Koplik RadekŽokej Radek Koplík letos skončil v šampionátu profesionálních jezdců desátý, měřeno ale kritériem procentuální úspěšnosti vítězství, tak jeho výsledek téměř 18 % je mezi jezdci z první desítky druhým nejlepším po Tomáši Lukáškovi. 


Člen úspěšného dostihového klanu Koplíkových ale vítězil i v Bratislavě a Maďarsku a tak ve srovnání s rokem minulým, kdy zaznamenal jen tři vítězství, je jeho letošní sezóna návratem na jezdecké výsluní. V našem rozhovoru se ale nebudeme ohlížet jen za nedávno skončenou tuzemskou sezónou, ale dotkneme se i dalších témat včetně zkušeností Radka Koplíka s ježděním v zahraničí.

Vaše letošní jezdecká sezóna je mnohem úspěšnější než ta minulá. Vedle klasického vítězství v Oaks jste zvítězil v dalších čtyřech velkých dostizích doma a na Slovensku, a dařilo se vám i v dalších zahraničních startech. Co podle vás stojí za tak výborným dostihovým rokem?
Měl jsem opravdu dobrou sezónu, jsem spokojený. Myslím, že je zatím to, že jsem seděl na dobrých koních a že pracuji ve výborném tréninkovém středisku, kde je dobrý kolektiv a jeho majitel pan inženýr Kopecký dělá vše proto, aby se nám dařilo. Vytváří koním i nám výborné podmínky. Jsem rád, že za mnou stojí taková stáj.

Vaše klasické vítězství se ale zrodilo při angažmá pro trenéra Artura Resulova. Rýsuje se nějaká vaše další spolupráce třeba pro příští rok? A jak jste se vlastně dostal do sedla Saltanat v Oaks?
Tohle angažmá vlastně byla jedna velká náhoda. Šli jsme s Tomášem Lukáškem po práci na kafe a akorát už byla uzavřená předběžná startovní listina na „Cenu Hřebčína Napajedla“, kde u dvou klisen včetně Saltanat zatím nebylo jméno jezdce. Já jsem tam žádného koně neměl, a tak napadlo Tomáše zavolat Bauyrzhanu Murzabayovi, jestli nepojede Saltanat. A on říkal, že ne, že už je domluvený na klisnu trenérky Hronové. Takže jsem zavolal Arturu Resulovovi, Saltanat jsem odjezdil a bylo z toho těsné druhé místo za Nidarou. A v Oaks se nám podařilo vyhrát.

A co se týče další naší spolupráce, tak tím, že jezdím přednostně koně pro naši stáj, anebo, že bych pro některé jeho koně neujezdil nižší hmotnost, tak už mě pak v dalších dostizích nahradili Bauyrzhan Murzabayev a Milan Zatloukal. Takže si myslím, že Artur Resulov bude v příští sezóně asi preferovat spolupráci s nimi.

V Mostě jste letos vyhrál třikrát a všechno byly významné dostihy. V minulosti se vám tu také hodně dařilo, předpokládám proto, že Most patří k vašim oblíbeným závodištím.
Ano, je tu rychlá dráha a svědčí i opotřebovanějším koním, že nemusí tolik zabírat jako na rovině. Při cválání z kopce je tlačí dopředu setrvačnost. Vyhrál jsem tam hodně dostihů včetně 14 velkých zkoušek, takže do Mostu jezdím opravdu rád.

Letos jste startoval často i v zahraničí. Dvou druhých míst jste dosáhl se Sky Pilotem a Hidden Flame ve francouzských Nancy. Jak se vám tu jezdilo?
Já už jsem dostihy ve Francii poznal dříve, když jsem sem jezdil s trenérem Liskem, nebo když bratr vozil koně na překážkové dostihy do Francie, takže jsem měl představu do čeho jdu. Nancy je menší závodiště, je tu obvyklý úplně jiný styl ježdění než v Longchamp, ve Vichy a závodištích okolo Paříže. Tam se jezdí po startu pomaleji a posledních 400 metrů seběhnou koně ve velmi rychlém tempu, což většinou dělá českým koním problém. Naopak v Nancy se jede celý dostih v plynulém tempu. Tvar dráhy je trojúhelníkovitý s ostřejšími rohy a kratšími rovinami, což našim koním sedělo a oba podali výborný výkon. Kůň, který porazil Hidden Flame vyhrál velký dostih ve Španělsku, takže to bylo dobré srovnání.

