Před pěti lety přišli čeští majitelé a trenéři o možnost pravidelně posazovat do sedel svých koní jednu z nejúspěšnějších žen, která se kdy v historii českého turfu objevila, rodačku z moravského Slavičína Ivu Miličkovou.

Odešla tehdy za prací do Anglie, kde se jí podařilo odjet přes 60 dostihů a získat dvě vítězství. Loni se ale již v dostihovém sedle ani jednou neobjevila. Říká se: "sejde z očí, sejde z mysli," ale v případě sympatické malé blondýnky toto neplatí. Stále má totiž v Česku dostatek fanoušků, o čemž svědčí i to, že jsem v posledních týdnech hned několikrát zaznamenala dotaz, zda-li nevím, jak se jí daří, a jestli chystá návrat do sedla. Tyto otázky mě inspirovaly k tomu, abych jezdkyni požádala o rozhovor. Tady je…

U kterého trenéra nyní působíte?

Od dubna 2012 pracuju na půl úvazku pro mladého trenéra Rogera Variana, který převzal stáj po Michaelu Jarvisovi, u kterého jsem pracovala dva roky a Roger Varian byl jeho asistentem deset let. Michael Jarvis byl těžce nemocný a bohužel před dvěma roky umřel na rakovinu. Roger je velmi dobrý trenér a svoje první dva roky měl velmi dobré výsledky. Hned první sezónu měl Gr.1 vítězku Nahrain, která skončila druhá na Breeder's Cupu a kterou jsem měla tu čest jezdit celou sezónu. Loni Nahrain vyhrála grupu 1 v Americe v Belmontu a po sezóně odešla do chovu.



Foto: Iva Miličková v sedle Gr.1 vítězky Nahrain. Foto Michael Smith 

Mohla byste přiblížit, jak vypadá váš obvyklý pracovní den? A kolik koní odjezdíte?

Pro Rogera jezdím každý den dva loty a nechává mě jezdit všechny rychlé práce s našimi stálými žokeji - jsou to Atzeni, Callan, Hills, Hanagan. Poté co skončím u Rogera, jedu do stáje k Johnu Berrymu. Je to menší stáj s asi 20 koňmi v tréninku. Moc si ho vážím, je to asi nejvíce vzdělaný člověk, kterého jsem poznala, a hodně jsem se od něj naučila. Dokáže zodpovědět jakoukoliv otázku a má přehled úplně o všem. Je to taková menší stáj, ve které mám pocit, že si víc odpočinu a neberu to ani jako práci. U Johna jezdím dva až tři loty. Jeho koně jsou moc fajn na ježdění, protože každé odpoledne chodí hromadně do výběhu, kde se zrelaxují. Pokud jezdím 5 lotů, tak končím kolem druhé hodiny a odpoledne chodím k jedné známé pomáhat jí s večerní stájí. To začínáme okolo půl čtvrté a končíme před šestou hodinou. Celou sezónu jsem jezdila každý den i neděle dva loty. Musím říci, že mě práce moc baví a nikdy bych neměnila…

Loni jste se už v dostihovém sedle neobjevila. Plánujete návrat na dostihovou dráhu?

Loňská sezóna byla snad první od mých 17 let, kdy jsem nejela žádný dostih, a upřímně musím říci, že mi to neschází. Už jsem se s tím smířila a v hlavě jsem si srovnala, že to tak bude lepší. Po mém úrazu nohy už si nemůžu dovolit trénovat a být fit tak, abych mohla jezdit dostihy. Už neběhám a nechodím do fitka. Musela jsem si najít cvičení, které mě bude bavit, ale zároveň bude šetřit moji nohu, aby mi ještě dlouho sloužila. Začala jsem v únoru dělat hot yogu, která mě moc baví.

Přece jen se ale zeptám, jestli vám ježdění dostihů trochu nechybí?

Nebavilo mě jezdit dostihy jednou za 14 dní a skončit za polem. To mi nepřinášelo žádnou radost a když jsem se pak dívala na DVD,  jak jsem to jezdila, tak jsem byla akorát smutná, jaké chyby jsem udělala.Vím, že kdybych jezdila tak často jako v Čechách, tak by byl člověk mnohem bystřejší a nikdy by nedělal chyby začátečníka. Proto jsem se rozhodla, že bude lepší, když si raději vybuduji pozici dobrého pracovního jezdce, než špatného žokeje, a to se zatím daří… I když nelituji toho, že jsem to zkusila, protože jsem se seznámila se všemi slavnými žokeji a nahlédla pod pokličku anglického turfu.

Jak se vám vlastně v Anglii žije? Nestýská se vám po Česku natolik, že v nějakém časovém horizontu uvažujete o trvalém návratu?

Spousta mých kamarádů není spokojených v práci a chtějí od koní odejít, ale já musím říci, že to co dělám, mě naplňuje a jsem tu maximálně spokojená. Já jsem odešla z Moravy, když mi bylo 16 let a pak jsem žila v Praze, což je 4 hodiny cesty autem. Teď jsem v Anglii a letadlem to mám do Brna 2 hodiny. Nedávno jsem si koupila domek a doufám, že se během dvou týdnů budu stěhovat, takže o návratu opravdu neuvažuji…

Stojíme na prahu nového roku. Co byste si pro sebe nejvíce přála?

Abych byla zdravá a vyhýbaly se mi úrazy a nemoci. A to samé přeji i mým kamarádům a rodině. (mze)



Foto: Stáje Rogera Variana, foto www.varianstable.com

• Předchozí
• Další