Třináctého března ve věku požehnaných28 let, odešel na věčné pastviny jeden z nejpopulárnějších účastníků Velké pardubické přelomu století hnědák Belovodsk (Eten). Talentovaný valach, který se na start nejslavnějšího českého dostihu postavil čtyřikrát a třikrát skončil mezi prvními pěti a kůň, který se neztratil ani v anglickém Cheltenhamu.

Ukrajinský nebo ruský Průkaz totožnosti?

Belovodskův příběh je zčásti i odrazem atmosféry divokých 90. let. Do České republiky přišel odchovanec Onufrijevského hřebčína společně s dalšími koňmi z Onufrijevky po strastiuplné cestě do České republiky jako splátka pohledávek Jiřího Trávníčka na Ukrajině, ale ani zde strasti s novými koňmi pro majitele neskončily. Přišli s ukrajinskými pasy, nicméně ač část z nich se narodila před osamostatněním Ukrajiny a část po ní (včetně Belovodska), všichni měli pasy vydané tehdy oficiálně neexistující ukrajinskou Plemennou knihou. Problém, zda jsou koně ukrajinského či ruského chovu přiletěla do Prahy tehdy řešit dokonce hlava ruského Jockey Clubu (ruský JC byl tehdy jedinou mezinárodně uznávanou autoritou z pohledu vedení Plemenné knihy v zemích bývalého SSSR), díky níž později dorazily do Prahy pasy nové. Z Chelsinka se stal Khelsink, z Citry Tsitra a Čimkenta Chimkent. Belovodsk, jestli se dobře pamatuji, měl myslím i na původním pasu stejné jméno.

Od Vítka, přes Olehlu k manželům Havlíčkovým a zpátky k Vítkovi

Na rovinách v péči Romana Vítka dosahoval Belovodsk, který první dostihové krůčky absolvoval již na Ukrajině, průměrných výsledků a z 8 startů vytěžil 4 umístění v dostizích III. a IV. kategorie. Na rovinách u nás absolvoval jedinou sezónu, po které se přesunul k trenéru Olehlovi a začala druhá, podstatně úspěšnější část Belovodskovy dostihové kariéry. Po triumfu v pardubickém krosu v roce 1997, který byl jeho prvním překážkovým úspěchem, vyhrál následující sezónu Prvomájovou steeplechase, kde za ním skončil mj. i pozdější vítěz Velké pardubické Chalco či výborný St. Roger.

Po dvou sezónách u Čestmíra Olehly putoval k manželům Havlíčkovým, kteří se tehdy starali o většinu překážkových koní Jiřího Trávníčka, s jasně danou cestou: Velká pardubická. Už první sezónu ve Vrběticích se postavil na její start, ale historie mluvila proti němu. Tehdy se ve Velké střetly dvě z největších osobností celé historie Velké - předešlé vítězství obhajující Peruán (Agadir) a ostrovní krosová hvězda v barvách Seana Conneryho Risk of Thunder (Strong Gale). Belovodsk s nimi dokázal držet krok a přišel třetí, se ztrátou 15 délek na druhého Risk of Thundera.


Takhle suverénně překonával Taxis... Foto Zenon Kisza

O rok později dokonce s Peruánem bojoval (záznam), do cílové roviny vbíhal jako první, ale Peruán měl silnější závěr a završil hattrick. Blízko k vítězství měli Belovodsk a žokej Jan Havlíček i v roce 2001 (záznam), ale tehdy ve vedoucí pozici přišel pád jezdce tři překážky před koncem a s ním i konec nadějím. Měsíc poté však Belovodsk ukázal třídu i v kolébce překážkového sportu v Cheltenhamu, kde v tamní Sporting Index Chase skončil pátý.      

Důstojné zakončení kariéry

Tím se na dlouho dobu odmlčel, ale po třech letech, už jako dvanáctiletý a znovu v přípravě Romana Vítka, nyní již přestěhovalého do nově otevřeného střediska ve Zhoři, se na dráhu vrátil. A navzdory věku ve slušné formě. Po pátém místě v Ceně Vltavy se o rok později znovu postavil na start našeho nejslavnějšího dostihu a pátým místem udělal důstojnou tečku za skvělou kariérou.

Léta po skončení dostihové kariéry trávil u svého majitele na penzi, společnost mu dělala i Orphee Des Blins. (miv)

• Předchozí
• Další