Velmi spokojený musí být po včerejší 127. Velké pardubické s Českou pojišťovnou realizační tým okolo jediné klisny na startu Delight My Fire. Reprezentantka DS Pod Buchlovem patřící paní Janě Preclíkové po vítězství ve Velké wroclawské podala skvělý výkon také ve vrcholu tuzemské překážkové sezóny. Pod vedením 48letého žokeje Niklase Lovéna doběhla do cíle na výtečném třetím místě a zanechala za sebou i několik preferovanějších koní. S trenérem Radimem Bodlákem jsme si necelý den poté povídali nejen o jeho dojmech z Velké pardubické.

Včerejší dostihový den v Pardubicích byl adrenalinový, a to nejen počasím a tedy povrchem dráhy, ale také pády a zraněními jezdců. Jak vy sám osobně jste ho prožíval? Byl jste před dostihem klidný?
Do Pardubic jsem jel natěšený na dostih. Věděl jsem, že je Delinka před dostihem v pořádku. Nepotkal ji před dostihem žádný, ani drobný, zdravotní problém. Jeli jsme tedy do Pardubic na pohodu, a napětí a nervy u nás nehrály žádnou roli. Ani když se mě lidé dotazovali, jestli nemám obavy z překážek a z půdy, tak jsem odpovídal, že ne, protože Delight My Fire je silná klisna. Až během odpoledne, když došlo k několika pádům, jsem měl trochu obavy ohledně odrazů a doskoků u překážek.


Dramatická situace na Irské lavici. Nahoře leží francouzský Songe d´Estruval, pod překážku padá ž. McCormack a problémy má kromě Delight My Fire i Kasim  

Samotný průběh dostihu byl podle očekávání?
Řekl jsem Niklasovi, aby klisnu od startu nikam nehnal. Počítal jsem s tím, že se třeba Francouzi budou chtít v dostihu nahánět a může dojít k nejrůznějším situacím. Spoléhal jsem na její závěr a nakonec tomu tak bylo.

Předpokládám, že jste shlédl dostih také již na videu. Viděl jste tam nějakou ošemetnou situaci týkající se vaší svěřenkyně?
Ano, byla tam jedna horší situace a vlastně jsem si jí všiml už při sledování samotného dostihu v Pardubicích. Niklasovi vypadla po překonání Taxisu noha ze třmenu a dvakrát se ho pokoušel nakopnout, ale marně. Irská lavice se blížila každým metrem a asi až deset metrů před ní se mu to povedlo. Na překážce byl karambol, ležel tam francouzský kůň a Delinka na chvilku zaváhala, co má dělat, jestli ho má přeskočit. Takže tam ztratila tak asi čtyři až pět délek. A potom také cválal poblíž prázdný kůň bez jezdce, a to je vždycky riziko. Niklas Lovén si ho hlídal, díval se po něm, a naštěstí se žádná komplikace nepřihodila.


Pohled na pole v cílové rovině 127. Velké pardubické s Českou pojišťovnou

A jak jste vnímal závěrečnou pasáž dostihu? V cílové rovině to musela být pro vás krásná podívaná...
Když klisna vběhla „na trávu“, tak jsem si myslel, že Delinka Francouze nechytne, ale pomyslel jsem si, že by koně Pepy Váni mohla předběhnout. A ona bojovala a nevzdávala to, udělala nám velikou radost. A ještě musím podotknout, že tak náročnou Velkou pardubickou jsem dlouho neviděl. Také bych chtěl vyzdvihnout vítězství No Time To Lose, ten měl bombastický závěr.

Od Velké pardubické ještě neuplynul ani jeden den, ale můžeme říci, že je vaše svěřenkyně v pořádku?
Ona moc dostihy neprožívá. Je vyrovnaná a jakmile jsme přijeli domu, tak se hned zajímala o to, kde má krmení. Vypadá tedy v pořádku a zůstala v „laufu.“ Je naprosto v pohodě a spokojená. To je velký rozdíl oproti tomu, když jsme se loni vrátili z Anglie, kde měla pád. Byla totiž potom taková naštvaná. Kdyby uměla mluvit, tak s námi asi nějakou dobu nemluvila... 

Ještě bych vzdala hold výkonu Niklase Lovéna, na kterém jeho věk není vůbec znát.
Ano, Niklas dobře využil šanci, kterou ve Velké pardubické dostal. Když jsme s ním začali spolupracovat, jeho věk jsme samozřejmě znali, ale také jsme věděli to, že se neustále udržuje ve vysoké kondici. Pravidelně se zúčastňuje vytrvalostních běhů, půlmaratonů v terénu. Ve Švédsku mají jezdci povinné každý rok kondiční testy a Niklas bývá pokaždé mezi třemi nejlépe hodnocenými jezdci.


Sedmiletá Delight My Fire probíhá pod vedením ž. Niklase Lovéna při svém první účasti ve Velké pardubické na třetím místě

Říkal jste, že je Delight My Fire v „laufu“. Je tedy možné, že ji ještě letos uvidíme na dráze?
Já jsem se již dříve netajil tím, že by Velkou pardubickou letos musela skončit.  Byla nachystaná na sezónu později, takže by ji mohla mít delší. A věřím tomu, že v listopadu by na tom mohla být stejně dobře jako nyní. Ale budeme vše ještě domlouvat s paní majitelkou, takže v tuto chvíli je další start otevřenou otázkou.

A vaše slovo na závěr?
Moc bych chtěl poděkovat celému manšaftu a všem lidem, kteří nám drželi palce. Velká pardubická je opravdu fenomén. Spousta lidí, z nichž některé jsem ani neznal, nám vyjadřovala podporu před dostihem.  A dostávalo se nám jí hodně i v našem okolí. Jsme za to moc rádi.

Michaela Zemanová

Fotografie: Petr Guth, další jeho snímky nejen z Velké pardubické si můžete prohlédnout zde

• Předchozí
• Další