Syndikátní stáj PMA Racing Syndicate existující sedmou sezónu převzala dres bývalé úspěšné stáje Státního statku Svinčice. Není to náhoda, protože jeden její představitel, inženýr Jakub, byl se svinčickou stájí a závodištěm v Mostě dlouho spjatý. Je tedy symbolické, že zatím největší úspěch stáje se zrodil letos koncem srpna právě na mosteckém hipodromu, u jehož zrodu před více než 35 lety byl.

Na sever Čech

Aleša Jakub je v českém turfu velmi dobře známý. Řadu let se s ním potkávali účastníci dostihů jakožto s členem sboru rozhodčích, protože vykonával funkci předsedy anebo člena Dostihové komise. Krátce byl také prezidentem Jockey Clubu ČR. A zmínit musíme i skutečnost, že před sametovou revolucí působil jako manažer dostihové stáje Státního statku Svinčice. Vraťme se ale ještě o pár let zpátky. Na své dětství vzpomíná takto: „chodil jsem na dostihy s tátou. První derby jsem viděl v roce 1959, kdy vyhrál Cent. Atmosféra dostihů mě zcela nadchla. Bydleli jsme na Malé straně a já jsem pak jezdil do Chuchle docela často.“ Otec kamaráda pana Jakuba byl právník, JuDr. Honig, a měl úzké kontakty na severu Čech. Připravil mladému milovníkovi dostihů a dostihových koní překvapení. Zavezl ho do Svinčic, patřících tehdy pod Státní statek Most, a seznámil ho se zdejším šéfem Jaroslavem Podolanem. „Padli jsme si do oka a já jsem si zdejší místo zamiloval. Tady jsem začal jezdit na koni a po čase jsem se stal i manažerem svinčické dostihové stáje a trávil zde mnoho dovolených. Byla to krásná léta.“

Kapitola: rozhodčí, Dostihový řád a Most

Začátkem 80. let se inženýr Jakub zapojil do dostihového dění ještě aktivněji, jeho působištěm se stala takzvaná věž rozhodčích. „S Pavlem Viceníkem jsem začal sloužit nejprve jako cílový rozhodčí, a po čase jsem byl delegovaný i do Dostihové komise. Sloužil jsem mj. i s Karlem Havelkou a to byla pro mne velká škola života. Tomu v dostihu nic neuniklo, hodně jsem se od něj naučil. Stejně tak i od Ferdy Minaříka staršího.“ Cca v roce 1989 byl ustanovený spolek trenérů a posléze vznikla také Unie českého turfu, která byla hlavní dostihovou autoritou v zemi a předchůdcem Jockey Clubu. “O víkendech jsme se scházeli s Pavlem Viceníkem, Josefem Roubíčkem a Vaškem Lukou a ve spolupráci s ing. Vaňourkem tvořili nový Dostihový řád, který vycházel především z německého Dostihového řádu. Jeho základ vlastně platí do dneška.“

Zajímavá je i další vzpomínka pana Jakuba a sice na to, jak se v 70. letech  se zrodila v hlavě Jaroslava Podolana myšlenka postavit v Mostě nové závodiště. „Seděli jsme tehdy o Vánocích u něho v kanceláří a on mluvil o nápadu zbudovat na Velebudické výsypce hipodrom a naproti letiště, kde by mohla přistávat letadla s koňmi na dostihy… Měl to do detailů promyšlené. Podle prvotního návrhu měla být tribuna na druhé straně. Při prvních konzultacích francouzští odborníci doporučili postavit tribunu tak, jak jí známe dnes, protože jinak by divákům na tribuně během odpoledne svítilo sluníčko do obličeje.“

