Řadu let jsem nepokrytě kritizoval předchozí vedení JC ČR, či spíše neprofesionální způsob rozhodování Rady, ve které neměli majitelé dostatečně kvalifikované zastoupení a která se v mnoha důležitých případech rozhodně nezatěžovala důkladnou analýzou podkladů. 

Musíme si totiž hned na začátku uvědomit, že mluvíme o řízení komplexu, do kterého majitelé nasypou jen v provozních nákladech nějakých 250-300 mil. Kč/rok a ve kterém se oproti tomu dle oficiálních statistik v roce 2014 na vyplacených 42,0 mil Kč podíleli pořadatelé pouze 13,3 mil. Kč, tedy 31%. Nové vedení JC ČR ve mně v tomto směru vyvolávalo jistou naději, ze které jiskřička stále ještě doutná i když mi některá rozhodnutí nové Rady také připomínají moudrost rčení, že pesimista je vlastně optimista, co si to všechno ještě jednou rozmyslel.

Jedním z problémů, které nové vedení JC ČR zdědilo, je neutěšený stav českého chovu a kroky, které v tomto směru až dosud podniklo pozici chovatelů bohužel dále oslabují. Dovolte mi k této problematice několik slov, jako reakci na poznámky prezidenta JC ČR JUDr.J.Charváta k jednání Rady ze dne 27.2.2015, protože se domnívám, že některé jím vyslovené argumenty pokulhávají na všechny čtyři.

Přestože změna vedení přišla z iniciativy Svazu majitelů a chovatelů, tak se tato skupina neprodleně střelila do nohy tzv. novou koncepcí českého chovu, ve které nesmyslům vévodí poplatky za zařazení klisny do chovu. Tady se rozhodně nikdo s nějakou analýzou podkladů nezatěžoval a střelil to od boku. Naštěstí jsem členem té organizace nikdy nebyl a nemusím se tedy červenat. Otázka ovšem zní, jaké by mělo být koncepční řešení, které můžeme realizovat a které by chovu nepochybně pomohlo? Pilíře na kterých ještě před několika lety stála podpora domácího chovu a které jsou nyní částečně nebo úplně nefunkční jsou tři:

Prvním a nyní nefunkčním pilířem byl celkem přiměřený systém handicapů I.kategorie, ve kterém měli koně domácího chovu pochopitelně mnohem lepší šanci ukázat se v dobrém světle na jedničkové úrovni než v cenách. Tento systém handicapů byl funkční ještě po roce 2005, ale s příchodem ekonomické krize v roce 2008 padl postupně za oběť úsporným opatřením pořadatelů, takže dnes máme tuším takové handicapy jen dva. Český chov tak ztratil významnou možnost úspěšné prezentace své produkce na nejvyšší úrovni a výsledkem je nedostatečný zájem o domácí ročky a jejich neuspokojivé ceny. Ostatně kolik najdete majitelů, kteří si koupí za 100 tis. Kč ročka s vědomím, že šance na jedničkový úspěch jsou malé a to je přitom z hlediska produkčních nákladů cena dost rozumná.

Druhým pilířem, který ovšem vždy plnil svou úlohu jen částečně, byl či je systém dostihů vyhrazený klisnám, který zlepšuje možnost jejich seberealizace na dráze, zvyšuje tudíž zájem majitelů o zařazení klisen do tréninku, nebo zájem chovatelů ponechat si perspektivní roční klisnu v tréninku. Všude na světe platí, že čím lepší chov, tím bohatší systém dostihů pro klisny a naopak. U nás nebyl tento systém ani před zmíněným rokem 2008 nijak bohatý, ale i ten padl z velké části za oběť úsporným opatřením a nyní je nedostačující. Není náhodou, že počet připuštěných klisen klesá paralelně se zmíněnými škrty.

