Mezi nejúspěšnější jezdkyně české dostihové historie patří Blanka Šarinová. Řadu let pracovala v kanceláři na pražském závodišti, vedle toho však stihla odjezdit řadu dostihů a ve sbírce jejích vítězství je i triumf se skvělou Norou Jeane nebo s Wild Rain ve Velké ceně Prahy.

Naposledy startovala v sezóně 2007 a pak odešla do Anglie, kde poznala práci trenérských ikon Michaela Bella a Johna Gosdena. Ale nejen o tom a životě v Anglii je následující rozhovor. 

Co vás tehdy v roce 2008 vedlo k tomu, že jste odjela pracovat do Anglie? Předpokládala jste tehdy, že se tam zdržíte poněkud déle?
Vždy jsem chtěla vidět na vlastní oči turf v "top" zemi v Evropě. Všechna ta slavná závodiště, slavné žokeje v akci, prostě se toho zúčastnit... Bohužel to ale dříve nešlo, měla jsem závazky v Česku. A na mém rozhodnutí se mimo jiné podílely také mé neslavné finanční podmínky na závodišti v Chuchli bez výhledu na zlepšení situace. Původně to bylo jen na pár měsíců a už jsem tu pět let...

U kterého trenéra jste v Anglii začínala a jak se vám tam líbilo?
Třiatřičtvrtě roku jsem byla u Michaela Bella, kde bylo v tréninku okolo 120 koní. Líbilo se mi tam, měla jsem tam hodně kamarádů, ale po mém špatném pádu s koněm na ledu, kdy jsem skončila v nemocnici s těžkým otřesem mozku, a následné dlouhé rehabilitaci (měla jsem poruchy rovnováhy, odhadu vzdálenosti a poruchy krátkodobé paměti), jsem už moc nechtěla jezdit. Bohužel tady to nejde jen "napůl". Buď odjezdíte tři loty denně na všech možných koních, nebo vás čeká práce na zemi, tzv. "yardman". Trenér Bell nemohl zaměstnat více "yardmanů" a tak jsem musela odejít a nechat se zaměstnat na tři měsíce v hřebčíně Lorda Derbyho.



Foto: Blanka Šarinová v sedle ryzky Dutch Diamond na Warren Hill. Foto Michael R. Smithson

To, předpokládám, mohla být zajímavá zkušenost…
Pro mě to byla další velká zkušenost s prací na hřebčíně, tedy prací s hříbaty a chovnými březími matkami. Chovné stádo tu bylo sice malé, ale velmi kvalitní, stály tu např. Ouija Board, její polosestra, dále šampionka starších klisen Jižní Ameriky a také grupové klisny ze Severní Ameriky. Přišla jsem do kontaktu s klisnami, které přicházely z dražeb z Francie, Irska a Anglie, a byly prodány do Japonska, Austrálie nebo Nového Zélandu a u nás ve Stanley Stud musely absolvovat povinnou dlouhodobou karanténu.

Takže jste se nakonec ale vrátila do nějakého tréninkového střediska?
Práce na hřebčíně byla sice zajímavá, ale já jsem přišla do Anglie kvůli dostihům, a tak jsem v únoru 2012 nastoupila do dostihové stáje Clarehaven Stables trenéra Johna Gosdena. Původně jsem chtěla být jen yardman, ale po zvážení mě přesvědčili, abych jezdila. A tak ze mě byl zase na chvíli jezdec. Po měsíci jsem s ježděním přestala a jako "yardman" pracuji do teď.