Odolával, ale neodolal

Aleša Jakub, jehož neobvyklé křestní jméno mimochodem pochází z bývalé Jugoslávie, si dlouhou dobu pořídit dostihového koně nehodlal. „Odolával jsem tomu snad 15 let. Kamarád Pavel Viceník už koně měl, a hecoval mě také k pořízení alespoň jednoho, ale nějak jsem nechtěl. Máme chalupu asi deset kilometrů od Bošovic a tak jsem se jednou jel podívat na den otevřených dveří k Vaškovi Lukovi. Byli předváděni ročci a jedna kobylka mě zaujala. Volal jsem tehdy Mílovi Vlčkovi a ptal jsem se ho na jeho mínění ohledně jejího původu. Pak jsem dojel domů a vyprávěl o ní zeťákovi a on říkal, že by do toho šel. A tak vlastně vznikla stáj PMA Racing Syndicate, jejíž první jméno je složeno ze začátků křestních jmen – zeťákova, mého a ještě jednoho kamaráda, který se k nám přidal.“

Onou klisnou, která byla tehdy zakoupena, byla Yashadream (Yeats). „Když bych měl  humorně komentovat její výkony na dráze, tak asi stačí říci, že to byla žumpa na peníze…“ Dodejme, že Yashadream sice byla jako dvouletá čtvrtá v Ceně zimní královny, ale to byl daleko nejlepší výsledek celé její kariéry. V polovině tříleté sezóny přešla na překážky, ale ani tam se jí moc nevedlo a o rok později zakončila dostihovou kariéru sedmým místem v proutěnkách páté kategorie. „Podařilo se nám ji ale docela dobře prodat do Kazaschstánu. Tam nějakou dobu nic nedělala, a pak ji poslali do vytrvalostního závodu na 20 kilometrů a ona ho vyhrála. Majitel tehdy inkasoval za její vítězství údajně vůz SUV…“

První vítězství pro stáj PMA Racing Syndicate získala loni v květnu Coffola s Davidem Liškou v Praze...	...a o měsíc později na stejné dráze svůj úspěch v dostihu druhé kategorie za asistence Lišky zopakovala

Zadostiučinění jménem Coffola

„Pořád jsem říkal, že Yashadream neběhá dobře proto, že jsem si ji sám na aukci nevybral,“ říká s úsměvem majitel. „Pak se konala aukce, na kterou jel Tomáš Janda a já si na ni důkladně prostudoval katalog. Líbila se mi tam nepojmenovaná dcera plemeníka So You Think, na kterou jsme dali Tomášovi limit 15 tisíc euro. A nakonec stála jen 12 tisíc.“ Klisna dostala jméno Coffola. „Pověřili jsme syna od zeťáka, aby vybral klisně jméno a on řekl: Kofola. Abychom se nedostali do problémů s výrobcem nápoje, tak jsme to poangličtili.“

Klisna udělala radost už při svém jediném startu ve věku dvou let, kdy jen o hlavu zaostala za Black Canyonem.  „Jezdil ji Václav Janáček a měl pokyn, že nemá použít bičík. On se pak po dostihu trochu zlobil, že kdyby jí mohl pobídnout, že by vyhrála, ale nechtěli jsme na ni tlačit.“  Coffola absolvovala za PMA Racing Syndicate 11 startů a až při tom posledním ve francouzském Moulins nebyla za peníze. „Jako tříletou jsme ji natahovali na Oaks, kde byla čtvrtá, ale to nebyla její parketa. A ani jí nesvědčilo závodiště v Karlových Varech s přechody dráhy, měla horší kloubky. Dělala nám ale jinak velkou radost. Kromě dalšího čtvrtého místa v klasickém dostihu, Jarní ceně klisen, ji Václav Luka připravil i ke dvěma vítězstvím ve dvojkových chuchelských zkouškách na 1800 metrů. Jednu z nich dokonce vyhrála start – cíl.“

Coffolu ale už ve stavu dostihových koní nenajdeme. „Domluvili jsme se Hřebčínem Napajedla, že si ji od nás za symbolickou jednu korunu koupí a až přijde čas, my si od nich koupíme za stejnou cenu její hříbě. Vybírat můžeme mezi jejím prvním až třetím hříbětem. Coffola by měla mít v předjaří prvního potomka a uvidíme, jestli to bude ten, který pak posílí naši stáj.“

