V neděli skončil v letovisku Cagnes-sur-Mer na francouzské riviéře šestitýdenní zimní mítink, jehož se, stejně jako před dvěma lety, zúčastnil s koňmi Scuderie Aichner i trenér Josef Váňa mladší. Nyní už je zpátky v Česku, dnes budou jeho svěřenci běhat v Pise, našel si však čas na ohlédnutí za skončeným mítinkem, kde koně v jeho péči vyhráli čtyři dostihy a který vyvrcholil triumfem jeho svěřence Suroita (Linda's Lad) v hlavním dostihu celého mítinku, Gr.3 steeplechase o 154 tisíc eur.

Na začátek prosím přijměte gratulaci ke skvělému vítězství Suroita. Předpokládám, že po tomto úspěchu nemůžete být s výsledky v Cagnes nespokojeni.

Děkujeme. Samozřejmě jsme spokojení, druhá část mítinku stála za to, takže myslím, že některé nezdary z první části mítinku jsou zapomenuty a převládá spokojenost. Pan majitel je nyní na pár dní první v šampionátu majitelů ve Francii a vlastně vyhrál jako majitel celý zimní mítink v Cagnes-sur-Mer, tak si myslím, že ten je úplně nadšený.

Jak je to logisticky náročné zorganizovat účast na takovém mítinku, kdy přesunete na několik týdnů část stáje do Francie, navíc tam odtud ještě jezdíte na dostihy do Itálie?

Samotné přesuny z Cagnes do Itálie vůbec náročné nejsou, je to kousek, takže kluci ráno vyrazí, v deset hodin jsou na místě, odběhnou dostihy a večer jsou zase zpátky v Cagnes, takže tohle není žádný problém. Problém je spíš to tam všechno navozit, ale nějak jsme to zvládli, mám šikovné kluky na řízení, kteří za to sednou a jsou schopni to odjet tam a zpátky s tím, že si chvilku odpočinou. Dá se to.
Mnohem horší je veškerá administrativa, kterou musíme ještě odjezdem udělat. Žádost na France-Galop o licence, žádost o boxy, o krmení a protože všude musíte zaplatit dopředu, tak ještě než tam dojedete, stojí to hodně peněz. Pak je dost frustrující, když se ze začátku nedaří, ale zase to není nějaký extrémní problém. Navíc už to známe, už jsem věděl, co a jak, tak si myslím, že to šlo zvládnout docela snadno.

Předpokládám, že největší radost Vám v Cagnes  udělal Suroit. Kdo Vás naopak zklamal?

Už jsem to do nějakého článku říkal. Ono to není, že by úplně zklamali, spíš mě mrzelo jak dopadly tříletí. Bylo to poprvé, co jsem tam bral skupinu asi pět nebo šest tříletých koní a čekal jsem, že s nimi, nějaké euro vyděláme. Ale ukázalo se, že je potřeba, aby to tam kůň znal a měl nějaké zkušenosti. I když vyhrajete v Itálii, v Cagnes je to prostě těžké, jak nejsou zvyklí na podmínky, na rychlost, na vše. Nemůžu říct, že by mě vyloženě zklamali, oni se všichni snažili, ale nestačilo to na to, aby něco vydělali.

Letos mi dráha v Cagnes přišla docela těžká, těžší než předešlé ročníky, speciálně při posledním dnu celého mítinku.

Jak dráha, tak konkurence letos byly nejtěžší, co jsme tam zažili. Byla hrozná škoda, že nás tam nepustili loni, protože si myslím, že to bylo o kategorii jinde, konkurence byla výrazně jednodušší, ale tak to je. Když člověk chce být nejlepší, musí běhat proti nejlepším. Konkurence byla jaká byla, ale myslím, že jsme si s ní docela dobře poradili.
Dráha byla hluboká na začátka, první dva tři dostihové dny, to pršelo skoro každý den a i práce byla náročná, ale pak se to zase na nějaké dva tři týdny uklidnilo, bylo tam i 25 nebo 27 stupňů a lidé se koupali v moři. Mysleli jsme, že počasí vydrží až do konce, ale ten poslední den, to byl masakr. To jsem měl pocit, že přišla tsunami a spláchla celou dráhu.



V Cagnes jste byli šest týdnů a někteří z Vašich koní během té doby absolvovali pět startů. Jak s nimi regenerujete a jak koně takovou zátěž snášejí?

