safar jaromirSedmadvacetiletý Jaromír Šafář měl loni velmi úspěšnou sezónu. Ani zranění a absence na většině srpnových mítinků mu nezabránily ve druhém zisku titulu šampiona profesionálních jezdců na rovině a do sbírky svých úspěchů si připsal i šest jedničkových prvenství. 

Svou domovskou stáj Monika Agro P. a tréninkový úsek Tomáše Váni po sezóně na několik týdnů opustil a zamířil do Deauville, kde působil v roli pracovního jezdce. Jaromíra Šafáře jsme vyzpovídali nedlouho po jeho návratu do Čech a kromě jeho poznatků z francouzského tréninku jsme se dotkli i témat souvisejících s blížící se dostihovou sezónou.


Jak došlo k vašemu angažmá u trenéra Yanna Barberota?
Pomohla mi v tom Martina Bartheldyová, která ve Francii žije. Chtěl jsem na zimu někam, kde bych měl více pohybu a jezdil i galupy, abych si udržel formu a hmotnost. Shazování v zimě je každým rokem těžší… Mohl jsem ve Francii zůstat déle, ale už jsem se chtěl vrátit domů.


Nebyla  ve Francii možnost dostat se i na startovní listinu dostihu?
Pan Barberot měl zájem, kdybych u něho zůstal, posadit mě do dostihu, ale to by bylo tak jednou, dvakrát do měsíce. U nás jsem zvyklý odjezdit sedm až osm dostihů za odpoledne. Ve Francii je velká jezdecká konkurence, navíc je tu spousta mladých jezdců a učňů s úlevami, takže dostat tu větší jezdeckou příležitost by asi nebylo možné. A já chci zůstat v Česku a jezdit co nejvíce dostihů.


Můžete nám trochu přiblížit osobu trenéra Barberota a jeho tréninkový úsek? Například kolik má koní v tréninku, kolik zaměstnává personálu?
Patří ke generaci mladších trenérů, trénuje teprve čtyři roky. Ale daří se mu, už měl i grupové vítěze. A loni se jednomu z jeho majitelů podařilo udělat světový rekord v počtu vítězství svých koní za sezónu. Bylo jich 126 a část z nich trénoval i pan Barberot. Sám má v tréninku asi padesát koní a na tento počet potřebuje 18 zaměstnanců. Jen jeden z nich je trvale na zemi a sedmnáct jich jezdí, ale přitom dělají i další práci, jako třeba místování boxů a ošetřování koní. Jeden z jezdců měl také na starosti dohled na péči o koně a krmení. Odjezdil  jen jeden nebo dva loty a pak šel kontrolovat koně po práci apod.


Byli kromě vás v Deauvile ještě jiní zaměstnanci z Čech?
Se mnou tu byly dvě Češky. Jedna z nich, Tereza Vajrauchová, která pracovala pro Lenku Horákovou, byla také u trenéra Barberota.


Jak vypadal váš obvyklý pracovní den?
Do stáje jsem přišel ve tři čtvrtě na šest, jeden box jsem vymístoval a potom odjezdil čtyři koně. Hotovi jsme byli s prací okolo půl jedné. Jednou za dva dny jsem měl odpolední službu, což byla práce asi na hodinu, která spočívala v krmení a kontrole koní. Časově jsem tedy trávil v práci asi tolik času jako u nás.


V čem byla příprava koní do dostihů u trenéra Barberota jiná oproti tomu, co znáte od nás?
Je tu jeden zásadní rozdíl - francouzští koně toho moc nenaklusají. Namísto klusu pomalu cválají, všechny jejich práce se odehrávají ve cvalu. A rozdíl je i v galupech. Francouzi se snaží, aby kůň nastupoval do práce klidný a uvolněný, proto nejprve začínají vlastní rychlou práci v pomalém cvalu, postupně zvyšují tempo a až posledních 200 metrů jedou naplno. U nás koně cválají v rychlé práci naplno v podstatě už od začátku.


Takže můžeme říci, že koně ve Francii se vám jevili v práci vesměs klidnější než u nás?
Ano. V Deauville třeba na jedné dráze pracovali najednou koně od pěti trenérů v různých stopách a v různé intenzitě cvalu a nestalo se, aby se koně nějak nervovali z toho, že je třeba rychle míjí jiný kůň.


Jak moc používají trenéři v Deauville kolotoče a výběhy?
Nepoužívají, vůbec tu totiž nejsou. Pokud bylo potřeba opracovat koně v kroku, tak se s ním krokovalo třeba 50 minut na dvoře u stáje.  A také měl trenér Barberot k dispozici krokový trenažer, ale ten používal spíše pro starší koně před dostihem.