Můžete nám přiblížit svůj obvyklý pracovní den?
Začínám v půl sedmé. Před prvním lotem vyčistím jeden až dva boxy. Pak si jezdci nasedlají koně, vyjedou ven na 60 - 80 minut a my "yardmani" musíme vyčistit, nastlat šest až osm boxů, ale někdy i deset, a donést do každého dva kbelíky vody. Z 90% se místují pouze prázdné boxy. Po návratu koní do stáje musíme asistovat jezdcům při omytí koní. Při druhém lotu je to obdobné. Při třetím lotu yardmani zametají a uklízejí celý rozsáhlý yard. Okolo 13. hodiny končí první část pracovní doby. Odpoledne máme nástup před 16. hodinou a na ošetřování máme svoje tři koně a případně dalšího koně navíc, pokud je některý ošetřovatel na dostizích nebo má dovolenou atd. Naše odpolední práce se skládá z vyčistění boxu, dáme koni seno a vodu, vyčistíme ho, namažeme kopyta a převlékneme mu deku, nebo dáme deku na noc. Po obstarání všech koní musíme ty své přidělené ještě nakrmit, takže s odpolední prací končím před 18. hodinou.
Naše obvyklá pracovní doba se může zdát někomu sympatická, ale v sezóně, když je den pro galupy, chodíme do stáje na pátou ranní, většinou je to středa a sobota. Pokud je v létě teplo, chodí se na pátou stále. Když musím před tím vyvenčit svého foxteriera Šejna, mívám budíček nastavený na čtvrtou ranní, někdy i dříve.

Doprovázejí ošetřovatelé koní, tedy "yardmani" koně na dostihy? A co pro vás případně takový den pracovně znamená?
Hodně yardmanů jezdí s různými koňmi na dostihy, protože pan Gosden zaměstnává většinu velmi kvalitních jezdců a potřebuje je při tréninku. Jinak si jezdí každý se svými koňmi sám.
Když jedu na dostihy, není to také zcela idylické. Ráno musím většinou vyčistit několik boxů, potom připravit pro koně vše na dostihy (tzn. deky, přepravní bandáže, atd, zkrátka je nutná příprava na každé počasí), odjet s ním na dostihy, což bývá cca 2 - 2,5 hodiny cesty. Kůň odběhne dostih, má nějaký čas na odpočinek, a jedeme domů. Mockrát to je až okolo půlnoci a ráno zase musím na čas do práce. Zrovna včera jsem byla s koněm na dostizích ve Wolverhamptonu. Dopoledne normální pracovní den, pak odjezd do Wolverhamptonu, kde vytrvale lilo. Koník naštěstí vyhrál. Hodinu po dostihu byl naložený (běhal v osm večer) a cesta zpátky trvala 2,5 hodiny. Domů jsem se dostala v jednu po půlnoci a ráno jsem vstávala v pět. Není tedy všechno zlato, co se třpytí...!

Co vás v dobrém i špatném slova smyslu překvapilo nejvíce ve zdejších tréninkových střediscích?
Nejprve musím říci obecně, že je Anglie zvláštní země a že mě dost zklamala. Lidé tu jaksi ustrnuli v době před mnoha lety, nechtějí to změnit, jsou hrozně konzervativní. Musím říct, že hodně dospělých lidí z různých společenských vrstev, tedy mimo těch nejbohatších, má menší všeobecné znalosti než dítě z české páté třídy základní školy. Ale turf je tu na špičkové úrovni. Zabezpečení dostihů po všech stránkách (tedy dostihová dráha, bezpečnost na závodištích jak pro koně a jezdce, tak i pro diváky, zázemí pro žokeje, zázemí pro lidi, kteří přijedou s koňmi na dostihy, stáje pro koně, krmení, podmínky pro trénink, vyplácení výher a jejich neklesající úroveň, sázkové obraty), to se nedá, ani zdánlivě, k Čechám přirovnat.
Negativní je tu ale přístup řady lidí ke koním a dostihům. Vše berou jako samozřejmost, jako práci, jako prostředek k vydělání peněz. Většina z nich nemá ke koním žádný vztah. Vše sice musí být v rámci norem, ale jaksi "srdce" do toho nedávají…