Je to náročné, ale hodně pomáhá, že koně nemusí nikam cestovat. Dojdou 20 kroků od padocku, odběhnou dostih, a pak jsou zase v boxe, takže nemusí trávit 10 hodin na cestách. Po dostihu se je snažíte nějak rozklusat, ale pak stejně ve finále před dostihem jim nějakou práci dát musíte, aby byli profouklí a nezahltili se po prvním kilometru. Je to náročné i na jejich pohybový aparát, ale člověk se to snaží dělat nějak podle citu, podle toho, jak by to dělal možná i sám na sobě, kdyby musel v nějakém sportu podobnou zátěž zažívat, tak se to snažím pocitově dělat, abych z toho měl dobrý pocit a doufám, že ho mají i ti koně. Ale určitě je to pro ně mazec. Když přijedou domů, tak jim chybí nějakých 50 kilo, jsou vytažení a je vidět, že těch 6 týdnů musí dřít.

Takže nyní jim naordinujete pauzu?

Určitě ti lepší budou mít pauzu a ti normální pojedou podle toho, co bude potřeba, v Itálii.

Příští rok předpokládám plánujete do Cagnes vyrazit zase...

Doufám, že nebude nikde žádný problém a když všechno klapne, tak pojedeme určitě. I když moje žena s tím moc nesouhlasí, protože by mě raději měla doma, ale holt je to naše práce.

To jste tam byli celých šest týdnů bez pauzy?

Já jsem odletěl na dva dny na vánoce, úplně neplánovaně, takže svátky jsem strávil s ridnou a dětmi. Bylo to krásné, nikomu jsem o tom neříkal, ani jsem to vlastně neměl naplánované. Jen den předem jsem se podíval na letenky, vycházelo to, abych 25. prosince byl zpátky na dostihy, tak jsem to narychlo zorganizoval, v Praze jsem si půjčil letadlo, přijel jsem 23. a 25. ve čtyři ráno jsem odlétal. Moc jsme si to užili.

Počkejte, říkáte, že jste si v Praze půjčil letadlo?

Ne, auto, to jsem se přeřekl (hurónský smích). Zase tak dobré to v Cagnes nebylo, abych si mohl půjčit tryskáč.

Máte v hledáčku ještě nějaký podobný mítink jako je ten v Cagnes-sur-Mer, kde uvažujete, že byste se tam také na pár týdnů s koňmi přestěhovali?

Ještě je varianta mítinku v Pau, který končí koncem února, ale myslím si, že to asi absolvovat nebudeme. Byli jsme tam loni, nebylo to úplně špatné, přijeli jsem tam vlastně až v polovině, když jsem získal zpátky licenci. Ale koně, kteří by tam mohli běhat, už jsou dost použití z Cagnes, takže si myslím, že Pau spíš vypustíme a pro Suroita a Sternkranze se pokusím najít něco v Compiegne nebo v Auteuill, kde by jim to také mohlo sedět. Tam by třeba za měsíc mohli zkusit ještě jeden nebo dva starty a pak by se přes léto zaparkovali a připravovali se až na zimu.   

Už loni jsme se spolu o tom bavili loni, proč vašim koním v Compiegne postupně roste forma, jaký vliv na to mají tréninkové podmínky, podnebí, i to, že koně necestují, aklimatizují. Pořád mne ale překvapuje, jak ti koně dokáží jít během relativně krátké doby rychle nahoru.

Je to i tím, že koně jsou sice připravení z domova, mají sílu, jsou namakaní, ale chybí jim rychlost, nemají tak roztáhlé plíce. A nejsou zvyklí na to hluboko, co je v Cagnes. To jsou aspekty, které nás v prvních startech brzdí, ale zároveň pomáhají v tom, aby kůň vydržel a gradoval s formou až do závěrečných dostihových dnů. Kdybychom tam přijeli s koňmi nachystanými úplně na 100% na první dva dny, tak dopadneme jako třeba Fertillet, který první tři dny vyhrál co se dalo, a pak už to ti koně nezvládali. Tím, jak tam naši koně nepřijdou tak vyhonění, a “kouř” dostanou až na místě, tak to většinou díky bohu vydrží a forma graduje.

Jak byl s vašimi výsledky spokojený otec? Pamatuji si před loni, že příliš v úspěch v Cagnes nevěřil, nakonec se vám tam dařilo nad očekávání.   

Spokojený byl určitě, sleduje všechny naše cesty a výmysly a po letošních výsledcích nemůže být nespokojený. Spíš jsme měli problém s tím, jak jsem byl v Cagnes, tak se mu moc nezdál systém, který jsem měl ve stáji nastavený, když jsem tu nebyl. To jsme řešili, ale teď už jsem zase doma, všechno je jak má být a pohoda.

Miloslav Vlček
foto Pavla Pechmanová a Equidia

• Předchozí
• Další