Počtvrté vyhrál kůň v majetku pana Jiřího Posáda v průběhu osmi dostihových sezón České derby. To je samo o sobě ojedinělý výsledek, ale když k tomu ještě připočteme dalších 18 vyhraných významných dostihů nejen v českém turfu, tak je s přihlédnutím k počtu koní jeho stáj Monte Negro v současnosti nejúspěšnější stájí v českém turfu. S panem Posádem se ohlédneme nejen za 99. Českým derby.

Pacific Hill doběhl v obou předzkouškách Českého derby na druhém místě. Jaká jste měl od něho očekávání v samotném derby?
Kdybyste se mě zeptala v sobotu 22. června ráno, řekl bych vám, že jedeme do Prahy vyhrát. To, že předtím nevyhrál, bylo z důvodu, že jsme ho úplně nešponovali, ale nechávali jsme si rezervu. Vítězství v derby jsme podřídili vše, od nákupu koně, přes jeho dvouletou sezónu, kdy se takzvaně oťukl, a chtěli jsme vyhrát i Velkou červnovou cenu. František Holčák říká: „Kdo je druhý, jako by nebyl,“a to jsem si říkal i já. Samozřejmě, že do ročka nevidíte, ale Radek ho dobře vybral a já jsem hluboko sáhnul do kapsy… V dostihu jsme měli štěstíčko, Radek ho dobře nachystal a celá parta pro to udělala maximum.

Jak jste prožíval derby? Byl to pro vás adrenalin?
Ano, prožíval jsem ho dost intenzivně. Ale majitel u toho musí být a prožívat to s trenérem a celou partou, je to i o tom.

Pacific Hill se ukazuje jako ultravytrvalec, jeho dalším startem tedy bude Saint Leger?
Ano, Leger je za dva a půl měsíce od Českého derby, a ať si nyní odpočine. Já bych sice rád s koňmi běhal co nejčastěji, ale Radek říká, že je ještě zelený, což koresponduje s tím, že je velký. Takže jeho pravý čas a nejlepší výkony by měly asi přijít až příští rok. Letos tedy kromě posledního klasického dostihu sezóny by měl Pacific Hill ještě startovat na Evropském poháru žokejů a pak mu zřejmě budeme hledat ještě nějaký dostih v zahraničí.

Zmínil jste, že trenér Pacific Hilla dobře vybral. Pokud mám dobré informace, tak Radek Holčák dražil nejprve Angkor Wata, který vyhrál dvě ze tří předzkoušek derby.
Ano, a když byl Angkor Wat na 50 tisících, tak už byl bledý… Nakonec jsme tedy koupili Pacific Hilla, který stál méně než Angkor Wat, přece jen musíme uvažovat v rovině poměr cena a kolik kůň v českém turfu může vydělat.  A také jsme dostali syna Nathaniela, což je dobrá krev. Měli jsme vlastně štěstí, že má Pacific Hill německou mámu, proto o něho nebyl takový zájem.

Jak vlastně u vás probíhá nákup koní? Vybírá je pro vás trenér, anebo si vybíráte koně sám?
Vybírá je Radek Holčák, je na to specialista. Já s ním jezdím, ale výběr je na něm. A umí vybrat koně. Teď si myslím, že už má někde pro mne vybraného ročka, za úspěch v derby…  A raději kupuji koně s předpokladem vytrvalosti, kteří případně mohou potom přejít na překážky, a uplatnit se tam, tak jako Kifaaya či King Heart. Pacific Hill zůstává na rovině, ale kdyby se mu časem nedařilo, tak věřím, že může uspět i na překážkách.


Krásný souboj dvou synů plemeníka Nathaniela v cílové rovině 99. Českého derby

Znám majitele, kteří preferují u koně některou barvu, a koně některé barvy by vůbec nechtěli. Máte to také tak?
Nemám moc rád bělouše, a teď mě zrovna zlobí Lasspour, který nechce závodit a ještě je škaredý. A ryzák je pro mne taky nic moc, ale na Pacific Hilla už jsem si zvyknul…

Za těch osm let prošla vaší stájí řada koní. Vybudoval jste si k některému z nich větší vztah, byl některý z nich pro vás miláček?
Tím asi byl Kadyny, což byl vlastně můj první velký vítěz. Pak jsem měl moc rád ve své době Cheeky Chappieho a ted je to zase Pacific Hill. Ale mám rád všechny své koně.

Statistika vaší stáje hovoří jasně – už ve druhém roce její existence jste vyhrál derby a celkem už máte 22 vyhraných velkých dostihů, i na překážkách. A to všechno během pouhých devíti sezón. Co podle vás stojí za těmito úspěchy?
Je to několik faktorů. Dobrý výběr koně, dobrý trenér a jeho kolektiv, a také štěstí.  V jednom dražebním katalogu bylo sepsáno, co tvoří úspěch koně v dostihu. Většina aspektů, jako pedigree, trenér a trénink, krmení mělo po 30 % a podíl štěstí tam byl uvedený jen 5 %. Já si ale myslím, že je potřeba k tomu, aby se vyhrálo třeba derby, větší podíl štěstí. A to jsem v Českém derby měl. A vlastně i v životě, jsem takové dítě štěstěny. Provozováním dostihové stáje se mi podařilo naplnit odkaz mého dědy a otce. Oni ve své době mít dostihové koně nemohli.

S jakými ambicemi jste vlastně před osmi lety vstupoval mezi skupinu majitelů do českého turfu?
Mě se o tom samozřejmě ani nezdálo, že vyhraju čtyřikrát České derby. Když jsem si šel na Jockey Club poprvé zaregistrovat stáj, tak mi říkala paní Chaloupková s úsměvem, že jsem další blázen, co neví, co s penězi. Ale já jsem chtěl už od začátku vyhrávat a těšil jsem se na to. Vyhrávat samozřejmě není nic jednoduchého, navíc když chci, aby vítězství měla nějakou hodnotu. Když vyhrajete hned ve druhé sezóně České derby, tak už pak nechcete vyhrávat dostihy páté kategorie.

Ve sbírce vašich dostihových úspěchů je opravdu hodně velkých dostihů. Máte ještě nějaký cíl v turfu?
Mám velký cíl, ale zatím si ho nechám pro sebe. A doufám, že se naplní příští rok.

A otázka na závěr – už jste stihli čtvrté vítězství v derby oslavit?
Žádná oslava ještě nebyla, čekám až na konec sezóny…

Michaela Zemanová
Fotografie: Andrea Zavadilová

• Předchozí
• Další