Třetím pilířem jsou majitelské prémie. Ty jsou významným stimulem pro zájemce o koupi ročků a nepochybně usnadňují ekonomické rozhodování i owner-breederům, mezi které patřím. Roli owner-breeders pan prezident zjevně podceňuje, zatímco všude jinde jsou považováni za nejdůležitější chovatelský segment. Do roku 2013 byly majitelské prémie vypláceny v uspokojivé podobě, s novým vedením přišly tahanice s pořadateli, ve kterých se majitelské prémie staly záminkou k obstrukcím, z prémií zbylo věkovou diskriminací okleštěné torzo a podoba pro rok 2015 je v tomto směru ještě horší. Argument, že za posledních 10 let bylo na majitelských prémiích vyplaceno 57,8 mil Kč a efekt se nedostavuje, je klasickou ukázkou chybné analýzy situace. Jestliže byly zdecimovány první dva pilíře, pak majitelské prémie samy o sobě nemohly mít zcela logicky dostatečný efekt a současné ořezané torzo prémií bude mít tím pádem efekt ještě daleko menší. Opravdu si vážím osobní finanční angažovanosti těch členů Svazu majitelů a chovatelů, kteří vytvořili fond umožňující alespoň částečné zachování prémií a ještě více si vážím brněnského pořadatele pana Vymazala, který vypsal ve svém návrhu propozic jako jediný z pořadatelů majitelské prémie ze státních peněz, které ti ostatní jen spokojeně přijali, ale to co potřebujeme je systémové řešení zdroje financování. A chceme-li se poučit jak mají majitelské prémie vypadat, tak je jistě lepší podívat se na Francii, než argumentovat chovatelsky bezvýznamným Švýcarskem. Je zarážející, že Rada v této situaci odmítla návrh rovinové komise na vytvoření fondu, do kterého by majitelé odváděli 5% z vyhraných peněz a reciprokou částku pořadatelé z peněz vybraných vlastně také z kapes majitelů na přihláškách a OSK a který by mohl hrát alespoň částečnou roli systémového zdroje financování třeba majitelských prémií. Realizace tohoto návrhu by měla hmatatelný význam i kdyby se na něm klíčoví pořadatelé, v duchu své nové strategie nespolupráce, odmítli podílet. Mám reálné obavy, že za dva roky uslyšíme, že majitelky jsou vlastně vyhozené peníze a prémie zaniknou úplně, což by byl jen další krok směrem k zániku celého českého chovu. Chov při tom představuje kořeny, na kterých dostihy stojí a státy kde neexistuje a není nahrazen lukrativním sázkovým obratem, jsou v tomto smyslu labilní, viz. dění v Rakousku.

Na druhé straně je hodně kuriózní, že při absenci nějakého nového zdroje financování Rada prosazuje navýšení dotací všech klasických dostihů na minimálně 550.000 Kč, ve snaze získat někdy v budoucnu pro tyto dostihy blacktype, přičemž dlouhodobě je jediným dostihem kvalitativně na hranici listed úrovně Cena Prahy a blacktype naše každodenní a naprosto základní problémy rozhodně nevyřeší. Navíc si musíme uvědomit, že toto jsou dostihy, kde s velkou pravděpodobností mají šance především importovaní koně úzké skupiny domácích majitelů, část si jich mohou odvézt zahraniční startující a většina ostatních majitelů bude stále běhat o hubičky rámcové dostihy, tedy jestli nějaké budou. Nehledejte za tím prosím nějakou závist, to jsou reálná fakta. Nemyslím si, že bychom měli přidávat peníze do dostihů, kde je jich ve srovnání s ostatními dostihy stejné kategorie i tak dost. Doporučuji všem prostudovat pozorně strukturu propozic řekněme v letech 2005-2007 a srovnat ji s rokem 2014. Zjistíte, že škrty napravo nalevo nás přivedly do stádia, kdy je ohrožena stabilita a kontinuita celého systému, kde snad jediná kategorie, která si nemůže stěžovat je IV. a že navýšení dotací klasických dostihů je náš úplně poslední problém. Že by v důsledku takového kroku někdy protekla nějaká finanční vláha do nížin, jak říká pan prezident, si nedovedu představit. Připomíná mi to prostě natírání fasády, za kterou se dům rozpadá.

Dr. Jan Schulmann

• Předchozí
• Další