Jak se k vám chovali zdejší jezdci, nebyl jste pro ně tak trochu vetřelec?
Přijali mě opravdu pěkně, žádnou nevraživost z jejich strany jsem nepociťoval. Jiné by to možná mohlo být, kdybych seděl na koních zdejších majitelů a bral jim tak rita, ale já jsem přijel odjezdit jen dva naše koně. A nejezdíme do Francie tak často jako třeba Vašek Luka, ze kterého už mohou mít respekt a brát ho jako konkurenci.

Naši koně startovali v nižších kategoriích a to bylo dobře. Myslím, že je vhodnější cestou pro koně v českém tréninku začít v zahraničí v menších dostizích a postupně se propracovávat výše, než jít do velkého dostihu to jen zkusit… Tam to většinou nedopadne a může to majitele odradit od dalších startů, kdežto v nižších kategoriích může sledovat i boj svého koně o vítězství. Takto podobně to dělá třeba Josef Váňa, který radši jezdí s koňmi do Merana či Strasbourgu, než aby je vezl do Auteil, kde je překážkový sport na úplně jiné úrovni a startuje tu jiná třída koní, tam se jezdí dostihy non-stop… A pokud se kůň ve Francii umístí, tak i v malém dostihu majitel inkasuje od dvou do čtyř tisíc euro, což je více než obvyklá dotace vítězi u nás ve velkých dostizích.

A jak se vám líbilo v Meranu?
To je opravdu nádherné závodiště, s nádhernou přírodní kulisou okolo něho. Je tu pěkná atmosféra, to máte pocit, že jste v úplně jiném světě. Ale myslím, že se mu český turf úrovní svých dostihů blíží, tím mám na mysli výsledky českých překážkářů v Meranu.

A ještě se vás zeptám, jak moc se jezdí ve Francii podle pravidel?
Co jsem měl možnost poznat, tak tu jsou dostihy mnohem férovější než u nás. Po dostihu nikdo na nikoho nekřičí, že mu něco v dostihu provedl. Je tu velká odlišnost v dostihu s vyjetím koně. Ve Francii je naprosto běžné, že když je kůň pět délek za vedoucím koněm a nezrychluje, že by mohl bojovat o vítězství, tak si jezdec stoupne a už nebojuje třeba ani o páté místo, protože ví, že kůň má další dobrý dostih, kde může uspět, třeba za čtyři dny. Koně proto nejdou jako u nás na doraz, protože vzhledem k počtu zdejších závodišť a dostihů mohou snadno najít další vhodný dostih. Nevýhodou našeho dostihového sportu je naopak menší počet dostihů, kdy kůň musí často běhat proti distanci a i na povrchu dráhy, který mu nevyhovuje. A jezdec z něho musí dostat všechno, protože nemá možnost jiného vhodného startu.

areal Darhorse

FOTO (www.darhorse.cz): Areál Darhorse v Krabčicích

Vraťme se nyní do našeho turfu. Zajímalo by mne, který z dvouletých koní, na kterých jste seděl, na vás hodně zapůsobil. A nemusí to být jen účastníci velkých dostihů…

Jezdil jsem převážně dvouletky z našeho tréninkového střediska, a z těch ostatních mě žádný nějak více nezaujal. V tréninku jsem seděl na Najinské a Win Frontovi, a myslím, že máme hodně kvalitní kolekci dvouletých a že příští rok budou dobří i další koně. Najinské se už trochu blíží Money For Danny stáje Avarrio Praha a myslím, že dobrý bude i Soldier of Future stáje Verant-Stav. Money For Danny by měla běhat 20. listopadu v Drážďanech. Je to taková silná klisna spíše v hřebčím typu, tak jsem na ni moc zvědavý. Otázkou samozřejmě je, jak jí zdejší dráha sedne.

Jaká vás čeká zima? Nechystáte se opět někam do zahraničí?
Ne, určitě se nikam nechystám. Máme v Krabčicích 12 ročků a práce je tu dost. Jsem rád, že můžu pracovat pro zdejší tréninkové středisko a podílet se i na výchově mladých koní.

Vyhrál jste klasické dostihy, a vítězil jste i v zahraničí. Příští rok vstoupíte do své 18. sezóny v dostihovém sedle, máte ještě před sebou nějaký nesplněný cíl?
Ve sbírce klasických vítězství mi chybí Saint Leger, takže tento dostih by moc rád vyhrál, nejlépe s koněm z naší stáje... A samozřejmě bych byl rád, aby se mi dařilo ve velkých dostizích. Také bych rád startoval v nějakém větším dostihu v zahraničí, ale nechci se svézt za každou cenu, tedy jen proto, abych se takového dostihu zúčastnil. Chtěl bych se toho dočkat s  koněm, který postupně získával zkušenosti v menších zahraničních dostizích a propracoval se do lepší společnosti. Z toho bych měl moc opravdu dobrý pocit. (mze) 







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking