Rozdílem deseti vítězství na druhého Ferhanova a celkovým  počtem 32 prvenství ovládl letošní jezdecký šampionát David Liška. Mladému jezdci se tak povedlo nejen stát se nejmladším žokejem české historie, ale také jezdcem, který v nejnižším věku kraluje rovinovému žebříčku. Talentovaný Liška úzce spolupracuje s trenérem Lukou, který vysílá svěřence do dostihů po celý rok a je tedy nasnadě, že pro něj ještě sezóna neskončila.

Davide, určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že dostihový rok 2018 je pro vás vzhledem k tomu, co se vám všechno jako jezdci povedlo, nezapomenutelný…
Ano, byla to nejlepší sezóna z mých dosavadních.  Jsem za ni moc rád, hodně mi toho v ní vyšlo. A musím poděkovat své přítelkyni a rodině za podporu. A samozřejmě také trenérům a majitelům za příležitosti, které jsem v dostizích dostal. Bez jejich přispění bych toho nedosáhl.

Ze kterých výsledků v sezóně máte největší radost?
Velkou radost jsem měl z 50. vítězství. Je super, že se mi ho podařilo docílil už letos. A také si vážím vítězství v dostizích nejvyšší kategorie s Rapet a Forever Dry. Moc si také cením nedávného vítězství s Fox Tinem ve Francii. I když to byl dostih nižší kategorie, tak konkurence je ve Francii veliká a je tu úplně jiné prostředí než u nás. Jsem rád, že se mi tu povedlo zvítězit i proto, že mým snem je ve Francii jezdit.

A je něco, co se vám nepovedlo?
Ani bych neřekl, že se mi něco vyloženě nepovedlo. Spíše mě zbrzdil problém se zády, kvůli kterému jsem musel přestat jezdit na dostihovém dni ve Slušovicích. A pak jsem ještě jeden mítink, kde jsem měl dobré šance v dostizích, musel vynechat. Ale jinak se mi naštěstí zranění vyhýbají.


Významným dostihovým dnem pro Davida Lišku byl 21. říjen ve Velké Chuchli. Nejprve dosáhl 50. vítězství v sedle klisny Derniery připravované trenérem Ivanem Kubem...

V centru pozornosti bývají na podzim dvouletí – a to i vzhledem k jejich možným šancím na příští sezónu do velkých ročníkových dostihů. Kdo na vás udělal z juniorů, které jste jezdil, nejlepší dojem?
Z tréninkového střediska Bošovice je to Great Gunnar. Ten šel hodně nahoru a myslím, že to může být zajímavý kůň pro Velkou jarní cenu.  A pak na mne udělal dojem Angkor Wat od Váňových. Ještě to nebyl hotový dostihový kůň, ale ukázal potenciál. A myslím, že to nebude kůň na krátké tratě.

Sezóna už pro vás letos skončila, anebo vás ještě uvidíme v zahraničních dostizích?
Měl bych ještě jezdit v Polsku, v Německu a ve Francii. V Polsku mám domluvu s trenérem Maciejem Kacprzykem, že budu pro něho dva týdny, než u nich ve Varšavě skončí sezóna, jezdit. V Německu to bude asi jen jedno rito, ale do Francie bych měl díky spolupráci s trenérem Lukou jezdit po celou zimu.

Jste vysoký a tak by mne zajímalo, jak si udržujete hmotnost do dostihů?
Chodím hodně běhat a také plavu, to jsou tedy pro mne dva doplňkové sporty k ježdění. Je pravdou, že na 55 kilogramů shodit to poslední kilo už trochu bolí, ale v zásadě se nemusím nijak významně omezovat v jídle. Jím tedy vše, ale rozumně, nepřejídám se.


...a o dvě hodiny později opět v sedle svěřenkyně Ivana Kuba Matter of Hope načal druhou padesátku vítězství

V létě byste měl dokončit studium na Střední škole dostihového sportu a jezdectví. Máte už domluveno nějaké angažmá po vyučení?
Spolupracuji s trenérem Lukou, což jsem moc rád, a situaci po dokončení školy nijak zatím neřeším.

Zmínil jste, že i v zimě budete jezdit dostihy. Přesto se zeptám, jestli si najdete čas na odpočinek a vyrazíte někam na dovolenou?
S přítelkyní bychom chtěli zaletět na dovolenou a protože máme rádi teplo, bude to někam v moři. Nejspíše v lednu tak na deset dní. Už se na to moc těšíme.

A jaké máte přání pro sezónu 2019?
Aby se mi dařilo ještě více, než letošní rok a abych se ještě posunul výše. A rád bych také v budoucnosti získával zkušenosti na zahraničních drahách – nejspíše v Německu nebo ve Francii, která je mým snem. Lákala by mne i Anglie, ale tam působit jako jezdec je nereálné.

Michaela Zemanová
Fotografie: Andrea Zavadilová

• Předchozí
• Další