Poprvé na celou sezónu publikovaná termínová listina 2019 přináší některé novinky. Zlepšení koordinace se slovenskými kolegy je na místě, konečně je nějaký pokrok patrný v tradičně problematických letních měsících, s jistými rozpaky lze přijmout přesuny některých významných dostihů mezi Mostem a Chuchlí a postrádáte-li dostihy PMU pak nelitujte, byla to od začátku stejně jen slepá ulička.

Nicméně podstatným a hodně negativním faktem je zásadní ztráta dalších dostihových dnů v Chuchli, kde plánovaných 14 mítinků představuje pokles o třetinu oproti průměrnému stavu 21 mítinků do roku 2012 a pomineme-li rok 2013 s výměnou vedení JC ĆR, je pokračující pokles zřetelný i proti průměru 19 mítinků v letech 2014-2016. Pokles průměrného počtu startujících z 9,44 na 8,5 (což je stále v mezinárodním srovnání velmi dobré) a s tím spojený pokles příjmu pořadatelů z přihlášek a OSK je úsměvným zdůvodněním, protože jedním z revolučních hesel v roce 2013 bylo v tomto směru zásadní snížení zátěže majitelů a najednou JC ČR chápe, že to je podstatný pilíř financování provozu a dokonce důvod ke snížení počtu dostihových dnů ?! Mimochodem je to pokles o nějakých 10%, který tak výraznou ztrátu počtu dnů v Chuchli neodůvodňuje ! Dalším revolučním tématem byly registrační poplatky a o těch dnes již raději také nikdo z vedení nemluví, protože změna by byla ekonomicky neudržitelná. Ostatně v obou případech to věděl každý zdravým rozumem obdařený jedinec i v roce 2013. Vzpomínáte si na letošní výrok pana prezidenta, že turf je v tom nejlepším stavu? No 54 v roce 2019 plánovaných dostihových mítinků je v novodobé historii vůbec nejnižší počet, takže jak pro koho. Pro většinu majitelů a chovatelů patrně ne!

Ona ta diskuse okolo počtu dostihových dnů v Chuchli, případně o jejich náplni pětkovými dostihy, čtyřmi šimlíky ve dvojce nebo nějakými proutěnkami a podobnými předháňkami, může být brzy jen akademická. Nepřehlédněte totiž v zápisu z Rady bod o navýšení základního kapitálu ve společnosti Turf Praha a.s. Navýšení kapitálu bude pro JC ČR těžký finanční oříšek a i kdyby byl tentokrát požadavek akceptován, tak nic nebrání za čas dalšímu opakování téhož scénáře, je to ostatně obvyklá cesta majoritního akcionáře k oslabení pozice minoritního akcionáře a k jeho postupnému vytěsnění, takže důvod k optimismu tady bohužel není.

Rozhodnutí Rady JC ČR o obnovení chovatelských prémií mi připomíná amatérský pokus o resuscitaci umírajícího, kterého předtím vzali kolektivně basebalovou pálkou přes hlavu. Chovatelské prémie nejsou tím správným řešením, protože nestimulují trh, který v případě koní českého chovu skomírá, snad s výjimkou segmentu s překážkovými adepty. Malý zájem o české ročky a už vůbec žádný zájem o chovné klisny je ten primární problém. To co může trh s ročky a sekundárně tudíž i aktivitu chovatelů rozhýbat jsou bohatší a daleko lépe koncipované majitelské prémie v rovinových dostizích, tedy alespoň prémie na úrovni roku 2013 a určitě ne prémie vyplácené v překážkových dostizích.

Doufám, že se všemožní dobrodějové dostatečně vyřádili na nešťastném zranění Vicodyho a že od nich zase bude nějakou dobu pokoj, protože další negativní publicitu rozhodně nepotřebujeme O to více mě překvapilo když 21.10. v Chuchli chodil v paddocku kůň se sbírkou krvavých zranění na různých částech těla, aniž by se o to kdokoliv z Dostihové komise zajímal. K povinnostem této komise přitom nepochybně patří v takových případech povolat veterináře, rozhodnout o startu koně až na základě vyšetření a informovat o výsledku návštěvníky. Nicméně stav koně byl ponechán bez povšimnutí, ten odskočil jako pátá šance a doběhl beznadějně poslední. Ti dobrodějové se soustřeďují na Pardubice, což je snadný cíl, ale představte si, že by si udělali ten den výlet do Chuchle, ještě stále trochu nažhavení z toho Vicodyho! Nevím jaký dojem si odnesli diváci okolo paddocku a úplně jinou kapitolou je nárok sázejících na zdravého koně na startu, ale pár týdnů po Velké to mohla být další příležitost pro protidostihovou kampaň ochránců zvířat a nějaká inteligentní omluva by se hledala opravdu hodně těžko. Po pravdě žádná ani neexistuje.

dr. Jan Schulmann

Autor, bývalý publicista časopisu TURF z let 1979 - 1984, je majitelem (stáj Maneko) a chovatelem dostihových koní, v letech 2003 - 2016 působil jako předseda Rovinové komise Jockey Clubu ČR, byl též členem Pořádkové komise Jockey Clubu ČR

• Předchozí
• Další