Po dostihovém dnu v Kolesách se uzavřel překážkový šampionát, který je v kategorii jezdců v držení žokeje Marcela Nováka. Tentokrát mu kraluje s počtem 21 vítězství před druhým Janem Faltejskem, který zaznamenal o čtyři vítězství méně. S dvojnásobným překážkovým šampionem se naše povídání samozřejmě hlavně točilo okolo jeho letošní sezóny, ale zajímali jsme se také o novinky z tréninkového střediska Dubnice, kde se s trenérkou Kvapilovou stará o rovinové a překážkové koně.

Jakou jste měl cestu za ziskem letošního šampionátu? Myslel jste na něho už od začátku sezóny?
Letošní sezóna byla taková normální, vypadalo to, že budu mít dost koní i z našeho střediska, kteří by mohli vyhrávat, ale pak se bohužel někteří z nich zranili. Na začátku sezóny jsem tedy na šampionát nijak nemyslel, až tak od její poloviny jsem si začal uvědomovat, že bych se o něho mohl pokusit. A v samotném závěru sezóny jsem pak samozřejmě o šampionát bojoval, je to prestiž ho vyhrát.

Co rozhodlo o tom, že jste se stal po dvou letech znovu šampiónem? A kdy jste si říkal, že by to mohlo vyjít?
Myslím, že se o tom rozhodlo při posledním dostihovém dnu v Pardubicích. Podařila se mi tam dvě vítěztsví, a i když pak Honza Faltejsek ještě vyhrál  dvakrát ve Slušovicích, vedl jsem o dvě vítězství. To už jsem si říkal, že by to mohlo vyjít, i když jsem tehdy ještě nevěděl, jestli Honza nebude jezdit také v Kolesách. Tam už ale nejezdil a mě se povedlo ještě dvakrát vyhrát.

Na co nejraději budete vzpomínat z letošní sezóny?
Nejprve mne napadá, na co nejméně rád budu vzpomínat. Tím je Velká pardubická a skutečnost, že to v ní Playerovi uklouzlo. Bral bych snad raději jiné důvody nedokončení dostihu, ale to uklouznutí mám pořád v hlavě a pořád o něm přemýšlím. Proč se to stalo, kde byla chyba…  Ale jsem samozřejmě moc rád, že jsme oba po Velké pardubické zůstali v pořádku.
A co se týče těch nejhezčích okamžiků ze sezóny, tak těmi jsou všechna vítězství. Jsem moc rád, když se mi podaří zvítězit s koňmi z našeho střediska a vážím si i podpory a šancí od ostatních majitelů a trenérů. Dostal jsem se také na Ange Guardiana od pana Váni a na Talenta od trenérky Kabelkové, to bylo opravdu pěkné svezení na výborných koních v kvalifikačních dostizích.


Jedno ze dvou nejcennějších letošních prvenství Marcela Nováka. Druhou kvalifikaci na Velkou pardubickou, červnovou Cenu města Pardubice, ovládl v sedle svěřence trenéra Josefa Váni st. Ange Guardiana

Jezdil jste v sezóně také několik mladých začínajících koní. Jedním z nich byl tříletý La Coral z vašeho tréninkového střediska, se kterým jste byli třetí ve Zlaté sponě tříletých. Patří mezi koně, kteří by mohli mít dobrou budoucnost na překážkách?
La Coral běhal převážnou část sezóny na rovinách a po startu v Saint Legeru majitel chtěl, abychom s ním zkusili Zlatou sponu. Nebyl jsem z toho úplně nadšený, protože jsem s ním doma zjara zkoušel skákat a byl to takový dřevák, moc mu to na překážkách nešlo. Říkal jsem si, že dva koně ve Zlaté sponě určitě neporazíme a pokud bychom byli v cíli třetí nebo čtvrtí, že bychom mohli být moc spokojení. A musím říci, že mě La Coral v dostihu moc překvapil, skákal perfektně. Tedy až na poslední překážku, na které jsme měli, na rozdíl od Velké pardubické, štěstí. A za 14 dní La Coral svůj dobrý výkon ze Zlaté spony v Pardubicích potvrdil vítězstvím a také skokově se mi v dostihu moc líbil. Takže si myslím, že by v budoucnu mohl patřit mezi lepší koně. A těší mě to o to více, že ho máme od ročka.

Tuzemská sezóna sice už pro vás skončila, ale nebudeme vás vídat v sedlech koní přes zimu v Itálii?
Spíše asi ne. Mám sice nabídku od pana Vocetky na ježdění v Itálii příští úterý, ale tento čtvrtek bych se měl dozvědět termín operace, která je pro mne nutností. Odjezdil jsem sice celou sezónu, ale cítím, že ruka není úplně v pořádku. Je potřeba implantovat do kosti štěp. Takže pokud bych dostal nějaký hodně brzký termín operace, tak už do Trevisa nepojedu.

Jak to vypadá u vás ve středisku s koňmi pro příští sezónu? Budete mít nějaké nové posily?
Ano, budou to čtyři ročci českého chovu, které budeme obsedat. Takže na příští rok budeme mít čtyři dvouletky.

A otázka na závěr – při tom všem, co už se vám v překážkovém sportu povedlo, zůstává vám ještě nějaký větší cíl?
Ano a je to vítězství ve Velké pardubické. To se mi ještě nepodařilo a chtěl bych jí s Playerem vyhrát. Letos jsme se dostali za Hadí příkop a doufám, že se příští rok dostaneme mnohem dále. Playerova cesta k Velké pardubické by měla být stejná jako letos.
A ještě bych chtěl poděkovat všem, kteří nám pomáhají. U dostihových koní je lidí stále málo. Proto si vážím práce našich rodinných příslušníků, stejně jako dalších pomocníků. Bez nich by to nešlo, podílejí se na našich výsledcích a jsou pro nás opravdu důležití. A v neposlední řadě samozřejmě patří poděkování majitelům koní.

Michaela Zemanová
Fotografie: Andrea Zavadilová

• Předchozí
• Další