Petr Foret patří od roku 2008 pravidelně do neúspěšnější desítky profesionálních jezdců na rovině u nás. Loňská sezóna ale byla v mnoha ohledech pro něho výjimečná.

Zaznamenal dosud nejvyšší počet triumfů v jedničkových dostizích a mezi těmito sedmi zásahy do černého byl i první úspěch v klasickém dostihu. A mnoho nechybělo, respektive jedno vítězství navíc, a mladý jezdec mohl být i šampionem mezi jezdci. Zajímavostí je, že nepochází z klasické rodiny dostihových jezdců a trenérů, i když jeho strýc Jan Huk také pracuje s dostihovými koňmi. Jak Petr Foret pohlíží na loňský velmi úspěšný rok, jaká je jeho současná práce a plány pro nejbližší sezónu jsou hlavními tématy našeho rozhovoru.

Jak se nyní s odstupem dvou měsíců díváte na dostihový rok 2012? Můžeme říci, že byl pro vás ve vaší kariéře zásadní?

Sezóna 2012 byla pro mě životním rokem. Podařilo se skoro vše, vyhrál jsem nejvíce dostihů za rok, klasický dostih a nejvíce jedničkových dostihů v kariéře. Až se skoro bojím, že už lepší sezóna přijít nemůže.

Byl jste i velmi blízko titulu šampiona na rovinách. Mrzí vás, že se toto loni nepovedlo a berete to jako výzvu do další sezóny?

Někteří jezdci boj o šampionát hodně řeší a je to pro ně moc důležité, ale toto jde tak trochu mimo mne. Dal jsem loni například několikrát přednost ježdění v Bratislavě před domácími dostihy a také jsem kvůli šampionátu neodmítal jezdit některé koně. Šlo mi po celou sezónu hlavně o to, udělat co nejlepší výsledky s koňmi z naší stáje a to se mnohokrát podařilo. Tohle bylo pro mne to nejdůležitější.

Takže vás nemrzí zrušená poslední dostihová neděle, po které jste se třeba mohl stát šampionem?

Opravdu ne, myslím si, že titul šampiona profesionálních jezdců na rovině je v zasloužených rukách. A pak, kdyby Jarin nebyl tři neděle mimo hru kvůli zranění, určitě by vyhrál šampionát s větším náskokem. Pro mě opravdu bylo prioritou sedět na našich koních.

Jezdil jste loni několik výborných koní v klasických dostizích. Ač se předem zdálo, že máte větší příležitost na hřebcích, nakonec lepší výsledky se vám podařily s klisnami. Je to náhoda?

Je sice pravdou, že raději jezdím klisny, protože že si s nimi nějak více rozumím, ale co se týče loňských klasických dostihů, myslím, že je to spíše náhoda. Iceni Girl je výborná klisna, dvakrát se umístila v klasikách, ale za vítězství s Merlyp asi může to, že Pán Bůh nebyl zrovna doma, svůj výsledek už pak nikdy nepotvrdila…  Šli jsme na start Oaks v rolích outsiderů, nic jsem tedy neřešil, jen jsem zkusil zvolit dobrou taktiku a vyšlo to. A páté místo s favorizovaným Hyacintem ve Velké jarní ceně dopadlo podle mého očekávání, potvrdilo se to, že je to kůň do 1400 metrů.

Se zmíněnou Iceni Girl jste na závěr sezóny získal druhé místo v rakouské Preis der Diana. Jak se vám jezdilo v Ebreichsdorfu?

Je to regulérní dráha, dobře udržovaná a rychlá. Mají tu i výtečné zázemí pro jezdce a diváky. Sem pojedu pokaždé rád.

Ve stáji DS Pegas budete působit již třetím rokem. Považujete nástup sem jako velmi důležitý pro váš profesní rozvoj?

Určitě ano. Původně jsem do Zhoře nastoupil v době, kdy tu byl silný tým jezdců ve složení Pavel Hlavatý a Dušan Andrés, takže jsem ani nepočítal s tím, že bych dostával větší příležitost v dostizích. Pavel Hlavatý ale po půl roce odešel a Dušan jezdil spíše překážky, takže jsem postupně dostával stále větší a větší šanci, a v loňské sezóně už jsem seděl prakticky na všech nejlepších koních stáje.

Můžete prozradit, kolik koní denně v tréninku odjezdíte a zda-li se věnujete jen ježdění, anebo se staráte o přidělené koně kompletně?

Odjezdím denně průměrně 5 koní. Ty ošetřuji a také místuji jejich boxy. V sezóně ale místuji méně, protože chodím s koňmi i plavat, ale má tu stejné pracovní podmínky jako další jezdci a myslím, že je to tak správné. Chodím tedy do práce ráno i odpoledne.

Ve Zhoři jsou samozřejmě i překážkoví koně, ale předpokládám, že jejich ježdění v tréninku jde mimo vás.

Překážkové koně jezdím v práci také, ale jakmile chodí skákat, sedí na nich někdo z našeho týmu tvořeného výbornými překážkovými jezdci - tedy Thomas Boyer, Martin Liška nebo Rostislav Benš. Ale chtěl bych si jednou zkusit překážkový dostih.

Mezi dostihovou veřejností se již probírá nový klasický ročník. Můžete říci, kdo z dvouletých koní na vás udělal, ať již v tréninku nebo v dostihu, dojem jako kůň s větší budoucností? A nemusí to být zatím vůbec známé jméno…

Moc se mi líbí Sin and Rich, a u toho je předpoklad vytrvalosti. A máme tu ještě jednu klisnu, která se mi moc v tréninku líbí. Dostala čas na dozrání, byla pozdní. Myslím, že bude opravdu dobrá.

Letošní dostihová sezóna je ještě sice daleko, ale máte už pro ni nějaké cíle?

Já si před sezónou nedávám žádné cíle. Loni to bylo tak, že jsem si je dával v sezoně postupně. Aby se mi povedlo 100. vítězství, abych vyhrál klasický dostih, potom abych dosáhl největšího počtu vyhraných jedničkových dostihů... V tuto chvíli je pro mě důležité, abych byl v pohodě, bavilo mě to a dostihy jsem si užil. K tomu je nezbytné štěstí. A pokud bude to, pak bude i zdraví, což je samozřejmě pro kariéru jezdce důležité hodně. Ale možná v letošní sezóně nebudu mít tolik příležitosti dostat se na šancové koně jako loni, tedy vzhledem k novému systému úlev pro jezdce. (mze)



Foto: Petr Foret v sedle tehdy dvouletého Sin and Rich při vítězství v Mostě. Foto Marcela Klingorová

• Předchozí
• Další