Byl tu nějaký rozdíl v krmení oproti nám?
Ani ne, krmilo se tu třikrát denně a večer koně dostávali teplé krmení, mash. Jinak dostávali granule, oves, seno, müsli.


Opusťme teď Francii, ještě bych se ráda vrátila k loňské sezóně. Jaký byl váš nejhezčí zážitek?
Určitě to byl dostihový den 15. července v Bratislavě, kde jsem vyhrál tři velké dostihy, a dařilo se nejen našim koním, ale povedly se pěkné výsledky i s koňmi od dalších trenérů. Rád také vzpomínám na vítězství ve Svatováclavské ceně a Gerschově memoriálu, a též na druhé místo s Gloushkem v Pardubicích, kde jsme porazili Roches Crosse a kde se utkala elita mílařů. Při vší úctě k Apriliovi a Renny Stormovi si moc cením výkonů Gloushka, který běhal těžké dostihy a stále se lepší, zraje. Jak jsem se vrátil z Francie, hned jsem si všiml, jak vypadá dobře, přibral a zmohutněl. To je, myslím, kůň s velkým potenciálem.

Renny Storm


Jezdil jste dvouletého šampiona Renny Storma, který by měl být koněm do klasických dostihů. Je ještě nějaký loni dvouletý kůň, který na vás udělal takový dojem, že u něho také předpokládáte klasické ambice?

Moc se mi líbí dvě klisny, se kterými jsem loni vyhrál, a u kterých si myslím, že budou vytrvalé. Je to Purple Rose od trenéra Pirucha a Whitney Risk trenérky Horákové. Předpokládám, že by mohly mít na Oaks. Kdybych teď měl říci, kterou bych jezdil radši, těžko bych se rozhodoval, obě na mě udělaly výborný dojem.


A jak přezimovává Renny Storm?
Chová se stále jako hříbě, na něm v práci nepoznáte, jestli sedíte na jedničkovém koni nebo na trojkovém. Nedá na sobě znát top formu, tu ukáže až v dostihu, v práci se šetří. Těžko se tedy odhadují jeho možnosti v této sezóně. Bylo už několik výborných dvouletých, třeba jako neporažený Lucret, kteří jako tříletí nic neznamenali. Navíc se někteří loňští dvouletí určitě zlepší, přibudou nově dovezení koně a tak uspět v ročníkových dostizích nebude jednoduché, ale moc bych si to přál.


Jak vidíte Rennyho distanční možnosti?
Nejprve jsem si myslel, že bude stát nad míli, pak do míle a teď nevím. Vše se ukáže na jaře, pokud se mu povede "Michal" a Velká jarní cena, tak asi není vyloučené, že zkusí dostihy dokola, třídou by to mohl dokázat.


Když už se bavíme o koních pro letošní sezónu, tak se nemohu nezeptat, co je nového u Váňových. Jak velká proběhla generační obměna ve stáji a kolik mají dvouletých?
Z koní po sezóně odešel Drácula a přibyli čtyři ročci, dnes už vlastně dvouletí, kteří jsou všichni českého chovu. Dva se narodili v Napajedlích a dva jsou vlastního chovu manželů Pospíšilových. Všichni jsou obsednutí, a pracují. Mně osobně se nejvíce líbí Mramor, který je z dcery Nory Jeane Mainly Monroe po newmarketském plemeníkovi Phoenix Reach. Všechna naše hříbata vypadají dobře, ale tenhle má něco navíc…


Loni jste utrpěl zranění klíční kosti, které vás na tři týdny vyřadilo ze hry a i tak jste se stal šampionem mezi jezdci. Čeká vás prý ještě ale vyndavání šroubů…
Ano, to je pravda. Nejprve bych ale chtěl poděkovat Josefu Váňovi, který mě doporučil k panu doktoru Tomanovi, který mě dal rychle dohromady. Obvykle se po operaci klíční kosti vrací člověk do práce tak za jeden a půl až dva měsíce, a já jsem už týden poté jel rychlou práci. Oběma za vše moc děkuji.  Na vyndavání  šrorubů bych měl jít koncem února, ale chci se domluvit s panem doktorem, zda-li by nebylo možné operaci  odložit až po sezóně. Cítím se dobře a šrouby v těle mi nijak nepřekážejí, vůbec o nich nevím.

Jaké máte cíle pro letošní sezónu? Třeba opět obhájit titul šampiona?
Tak to by bylo hezké, mohl by to být jeden z mých cílů. Ale hlavně si přeji, aby se dařilo naší stáji a naším koním a pak se bude dařit i mě… Přednostně jezdím koně Stáje Monika Agro P., ale mám i dohodu s paní Horákovou, a měl bych i jezdit pro trenéry Pirucha a Bodláka, takže se na sezónu už teď moc těším. (mze)

Durante reklama







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking