Ceny dostihů, nebo jak u nás léta a nesprávně uvádíme dotace dostihů, hrají v dostihovém sportu každé země jednu z klíčových rolí. I na našich stránkách jsme se jim věnovali a věnujeme pravidelně, vesměs ale pouze z jedné strany - jak velký objem jednotliví pořadatelé či celý turf nabízejí. Dnes se na ně ale podíváme z jiného pohledu - z pohledu těch, kteří se o ně ucházejí. Kolik stájí se o ně ucházelo a uchází, jak velký podíl ukousnou ti nejúspěšnější a kolik stájí vyjde zkrátka - to vše najdete na následujícíh řádcích.

Ceny dostihů v České republice se vyvíjejí, tak jako vše. Od roku 1997, kdy se u nás běhalo celkem o 33,29 miliónu korun (počítáme jen penalizační ceny, tj. bez majitelských prémií a dalších bonusů), vzrostl objem cen na loňských 46,02 miliónu. Nejvyšší hodnoty dosáhla tato částka v roce 2009, kdy objem činil 49,35 miliónů korun. Od zmíněného roku 1997 objem cen meziročně 12x stoupl, naopak 9x meziročně klesl. Během tohoto období čelil český turf dvěma záplavám centrálního závodiště, celosvětové ekonomické krizi po pádu Lehman Brothers a také změně sázkového zákona, která turf připravila o hodně prostředků a spustila změny, na jejichž konci byly změny ve vedení Jockey Clubu i členských organizací. Započtení majitelských prémií by možná dalo trošku upravený pohled, ale protože objem cen není hlavním tématem tohoto článku a hlavně proto, že je neumíme započítat do následujících statistik, počítáme "jen" s penalizačními cenami.

O zmíněný objem cen se uchází stále méně stájí. Jak uvádí první graf, počet stájí, jejichž zástupce absolvoval v ČR alespoň jeden start, od roku 1997 téměř kontinuálně klesá. Z úvodních 628 (a dokonce 665 v roce 1999) až na loňských 403 stájí. V úvodních číslech se ještě odráží porevoluční euforie 90. let, v polovině první dekády se pokles na chvíli zastavil, nyní s malými výjimkami pokračuje.     



Pět procent nejúspěšnějších stájí získá polovinu všech cen

Pokud máte v posledních letech dojem, že se dostihové dění u nás točí stále více kolem malé skupiny velkých stájí, které hrají prim a vedle nichž je stále těžší pro ty ostatní "ukousnut" si něco z pomyslného koláče, je váš dojem správný. Nebo přesněji, dá se podložit statistikami, které říkají, že tento trend je v posledních letech docela silný. Pokud se podíváme na data z poslední dekády, jak vězte, že zatímco v roce 2010 získalo 5 nejúspěšnějších stájí celkem 19,98% všech cen u nás vyplacených (majitelské prémie a jiné bonusy v tom nejsou započítány), v loňském roce pětice nejúspěšnějších majitelů již získala více než čtvrtinu všech cen, přesně 26,25%. Jak však ukazuje graf, nárůst nebyl lineární.



To jsou hodně vysoká čísla, která ve světě moc nenajdeme, ale jsou odrazem nejen klesajícího počtu stájí a růstu podílu nejúspěšnějších, ale také velikosti a struktury našeho turfu a cen dostihů. Nevím, zda ve světě existuje jiná země, v níž by cena nejlépe dotovaného dostihu sezóny překračovala 10% celkového objemu cen či kde by dotace tří největších dostihů sezóny dosahovaly téměř 22% tohoto objemu, jako tomu bylo u nás v loňském roce. Jen z těchto údajů je patrné, že vysoký podíl nejúspěšnějších stájí na celkovém objemu cen je do značné míry dán strukturou cen. Podívejme se ale na jeho vývoj.

