Teorie praví, že handicap je dostih, v němž mají v důsledku rozdílných nesených vah všichni koně stejnou šanci na vítězství. Ideální handicap by tak měl skončit současným vítězstvím všech koní. To je samozřejmě čistá teorie, v praxi nedosažitelná, protože kromě znalostí a přehledu handicapera či handicaperů do ní vstupuje obrovské množství vnějších faktorů. Nicméně handicapy hrají nejen v našem turfu velmi významnou roli, umožňují i majitelům slabších koní okusit slastný pocit úspěchu a jejich správné stanovení je pro zdravé fungování sportu velmi důležité.

Je to už 13 let, co jsme, tehdy v ještě tištěném TURF Magazínu, konkrétně jeho srpnovém čísle roku 2004, zveřejnili článek se stejným názvem. Ten se tehdy věnoval analýze našich handicapů za léta od roku 2000, kdy se stal handicaperem pan Milan Tůma, do června 2004. Před sezónou 2015 došlo opět ke změně handicapera - po Milanu Tůmovi převzalo roli duo Jaroslav Fabris - Jan Žid. Ti mají za sebou dvě sezóny v nové roli a my, stejně jako před oněmi 13 lety, se nyní pokusíme zhodnotit jejich práci.

Stejně jako tehdy i nyní použijeme stejné hledisko - výsledky handicapových dostihů. To nám umožní nejen získat aktuální pohled, ale i udělat si srovnání s předešlou analýzou. V roce 2004 jsme jako soubor, na němž budeme provádět hodnocení, vzali všechny dostihy odběhnuté ve Velké Chuchli. Pražské závodiště jsme tehdy vybrali jednak proto, že umožňuje nejbohatší zdroj dat, ale také proto, že jde o dráhu nejregulérnější. Tento výraz si ale možná zaslouží bližší vysvětlení. Nechceme jím říct, že by dostihy na ostatních závodištích byly méně regulérní, ale to, že chuchelská dráha svými parametry nejlépe odráží třídu koně. Její dlouhá rovinka, široké a dlouhé oblouky v porovnání s ostatními drahami i její profil dávají vyniknout skutečné třídě koní, tedy tomu, co hodnotí handicaper, a ač samozřejmě i v Chuchli má jezdec na výkonu koně nemalý vliv, hůře než na drahách se specifičtějšími podmínkami se výbornému žokeji díky svému umu podaří se svým koněm porazit i třídově vyspělejší jedince.

Stejně jako před 13 lety budeme hodnotit nejen samotné výsledky handicapových dostihů, ale srovnáme je i s výsledky dostihů s vahou dle stáří - cen. Existence předchozí analýzy nám navíc umožní využít i další benchmark, kterým budou právě výsledky z let 2000 - 2004.

Podíl handicapů roste

Nejprve trochu statistik. Ve sledovaném období 2015 - 2016 se ve Velké Chuchli odběhlo 121 handicapů a 168 cen. Už tato čísla nabízejí zajímavé srovnání. Handicapy se v těchto letech na chuchelském rovinovém provozu podílely z 41,87%, zatímco v období naší předešlé analýzy tvořily jen 33,02% rovinového provozu. I to ukazuje, jak roste význam a vliv handicapera a důležitost jeho, respektive jejich, správného úsudku.

Nejprve se podívejme, jakým výrokem cílového rozhodčího nejčastěji handicapy končí. To ukazuje následující tabulka. Podle ní více jak polovina odběhnutých handicapů končila výrokem "jistě", zatímco "boj" či "tuhý boj" zaznamenalo jen 38,8% handicapů. Podle výroku cílového rozhodčího tak v Chuchli skončilo 61,14% handicapů bez boje. Srovnejme nyní tento údaj s cenami. V nich též většina skončila výrokem jistě, boj o vítězství viděli diváci v 30,36% cen.

Četnost výroků cílového rozhodčího u handicapů a cen ve Velké Chuchli v letech 2015 - 2016

Vysoký podíl handicapů, v nichž se z pohledu cílového rozhodčího o vítězství nebojovalo, i sice nikoliv zanedbatelný, ale přesto ne až tak výrazný rozdíl oproti cenám, nestaví současný handicap do příliš dobrého světla. Ale myslím, že zvláště při srovnání s cenami je na tomto místě nutno uvést, že ceny jsou u nás zatíženy poměrně vysokým podílem různých penalit, které je mnohdy přibližují handicapům. Navíc zužující se nabídka dostihů nutí trenéry občas posílat koně do handicapů i "proti distanci" a to jak z důvodu absence vhodnějšího dostihu, tak i s cílem koně "seběhat". Podívejme se ale na to, jak podobná statistika dopadla před 13 lety.

Četnost výroků cílového rozhodčího u handicapů a cen ve Velké Chuchli v letech 2000 - 2004 (červen)

Potěšitelné je, že ve srovnání s naší předchozí analýzou z let 2000 - 2004 stoupl v handicapech podíl dostihů, v nichž se o vítězství bojovalo, a ač současné srovnání handicapů s cenami vykazuje malý rozdíl, přece jen je vyšší, než jaký vykazoval v naší předešlé analýze. Tehdy dokonce podíl dostihů, v nichž se dle výroku cílového rozhodčího bojovalo o vítězství, byl v cenách vyšší než v handicapech, což zřejmě těžko lze komukoli na světě obhájit. Nyní již tomu tak není, ale přesto data nejsou nijak oslnivá. Podíl dostihů "s bojem" se v handicapech zvýšil z necelých 27% na necelých 39%. To není zanedbatelný růst, zda však současná úroveň je uspokojivým stavem z pohledu kvality handicapu, to už necháme na laskavém čtenáři a jeho míře přehledu a sklonu ke kritice. Navíc bychom neměli opomenout ani vývoj v cenách, která též ukazuje na rostoucí podíl dostihů, v nichž se o vítězství bojuje a který tak relativizuje pozitivní posun ve výsledcích handicapů.  

