Komentovat úroveň řízení našeho turfu asi nemá valný význam, konečně revoluční ideály a normalizační realita se liší kam se podíváte. Čtu zápisy z jednání Rady JC ČR jen ze zvyku, ale některé perly v zápisech přece jenom zaslouží naši větší pozornost.

Rada se nedávno alibisticky pozastavila nad stavem českého chovu plnokrevníka a se zájmem jsem očekával návrh řešení požadovaný ze strany ČSCHPMDK, což je spolek, který se proslavil dost neslavně jako vehikulum zinscenované výměny vedení JC ČR a jeho hlavní a prakticky jediná role od té doby spočívá v nominaci dostatečného počtu loajálních osob do Rady. Hned po převratu vytvořil svaz nesmyslný pamflet, nazvaný honosně chovatelská koncepce a od té doby pasivně přihlíží Radou schvalovaným krokům, které k postupné a vlastně řízené destrukci chovu vedou. Ostatně apatii projevoval svaz i před tím personálním zemětřesením a například, jistě v rámci podpory chovu, bez mrknutí oka přihlížel zrušení jedničkového dostihu pro klisny v Mostě, který nesl název Cena ČSCHPMDK.

Svaz ani tentokrát nezklamal a jeho návrh řešení je až trapně komický, ale vlastně k smíchu vůbec není. Ze zápisu z jednání Rady dne 18.10. jsme se dozvěděli, že svaz vidí sice správně jako základní problém komerční stránku věci, ale jako účinné a nyní již i Radou schválené řešení navrhuje:

• Na webové stránky Dostihy.cz do sekce Chov připravit záložku umožňující zveřejnění přehledu klisen vyřazených z dostihového provozu vhodných k zařazení do chovu.

• Připravit srozumitelný návod (postup) na založení syndikátů za účelem získání nových majitelů.

• Sekretář ČSCHPMDK Ing. Tomáš Janda bude pověřen vytipováním vhodného raného plemeníka a zjištěním podmínek koupě či nájmu.

Takže v době již víceleté existence internetového Katalogu plnokrevníků, kde nabídky chovných klisen žádný velký zájem nevzbudily, má náš chov spasit nějaká záložka? Syndikát také není žádné novum, poradila si s ním v minulosti bez problémů řada trenérů při hledání nových majitelů a nebo naopak řada majitelů, hledajících řešení finanční náročnosti své záliby. Ale i když se syndikát podaří vytvořit, tak je zpravidla bodlákem před osla nějaký druhořadý import a žádný návod na tomto faktu nic nezmění. A konečně představa, že by náš chov kvalitativně spasil sám o sobě další hřebec je iluzorní, protože náš problém nejsou ani tak plemeníci, jako méně než 250 připouštěných klisen. Skutečné řešení je skryto právě ve slově komerční. Chovné klisny nikdo nechce, protože prodat českého ročka alespoň za produkční náklady je téměř nemožné, což staví komerční chov do pozice finanční sebevraždy a i owner-breeder potřebuje občas prodat. To vede ad absurdum k tomu, že se například majitel dvojnásobné Oaks vítězky Dylanka vydá s čtyřletou klisnou místo k hřebci raději do úrovně klisny nedůstojných čtyřkových překážkových předháněk. Jakákoliv podpora českého chovu musí vytvořit podmínky, ve kterých je jeho produkce pro majitele zajímavá, což znamená finanční pobídky a dostatečnou příležitost uplatnění i na velmi dobré domácí úrovni. Tím se primárně vytvoří trh s ročky a sekundárně podporuje zájem o klisny a jejich import. Prostředky k dosažení tohoto cíle jsou všeobecně známé a ověřené v zahraniční  praxi. Přeloženo do řeči našich podmínek to jsou:

• Obnova majitelských prémií nejméně na úroveň 2013, tj. na rovině pro všechny věkové kategorie. Prémie v překážkových dostizích nemají pro potřebné cíle žádný význam a chovatelské prémie, navíc znehodnocené obezličkou „aktivního chovatele“, také ne.

• Obnova struktury jedničkových handicapů a napravení děravé struktury dvojkové kategorie tak, aby byli koně českého chovu dostatečně vidět na slušné úrovni.

• Obnova a postupné rozšíření struktury dostihů pro klisny.

Také by pomohlo netahat zbytečně chovatelům peníze z kapes. To se týká jakýchkoliv poplatků za zařazení klisen do chovu, protože za každou bychom měli poděkovat, poplatků za registraci narozených hříbat, za testy DNA a tak dále. Zbytečné jsou i poplatky za zařazení hřebců do chovu či každoroční registrační poplatky plemeníků, protože když si zařadíte do chovu nezajímavého či neúspěšného hřebce, tak je ekonomické břemeno dostatečné a zpravidla vyřeší situaci samo o sobě. Jenže to by JC ČR skutečně musel mít původně slibované a stále neexistující nové finanční zdroje, aby mohl intervenovat tam kde je třeba a alespoň něco v systému skutečně řídit. Je třeba jasně vidět, že krásná hesla revolucionářů dnes pokrývá prach, proklamovaná marketingová nedoceněnost turfu nikoho nezajímá, nějaký zásadní příjem ze sázek je v nedohlednu a majitelé možná ušetřili bezvýznamné procento z přihlášek a OSK, ale za cenu ztráty 25% rovinového provozu.

Pro začátek bychom si alespoň mohli nalit čistého vína a revolucionáři plně ovládaný JC ČR přiznat, že dlouhodobě hlásaná podpora chovu je jen chiméra, že zrušení či okleštění majitelských prémií byla hrubá chyba a že dlouhodobé schvalování úsporných verzí rovinových propozic a děravé termínové listiny je další hrubá chyba, na jejichž napravení prostě nejsou peníze.

Ničemu také neprospívá každoroční ohlupování veřejnosti argumenty typu kolik máme koní s bezvadným ratingem, což jsou koně majitelů, kteří chtějí za malé náklady běhat o velké peníze a domácí turf je moc nezajímá, nebo argumenty typu jak roste průměrná dotace na dostih, protože když 25% převážně rámcových rovinových dostihů poškrtáte a ty důležité bohatě dotované dostihy zůstanou, tak průměr samozřejmě stoupne a nebo dokonce vydávání existence hřebčína českého majitele ve Francii za důkaz rostoucí úrovně českého turfu. Ale to by vlastně pan prezident neměl při tiskové konferenci před sezónou moc co pozitivního říci. A tak to pravděpodobně půjde ještě nějakou dobu ve stejném duchu dál. Konečně na Titaniku také hrála do poslední chvíle hudba.

Jan Schulmann
Autor, bývalý publicista časopisu TURF z let 1979 - 1984, je majitelem (stáj Maneko) a chovatelem dostihových koní, v letech 2003 - 2016 působil jako předseda Rovinové komise Jockey Clubu ČR, byl též členem Pořádkové komise Jockey Clubu ČR

• Předchozí
• Další