„Vyfouknutá“ Sweeticon

Po Coffole ale dlouho prázdné místo ve stáj nezůstalo. „Loni na podzim mi volal trenér Luka, že bude ve Francii v prodejním dostihu běhat kůň s ratingem 47, což by bylo u nás přes 90 kg. Měl jsem o něj zájem, ale nakonec neběhal. Náhradní volba tedy padla na klisnu Sweeticon, která byla v tomto dostihu o délku a čtvrt druhá. Nabídli jsme za ni 25.333 euro a za tuto částku jsme klisnu získali. Majitel ji ve skutečnosti nechtěl prodat, ale „pojistil“ si ji jen na 25 tisíc a my jsme ho o 333 euro trumfli. Nabízel nám pak odškodnění, když mu klisnu přenecháme, ale to jsme neudělali.“

Sweeticon po příjezdu do Bošovic dostala pauzu a na dráhu se vrátila po pěti měsících koncem března. To už samozřejmě v dostihu v Chantilly nosila barvy nových majitelů a jezdil ji Mickael Barzalona. „Už krátce po startu jsem viděl, že tenhle dostih pro nás nedopadne dobře, musela vše obíhat vysokou stopou. Ale hned v dalším startu v dostihu quinté o 52.000 euro nám udělala velkou radost, když získala druhé místo. A porazil ji pouze kůň, který běhal Listed.“ Další velkou prověrkou klisny ve Francii byly dva dostihy o 50 tisíc euro. "V prvním ji silně poškodil kůň v cílové rovině a v Clairefontaine, kde ji jezdil Christophe Soumillon, jsme udělali my sami chybu. Zkusili jsme ji dát blinkers a to nebylo ono. Soumillon říkal, že jak šli koně k Sweeticon, lekla se a nechtěla bojovat.“

Velkým úspěchem pro stáj bylo vítězství Sweeticon ve Svatováclavské ceně	Také Pavlína Filipová měla z úspěchu v prestižním sprintérském dostihu velkou radost

S osudovou klisnou až na vrchol? 

Sweeticon je moje osudová klisna,“ říká inženýr Jakub. „A je symbolické to, že největší vítězství pro naši stáj získala na mostecké dráze, která pro mne mnoho znamená. A vlastně celé to okolo vítězství ve Svatováclavské ceně byla tak trochu pohádka. Jel jsem do Mostu s tím, že Sweeticon bude jezdit Petr Foret, ale po prvním dostihu, kdy jsem byl ještě na cestě, jsem se dozvěděl, že se zranil a že musíme shánět náhradní ho jezdce. Jmenoval jsem jich několik, ale všichni buď ve Svatováclavské koně měli, anebo na závodišti nebyli. Nakonec volba padla na Pavlínu Filipovou, která do Mostu přijela bez své jezdecké výbavy jen tak na výlet. A byla to šťastná volba, klisnu odjela výborně a o půl délky porazila favorizovaného Mr Righta. Sweeticon ho porazila ještě jednou při dalším startu v EJC Leram Million, kde sice neměla optimální průběh dostihu, ale i tak ho dokázala znovu porazit. Byl bych samozřejmě moc rád, kdyby Sweeticon uspěla v anketě o Nejlepšího sprintera. Myslím si, a Vašek Luka také, že je v letošním roce nejlepším sprinterem, a že by si to zasloužila díky výkonům i vydělaným dotacím.“

Splněný sen v sedmé sezóně

Stáj PMA Racing Syndicate nemá za sebou nijak dlouhou historii, přesto může Aleša Jakub mluvit o tom, že jeho dostihový sen je naplněný. „Sen se mi opravdu splnil, náš kůň s jezdkyní ve svinčickém dresu vyhrál největší a nejdůležitejší sprinterský dostih v České republice, a to na mém nejoblíbenějším závodišti v Mostě. Je to celé symbolické. Samozřejmě bych ještě rád vyhrál klasický dostih, ale to by znamenalo mít další velké štěstí…“

Michaela Zemanová

Fotografie: Andrea Zavadilová, Petr Kaftan (pro Hipodrom Most)

Předchozí díly seriálu Představujeme majitele v českém turfu:
Rostislav Šefraný
MUDr. Eva Nieslaniková
Hana Horčičková
MVDr. Karin Slezáčková
Radek Žlůva
Vlastimil Hruboš 

• Předchozí
• Další