Druhým měřítkem, které jsme před 13 lety použili a pro srovnání je použijeme i nyní, je vzdálenost mezi prvním a druhým koněm v cíli. Průměrná vzdálenost mezi dvěma koňmi bojujícími (či nebojujícími) plnokrevníky v roce 2004 o vítězství činila 2,07 délky. V tomto ohledu jsou české handicapy nyní o něco vyrovnanější - průměrná vzdálenost mezi vítězem handicapu a druhým v cíli se snížila na 1,43 délky. Snížení bezesporu podstatné, zda však je aktuální stav adekvátní handicapovému dostihu, toto hodnocení již nechám na Vás. Podívejme se ale též na tabulky ukazující jednotlivá pásma rozdílů vzdáleností mezi prvními dvěma koni v cíli v handicapech a cenách a srovnání s předešlou analýzou.

Porovnání vzdáleností prvních dvou koní v cíli v handicapech a cenách ve Velké Chuchli v letech 2015 - 2016 

a srovnání s daty 13 let starými:

Porovnání vzdáleností prvních dvou koní v cíli v handicapech a cenách ve Velké Chuchli v letech 2000 - 2004 (červen)

Turfmany, kteří pravidelně sledují dostihy v zahraničí, těžko mohou výše uvedená data o vzdálenostech mezi dvěma nejúspěšnějšími koňmi v cíli uspokojit. Boje až na cílovou pásku, které vídáme v anglických dostizích, ale též i při startech našich koní ve Francii, jsou v našem turfu spíše v menšině, a netýká se to jen handicapů. Zažitý pokyn vyjíždět po "přeskočení cesty" v chuchelské rovině spojený s bláhovou představou, že kůň dokáže finišovat zbylých 600 metrů, ve svém důsledku způsobují, že boje o vítězství se u nás odehrávají hezkých pár metrů před cílovým sloupkem a do cíle již přícházejí koně s daným výsledkem. Což nejen snižuje atraktivitu zdejších dostihů, ale též neguje část práce handicaperů.  

Ale pojďme dále. V handicapu by neměli o vítězství či dotovanou pozici bojovat pouze dva nejlepší koně. Před 13 lety jsme hodnotili rozdíly mezi prvními 4 koňmi v cíli (tehdy ještě nebylo standardem dotovat prvních 5 míst jako nyní, ale mnohdy jen 4), a tak se z tohoto pohledu podíváme na výsledky handicapů i nyní. I tato statistika ukazuje, že se v českých, nebo přesněji v chuchelských dostizích bojuje více než dříve, a to bez ohledu na to, zda se jedná o handicap či cenu. Zatímco v předešlém hodnocení  byla vzdálenost mezi prvním a čtvrtým koněm v cíli v cenách 6,64 délky, o necelou délku více než v handicapech, v letech 2015 - 2016 se v cenách vešli první 4 koně v cíli vešli do 5,38 délky a v handicapech do 3,78 délky.

Závěr:
Tato srovnání ukazují několik dat, které lze vysvětlovat několika způsoby. Ten první a možná nejdůležitější je fakt, že více jak 60% handicapů konaných aktuálně v Chuchli končí bez boje o vítězství. To rozhodně není informace, kterou by si handicapeři mohli s hrdostí psát do svého CV. V porovnání s předešlou analýzou ale došlo k pozitivnímu posunu jak z pohledu podílu dostihů, v nichž první dva bojují o vítězství, tak i z hlediska vzdálenosti mezi prvními dvěma v cíli, ba i z pohledu vzdálenosti, do níž se vejdou 4 nejúspěšnějí koně v cíli. Nicméně stejný, nebo alespoň z pohledu směru podobný posun můžeme vysledovat i u cen. A tak ač se celkové statistiky zlepšily a i rozdíl oproti cenám o něco zvýšil, stále se ukazuje, že handicapové dostihy u nás přinášejí méně vzrušujících soubojů, než bychom od nich očekávali a že rozdíl oproti cenám, i při zvážení všech specifik typu startu proti distanci či seběhávání koní, je méně výrazný než jaký bychom v porovnání cen a handicapů měli očekávat.

Je tu ale i pozitivnější pohled. Ač jsme použili stejnou metodiku jako před 13 lety, kdy též první handicapové dostihy byly ovlivněny více prací předchozího handicapera, u současné je vzhledem k nižšímu počtu sledovaných dostihů vliv předešlého handicapera na celkové statistiky významně vyšší. Podíváme-li se jen na výsledky z loňské sezóny, zjistíme, že podíl handicapů, v nichž se bojovalo, stoupl na 45,9% a vzdálenost mezi prvními dvěma koňmi v cíli klesla na 1,23 délky. Data jsou sice získána z výrazně menšího vzorku, ale naznačují, že si handicap "sedá" a zlepšuje se.  

Miloslav Vlček     

• Předchozí
• Další