalitativní posun špičky našeho turfu, k němuž mezitím došlo), Look Honeyho dcery vytěžily z minima maximum a díky šampiónce Venillii (Rosensturm) či vítězi Slovenského derby Love Me (Egerton) mají velmi dobré jméno.Co mne hodně překvapilo byl vysoký počet dcer Access to Java (Java Gold). Hřebec, který jako plemeník příliš do českého chovu nezasáhl, měl v loňské připouštěcí sezóně 7 dcer a byl třetím nejvíce zastoupeným otcem klisen v našem mateřském stádě.  

Plemeníci se 4 a více připuštěnými dcerami v českém chovu

K velkým změnám dochází i mezi chovateli. Jak jsme uvedli již loni, je zde patrný příklon od komerčního chovu k owner-breederům, což jsme loni ohodnotili jako pozitivní směr, na kterém nemáme o rok později důvod cokoliv měnit. Všude na světě jsou majitelé, kteří jsou zároveň chovateli, bráni jako stabilizační prvek celého turfu a pociťujeme jej i u nás. K číslům snad jen dodatek - některé klisny právě vesměs patřící owner-breederům jsou v zahraničí ustájeny trvale či na delší dobu, a tudíž jsou podchyceny v místních Plemenných knihách a v našem seznamu nefigurují.



K zajímavému posunu došlo u nejtradičnějšího chovatele u nás - Hřebčína Napajedla. Po letech poklesu počtu připouštěných klisen došlo loni v Napajedlích k obratu a v tamním chovu přibylo, nebo přesněji bylo připuštěno o 7 chovných klisen více oproti stavu z roku 2016. 

Chovatelé se 4 a více připuštěnými klisnami 

 
Jako poslední statistický ukazatel nabídneme rozdělení chovatelů podle počtu chovných klisen, které v loňském roce nechali připustit. Tabulka ukazuje, že stále roste podíl chovatelů, majících jen jednu chovnou klisnu, zatímco klesá podíl chovatelů s početnějším stádem. Nemyslím si, že tento fakt je třeba nějak důsledněji analyzovat či hodnotit, protože počet chovných klisen u jednoho chovatele nemusí vypovídat téměř o ničem. Platí to však samozřejmě v tom případě, kdy chovatelé s jedinou či dvěma klisnami mají tyto klisny ustájené u některého z větších chovatelů, protože odchovávat jediné hříbě není pro takové hříbě tou nejlepší cestou, byť by se těšilo z hojnosti pastvin. Co však je ale podstatnější, to je úbytek stavu chovatelů. Přijde-li chov meziročně o 8,5% chovatelů, kteří jsou ochotni připouštět své klisny, je to poměrně alarmující údaj, zvláště pokud jej srovnáme s předešlým údajem z roku 2011. Mezi lety 2011 a 2016, tedy za 5 let, se stav chovatelů snížil o 15,5%, nyní během jediného roku je snížení procentuelně více jak poloviční.

Chovatelé podle počtu připuštěných klisen

Ale abychom nekončili pesimisticky -  průběžně roste počet klisen zahraničních chovatelů, které jsou připouštěny u nás. To je dokladem kvalitní sestavy plemeníků v našem chovu, takové, jaká v poválečné době podle mne nemá srovnatelnou. A je to docela překvapivé, protože s poklesem počtu matek v našem chovu je investice do plemenného hřebce stále více rizikovou záležitostí. Využijme tohoto ekonomického paradoxu, třeba z něj vyroste něco, co českému chovu vleje více optimismu do žil. 

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další