Jak velké je tréninkové středisko pana Gosdena, kolik tu stojí koní, kolik je tu zaměstnanců apod.
V Clarehaven Stables je vše na nejvyšší úrovni. Je to šampionská stáj, vše musí být stoprocentní. Zaměstnává hodně lidí na všechno, má čtyři asistenty, a na každých 25 - 35 koní headlada, dvě sekretářky, účetního a manažera přes dostihy, tedy pro přihlášky a deklarace (OSK). Má v tréninku v Newmarketu 170 koní a dalších cca 80 někde vedle v malých stájích. Ti čekají, až se uvolní místo v Newmarketu. Někdo z koní odběhá svůj počet dostihů a pak jde na dovolenou, na jeho místo hned přijde druhý. Je to obrovská a dobře fungující fabrika na úspěch. Ze zde připravovaných koní můžu jmenovat například Elusive Kate, Starscope, Izzy Top, Colombian, The Fudge, Aiken, tedy Gr. 1 vítěze nebo umístěné koně. Další koně jsou grupově umístění nebo listed vítězové. V Evropě i Americe. Je to je přehlídka koňských es....

Takže jste tu spokojená?
Je pro mě čest tu pracovat, i když je to dřina. Mohu se setkávat s koňmi výkonnosti Elusive Kate (nejlepší dvouletá klisna Evropy roku 2011) nebo Snow King. To je můj kamarád, má rád mrkev a cukr, přiběhne za zavolání… Běhal Breeder´s Cup, i když ne dobře, ale jel tam... A letos s ním počítají do největších dostihů. A máme tu i vycházející hvězdu stáje, hřebce Seek Again, a i další koně jsou na top úrovni.... To je pro mě úžasné s nimi pracovat.  Přijedete na nějaké závodiště kamionem - John Gosden a máte veškerý servis až pod nos. Většinou jsou jeho koně favorité. Samozřejmě ne vždy to vyjde, ale je příjemné to vidět na tabuli kursů.  Prostě TOP liga a to vyváží moje mozoly...

Jak se vám v Anglii tedy žije?
V Anglii je obyčejný život možná o malinko jednodušší než v ČR. Vydělávám na české poměry dost, ale zase mám pěkné, ale drahé bydlení a také životní náklady jsou tu vysoké. Mohu ušetřit na dražší dovolenou, ale není to rozhodně "zlatý důl". A navíc se docela nadřu, za každého počasí. Vyváží to cesta na dostihy do dobrého dostihu s dobrým koněm, a když vyhraje, je to odměna.

Našla jste si tu hodně nových přátel, anebo spíše vyhledáváte společnost zdejších Čechů?
Mám tu několik kamarádů a pár dobrých známých, ale většinou jsou jiné národnosti než anglické. Z Čechů se přátelím jedině se Zuzkou Merrelovou a Ivou Miličkovou, a to je vše z dostihového světa.

Sledujete český turf? Jak moc se podle vás změnil od vašeho odchodu?
Situace v českém turfu mi připadá více než kritická. Už ani nesleduji dostihy na internetu. Výkony jezdců v Česku jsou na úrovni špatných žáků ve Velké Británii. Finanční situace v dostihovém sportu mi z povzdálí připadá kritická a nevidím do budoucna zlepšení. Čím dál tím horší...

Z vašich slov lze vydedukovat, že se asi nechcete vrátit…
Ano, z uvedeného důvodu neplánuji návrat do Čech. Nevím, kde bych se mohla smysluplně uplatnit za slušný plat, tak abych se slušně uživila. Bohužel... Dostihy jsou v Česku na okraji sportovního zájmu, a to pořád upadá, i "díky" změně zákonů. Tady se pohybuji momentálně mezi koňmi špičkové evropské úrovně, mám slušný plat, dostanu se čtyřikrát měsíčně na dostihy, ošetřuji nadějné koně. Tak co v Česku? (mze)

• Předchozí
• Další