Závodiště v Olomouci - Lazcích je už dávno minulostí, naposledy se tu oficiální dostihy odběhly před bezmála čtyřiceti lety. A bezmála dvacet let uplynulo od doby, kdy se na tomto místě konaly hobby-dostihy. Myšlenka na oživení dostihového provozu ve zdejší lokalitě ale stále existuje. Jednání o možnosti výstavby závodiště v Olomouci podniká jezdec a trenér Milan Foukal, kterého jsme požádali o bližší informace.

Dokonce existuje i architektonický projekt dráhy, který zveřejňujeme. „Tenhle projekt ale už vznikl v letech 1996 – 1997, kdy jsem už tehdy přišel s myšlenkou vybudování závodiště v Olomouci,“ vysvětluje Milan Foukal. „Tehdy to ovšem nedopadlo dobře s investorem a tak jsem musel od své snahy ustoupit. Letos jsem požádal o jeho vytažení z archivu města Olomouce a začal jsem podnikat kroky k znovuobnovení tohoto projektu.“

Milan Foukal se už na jaře sešel s hejtmanem Olomouckého kraje, který má blízký vztah k jezdeckému areálu postavenému v prostorách bývalého závodiště na Lazcích a myšlenku vybudování nového závodiště podporuje. „Dále mě čekalo jednání s primátorem města Olomouce, ale do toho přišly volby a tak ke schůzce zatím nedošlo. Ale bylo mi přislíbeno, že během dvou týdnů bych měl dostat termín schůzky. A tak věřím, že ještě v tomto roce s panem primátorem budu moci o realizaci závodiště jednat.“

Panu Foukalovi se jedná o možnost využití pozemků v majetku města k účelu vybudování dostihové dráhy. „V úvahu pro umístění závodiště přicházejí dvě lokality. Jedná se o bývalé pozemky státního podniku Sempra, které leží nyní ladem a je na nich nálet, a dále jsou tu i pole. Právě pro tuto lokalitu vznikl projekt závodiště z devadesátých let. A druhou možností je vybudovat závodiště na Lazcích vedle stávajícího jezdeckého areálu, tedy v místech, kde bylo z části původní olomoucké závodiště. Na tuto lokalitu by se sice musel vybudovat zcela nový projekt závodiště a dostihové dráhy, ale výhodou by byla možnost ustájení účastníků dostihů v boxech jezdeckého oddílu, kde je okolo stovky boxů.“

FOTO: Projekt dráhy v Oloumouci s přímou dráhou dlouhou 1100 metrů z let 1996 – 1997. Projekt byl inspirován závodištěm v Melbourne a dalšími zahraničními dráhami

Vybudovat dostihové závodiště je samozřejmě nákladná finanční záležitost. „Má představa je taková, že investory by byly město Olomouc a Olomoucký kraj a zároveň bychom požádali o dotace z evropských fondů. O tom jsem se sám přesvědčil, že dosáhnout na ně je při tomto projektu velmi reálné,“ tvrdí Milan Foukal. „U nás v Radkově Lhotě byla možnost získat na realizaci jezdeckého areálu 840 tisíc korun právě z evropských fondů.“

O projektu olomouckého závodiště jedná zatím Milan Foukal sám, ale říká, že této myšlence je nakloněno více lidí a po kladném jednání s primátorem a Olomouckým krajem by došlo k sestavení realizačního týmu. „Chtěl jsem také propagovat realizaci závodiště v Olomouci uskutečněním hobby-dostihů, tedy takzvaných pouťáků, v Olomouci v prostorách Sempry, tedy na místě plánu z devadesátých let v říjnu, ale bohužel jsem tento záměr nemohl realizovat. Konání „pouťáků“, kterých by se zúčastnili registrovaní dostihoví koně, by odporovalo Dostihovému řádu. Posílal jsem na jaře žádost na Jockey Club o přehodnocení tohoto stanoviska s návrhem, jak takové hobby-dostihy legislativně ošetři. Tedy s podrobným návrhem vycházejícím z Dostihového řádu, ale přišly povodně a Jockey Club asi musel řešit důležitější věci, takže jsem se zatím odpovědi nedočkal. Doufám ale, že by se to mohlo vyřešit během zimní přestávky.“