Jak jsme uvedli, tento podíl v poslední dekádě významně roste, pokud však máte pocit, stejně jako jsem jej měl sám než jsem sestavil všechna data, že současná dominance nejúspěšnějších stájí je nejvyšší v novodobé historii, musím vás vyvést z omylu. Jak ukazuje následující graf, v polovině první dekády tohoto století býval podíl Top 5 ještě vyšší a v roce 2004 získalo 5 nejúspěšnějších stájí dokonce 28,36% všech cen u nás vyplacených. Onen mylný pocit lze ale poměrně snadno vysvětlit. Jednak tu hrají roli zmíněné majitelské prémie, které bohužel zpětně neumíme přiřadit k jednotlivým stájím a tudíž zahrnout do našich statistik a které v tehdejší době hrály velmi významnou roli a rozmělňovaly dominanci největších stájí, ovšem hlavní roli hrály tehdejší ceny dostihů. V té době prožíval domácí provoz své zřejmě nejlepší polistopadové období a vedle Velké pardubické a Českého derby existovala řada dalších velmi bohatě dotovaných dostihů. Zlatý pohár při Derby se běžel o 910 tisíc korun, Velká cena Prahy o 900 tisíc, překážkový Zlatý pohár Paramo o 600 tisíc, Velká květnová i Svatováclavská o 500 tisíc atd. Zkrátka pokud měla velká stáj více špičkových koní, měla díky tehdejšímu rozložení cen šanci získat více peněz než má ve srovnatelných dostizích dnes, byť díky EJC se situace pomalu vyrovnává. A protože taková stáj se tehdy našla, byla jí Wrbna Racing, jejíž Registana tehdy také vyhrála Velkou, vydělala tato stáj jen v ČR v roce 2004 5,35 miliónu korun, což je dodnes rekordní částka..  

Podobný vývoj sledujeme i v podílu 10 či 20 nejúspěšnějších stájí na celkovém objemu cen. Jak ukazuje následující tabulka, 10 nejúspěšnějších stájí získává zhruba třetinu všech cen (byť nyní se již blíží hranici 40%), dvacítce nejúspěšnějších stájí patří zhruba polovina cen.

Suma cen, zisky 5, 10 a 20 finančně nejúspěšnějších stájí a jejich podíly na celkovém objemu cen v českých dostizích v letech 1997 - 2018 

Na druhou stranu výrazně klesá podíl stájí, které v sezóně nezískaly žádnou z cen. Konkrétní počty v jednotlivých letech sice mohou být ovlivněny řadou okolností (třeba i zájmem zahraničních majitelů, kteří přijedou na jediný dostih), ale trend je jednoznačný. Zatímco v roce 1997 nezískalo plných 170 stájí ani korunu a jejich podíl činil vysokých 26,65%, v loňském roce už takových stájí bylo jen 50 a jejich podíl klesl na 12,41%, dosud nejnižší hodnotu. I na těchto datech se významně podílí struktura dostihů a konkrétně tato čísla výrazně ovlivňuje aktivita provinčních závodišť, kde mají malé stáje větší šanci na úspěch. A také legislativa, konkrétně změna Dostihového řádu, která od roku 2004 přikazuje rozdělit cenu dostihu mezi minimálně 5 prvních koní v cíli, zatímco dříve mohla být dotována jen 4 místa a velká část pořadatelů včetně Chuchle rozdělovala ceny právě mezi 4 nejlepší.

Snížení podílu stáji s nulovým ziskem je jistě pozitivním trendem, na rozdíl od rostoucího podílu cenu získaných nejúspěšnějšími stájemi. Ten v sobě nese riziko snížení motivace pro ostatní stáje, ale obávám se, že reálné řešení neexistuje. Ač si myslím, že poměr tří nejlépe dotovaných dostihů k ostatním důležitým zkouškám je u nás moc vysoký a krok chuchelského pořadatele, který posílil některé jedničky na úkor dotace derby je podle mne správným krokem, větší míra přeskupení současného objemu cenu od nejlépe dotovaných dostihů k těm méně dotovaným by vedla k dalšímu odlivu zájmu nejužší špičky o domácí vrcholy směrem k zahraničním dostihům.

Tento problém ale netrápí jen český turf. Před pár lety jsem četl zajímavý článek o britském turfu a růstu popularity překážkových dostihů v porovnání s rovinovými. Autor jej vysvětloval právě dominancí hrstky velkých stájí v rovinovém provozu, kvůli které někteří majitelé začali dávat přednost překážkám, jejichž výsledky zdaleka nejsou tak "dopředu nalajnované" jako výsledky velkých rovinových zkoušek a větší pestrost přilákala i více diváků. Uvidíme, jak se s tím vypořádá náš turf.  

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další