Úterní tisková konference Jockey Clubu ČR, na níž jsme bohužel nebyli pozváni a tudíž Vás o ní dříve neinformovali, umožnila setkání tří nejúspěšnější jezdkyň působících v českém turfu. Jednou z nich je také Vendula Korečková, na jejímž kontě je dosud 146 vítězství a patří jí tedy v žebříčku třetí místo. S úspěšnou jezdkyní, která nyní nejvíce spolupracuje s trenérem Tomášem Váňou,  jsme si povídali nejen o setkání s legendární Mílou Hermansdorferovou Schulzovou. 

Podle webových stránek Jockey  Clubu máte 144 vítězství a tak by mne zajímalo, v kterých zemích jste získala ta další dvě.
Jedno vítězství bylo na italském závodišti v Pise, kdy jsem pracovala v zimě pro trenéra Paola Favera. A to další bylo v Rakousku v sedle koně jednoho ze zdejších trenérů.

Letošní sezóna je pro vás velmi úspěšná. Na počet vítězství, tedy 15, jste už nyní v srpnu vyrovnala svůj  výsledek ze sezón 2011 a 2012. Co za letošními úspěchy podle vás hlavně je?
Některé sezóny, tak jako v životě každého jezdce, byly lepší a některé jsou zase horší. A letošní sezóna určitě patří k mým lepším. Jezdím dobré koně a stojí za mnou dobrá stáj. Jsem ráda, že jsem zdravá a daří se mi vyhrávat.

Co vám v letošní sezóně udělalo největší radost?
Nebudu jmenovat nějaká vítězství nebo umístění ve velkých dostizích, ale vždycky jsem ráda, když vítězstvím udělám radost týmu okolo koně. Když vidím tu bezprostřední radost a štěstí třeba i po dostihu nejnižší kategorie, tak mám z toho vždycky moc dobrý pocit a radost. Vidět tu euforii u lidí, kterým je jedno, jestli vyhráli deset tisíc nebo padesát tisíc korun, je úžasný zážitek.
Velkou radost jsem měla i ze svého posledního vítězství v Karlových Varech s dvouletým Chiouboucarem. Bylo hezké vidět radost majitelů stáje Estrella manželů Fialových. Koně jsem jezdila už při jeho debutu a líbil se mi. Myslím, že to do budoucna bude dobrý kůň. Velmi dobře se v dostihu chová a čeká na pokyn jezdce.


Se zástupkyní Stáje Lascar - Váňa Sašou zvítězila ž. Vendula Korečková letos třikrát. Snímek je z vítězství v Ceně Nory Jeane (foto: Andrea Zavadilová)

A co se naopak v letošní sezóně nepovedlo úplně podle vašich představ?
Bylo to v Bratislavě v Ceně Pat´s Music, když jsme se Sašou prohrály se Zorianou jen o krk. Vítězství bylo velmi blízko a nepovedlo se to. Pořád jsem přemýšlela o tom, že to mohlo vyjít a hledala důvod, proč to nevyšlo. Nastoupili jsme už na protilehlé rovině, ale v oblouku nás na okamžik zbrzdil jeden ze soupeřů. Možná nám tedy chybělo více štěstí. Saša ale podala v dostihu výborný výkon.

Se Sašou jste letos vyhrály tři dostihy. Jaká vlastně je, jak se vám jezdí v dostihu?
V dostihu je bezproblémová. Říkám, že jí mám za odměnu, je hrozně hodná. Jezdec musí jen počkat na vhodný okamžik, kdy ji poslat dopředu. V práci mívala Saša svá specifika, ale i to se hodně zlepšilo, a také už netrpí na dřívější problémy se žraním. Takže zraje jako víno, výkonnostně i chováním.

Zajímala by mne také další velmi dobrá klisna, kterou často jezdíte, a tou je tříletá Kihnu. Jak jste s ní byla spokojená v Oaks, kde jste byly čtvrté?
Kihnu je dobrá klisna do dálky, určitě svoje kvality má. V den Oaks byla v Karlových Varech měkčí dráha v cílové rovině a to jí moc nechutnalo. Podobně prý tomu bylo, jak říkal trenér Urbánek, i rok předtím v Ceně zimní královny. Nicméně myslím, že Kihnu ještě v budoucnu ukáže, že je opravdu třídová klisna. 


V úterý se setkaly tři nejúspěšnější tuzemské jezdkyně - Martina Havelková (152 vít.), Miloslava Hermansdorferová Schulzová (150 vít.) a Vendula Korečková (146 vít.) - foto převzaté z facebookové strany Jockey Clubu ČR

V úterý jste se měla možnost setkat s legendární jezdkyní Mílou Hermansdorferovou Schulzovou. Znaly jste se už předtím? A jak na vás zapůsobila?
Viděly jsme se poprvé a bylo to moc příjemné setkání. Paní Hermansdorferová je velká dáma a je úžasné, co ve své době, kdy nejezdilo moc žen v dostizích, dokázala. Moc pěkně jsme si popovídaly, má spoustu zajímavých příběhů ze své kariéry. A dokonce nám, tedy Martině a mě, nabídla tykání. Chtěla bych moc poděkovat organizátorům tiskové konference za možnost setkání a seznámení se s paní Hermansdorforovou.

A otázka na závěr - jaký je váš dostihový cíl?
Po setkání s paní Hermansdorferovou bych byla ráda, kdyby se mi také povedlo překonat hranici 150 vítězství. To je myslím daleko reálnější cíl, než kdybych řekla, že bych chtěla vyhrát derby, do kterého se ženy dostanou na start jen málokdy. Holek jezdí v dostizích hodně, ale když jde takzvaně do tuhého, tedy o velký dostih, tak většinou důvěru nedostanou. Já jsem ale ráda, že jsem zdravá a že mě dostihy baví. A mám i hodně startů, takže chci jezdit co nejlépe a dělat majitelům a trenérům radost.

Michaela Zemanová

• Předchozí
• Další