Milan Foukal poukazuje na to, že za socialistické éry bylo pořádání tzv. pouťáků běžné. „Na pouťácích získávala zkušenosti většina jezdců mé generace, včetně Josefa Váni. Pamatuji se, jak jsme třeba v sobotu absolvovali pouťák v Oticích a v neděli jeli na dostihy do Bratislavy. Dráhy těchto pouťáků bývaly dost často osmistovkové, takže jezdci se na nich učili jezdit bezpečně v zatáčkách a samozřejmě i taktice v dostihu. A bylo to dobré i pro nevyrovnané koně, kteří tu absolvovali několik startů, zvykli si na dostih a jeho atmosféru, a pak teprve šli do běžných dostihů. Pouťáky tedy vytvářely zpětný efekt do dostihového sportu výchovou mladých jezdců a byly i přínosné pro malé stáje, takže si myslím, že by bylo velmi vhodné, kdyby se zase mohly regulérně vrátit. A taky věřím, že by se tím mohl v dnešní ekonomické situaci podařit zastavit i pokles počtu mladých plnokrevníků, kteří se nyní masově prodávají na nejrůznějších internetových portálech. Potažmo je reálná i myšlenka zpětného příjmu prostřednictvím sponzorských dotací na dostihy i na oficiální dostihové dráhy.“

Vraťme se ale zpět k olomouckému závodišti, které existovalo na Lazcích v letech 1926 – 1976 a konaly se tu dostihy cvalové i klusácké obvykle dvakrát až třikrát v roce. Úplně poslední dostihový den se tu konal 4. července 1976, kdy se tu v tradiční Velké olomoucké steeple-chase utkali o vítězství dva výteční koně - Václav vedený Václavem Chaloupkou a Continental s jezdcem Borusíkem a jejich boj skončil nerozhodným výsledkem. Před časem na tento dostih vzpomínal v TURF Magazínu v tehdejším seriálu o zaniklých dostihových drahách Václav Chaloupka takto: „Bojovali jsme spolu do posledních centimetrů. Už si přesně nevzpomínám, jestli jsme vedli my a na nás útočil Continental, nebo obráceně, ale jisté je, že oba koně v závěru uplatnili svou třídu. Continental byl vítěz Saint Legeru a Václav čtvrtý v derby.“ Václavové pak společně následující rok vyhráli Velkou pardubickou a Continental o dva roky později prohrál až po boji s Lancasterem.

FOTO: Obálka Dostihového programu z posledních oficiálních dostihů v Olomouci v roce 1976

A k samotnému závodišti v Olomouci úspěšný jezdec a trenér ještě uvedl: „Jinak bych rád podotkl, že závodiště v Olomouci je velká škoda, dostihy tu měly obrovskou tradici a chodilo na ně velké množství diváků. Navíc závodiště bylo pěkně udělané, rovinová dráha tu měla asi 1600 metrů dokola a kvalitní byla steeplechase – crosscountry dráha s vydařenými skoky. Připomínala starou dráhu v Lysé nad Labem, kde se z oválu vyjelo na louku dozadu na skoky. Bohužel olomoucký statek byl na pozemcích dráhy v nájmu a město s nimi mělo později jiné úmysly. Takové velké město by si ale zasloužilo vlastní dostihovou dráhu.“

Ke slovům Ing. Chaloupky Milan Foukal dodává: "Původně tu měla vést severní magistrála a tak jsme museli myšlenku obnovy lazecké dostihové dráhy opustit, a městem nám tehdy byl nabídnutý 55 hektarový pozemek v lokalitě Sempry. Nakonec město odstoupilo od záměru magistrály a dnes na Lazcích stojí krásný jezdecký areál s kompletním zázemím a další sportovní hřiště." Zatím tedy poslední vzpomínkou na oblíbené dostihy v Olomouci  zůstává „pouťák“ v roce 1994, za jehož uspořádáním stojí právě iniciátor návratu dostihů do Olomouce Milan Foukal.

(mze)

• Předchozí
• Další