Jednou z událostí odpoledne při pardubickém Memoriálu Miloše Svobody bude  první letošní dostihový start  Josefa Váni. Ten se vrací do  Tiumenova sedla se záměrem především svého svěřence provést úskalími a nástrahami kvalifikace,  jistě by se ale nezlobil ani za dílčí úspěch v případě,  že by se Tiumen rozpomněl na svou vítěznou formu a po 20 měsících si na konto zapsal zase jednou vítězství.

Mezi jedenáctkou soupeřů, jejichž úkolem bude legendárnímu Josefu Váňovi cestu za úspěchem znepříjemnit, bude také jeho syn Josef. Tentokrát nepojede žádného z koní, které trénuje jeho otec, ale byl angažován do sedla devítiletého Cima, na němž zaskočí za zraněného šampióna  žokejů v ČR Jaroslava Myšku. Váňa mladší zatím nikdy v dostihu Váňu staršího neporazil za situace, kdy Váňa –  otec seděl právě na Tiumenovi. Na to, že by se mu mohlo povést tuhle „kletbu“ zlomit právě v sobotu, ale mladší Váňa příliš nespoléhá.

„Myslím, že to budu mít hodně těžké, nejenom já, ale my všichni ostatní na startu,“ konstatuje Josef Váňa mladší. „Jak totiž u nás při trénincích ty dva pozoruju, tak Tiumen i táta jsou v nějak hodně slušné kondici. Z toho co vidím bych řekl, že společně vytvoří zase jednou hodně kvalitní tým. Kdo je bude chtít zastavit, určitě to nebude mít jednoduché,“ říká mladší Váňa a na otázku, zda mu otcův návrat do sedla nepřipadá riskantní, jen dodává: „Stále je  na tom tak, že může spoustu jezdců v mnoha věcech vyškolit,“ myslí si Josef Váňa mladší.

Na to, že by Váňové v dostihu vzájemně spolupracovali, může divák zapomenout. „Nic takového se nechystá, ostatně jedeme každý koně pro jiného trenéra, takže spolupráce ani není myslitelná,“ soudí Josef Váňa a bojovně dodává: „V dostihu budeme soupeři, a  pro mě osobně je vždycky příjemné, když se mi ho třeba povede někde přivřít. S jeho zkušenostmi se na něj ale moc vyzrát nedá,“ uvědomuje si Váňa mladší, který minulou neděli oslavil na dráze v italském Meranu svůj první jezdecký hattrick. Před italským publikem dovedl do cíle vítězně dva koně z přípravy svého otce a jednoho domácího, italského.

„Byl to skvělý pocit, prožil jsem tentokrát v Meranu odpoledne, kdy všechno vycházelo podle představ, koně byli výborně nachystaní a měli jsme i potřebné štěstí tam, kde to potřebujete. Radost kalilo jenom to, že se při dostizích právě v Meranu zranili Jarda Myška a Josef Bartoš. Nám se ale tentokrát smůla vyhýbala a bylo by určitě fajn, kdyby se podobně dařilo taky v Pardubicích,“ konstatuje  Josef Váňa mladší.

Autor: Petr Guth

• Předchozí
• Další