Na trať 130. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou odstartovalo 18 koní českých a jedné slovenské dostihové stáje. Do listiny vítězů se v tomto roce zapíše jméno dvanáctiletého hnědého valacha Hegnuse, kterého pro majitele Františka Ševců připravuje trenér Radek Holčák.

Jezdcem vítězného koně je slovenský žokej Lukáš Matuský. S Hegnusem měli ve finiši, který přišel v závěrečné pasáži 6900 metrů dlouhého dostihu, nejvíce sil. Ještě na poslední překážce byl vpředu Player s žokejem Marcelem Novákem a Hegnus skákal hned za ním prakticky bok po boku se slovenským Vandualem.

Cítil jste za poslední překážkou, že by to mohlo vyjít?
Cítil jsem velkou šanci, když jsme šli na trávu. Jak jsme ale skočili předposlední překážku, začal to z druhé stopy přivírat u bariéry francouzský žokej. V oblouku nás tam nesmyslně naramploval. Měl jsem velké obavy, ab se mi Hegnus zase rozešel. Ale je to pan kůň.

Mluvíme o Romainu Julliotovi v sedle Vanduala? Skákali jste poslední překážku společně, mohl to být velký soupeř.
Ano, o něm. Ale Vanduala už znám spoustu let (v roce 2019 s ním startoval ve Velké pardubické, pozn.red.), je to už taky starší pán. Věděl jsem, že Hegnus má větší finiš než Vandual a byl jsem si jistý, že v cílové rovině ho předběhneme.

Co vám proběhlo hlavou, když Vám Radek Holčák nabídl Hegnuse? Bylo to poměrně na poslední chvíli.
Když mi pan Holčák zavolal, strašně moc jsem se zaradoval. Byl jsem takový nastartovaný. Určitě jsem cítil také velkou zodpovědnost, Hegnus už ukázal nějaké výsledky.

Před pár lety, poměrně nedávno, jste třikrát po sobě přišel o start ve Velké pardubické vždy na poslední chvíli kvůli zranění. Je to teď nějaké zadostiučinění?
Možná ano, nevím… Věděl jsem, že mám nejlepšího koně v poli, což prokazovaly jeho výsledky i v minulosti, a Radek Holčák ho suprově nachystal. Já jsem se vezl, Hegnus šlapal až domů. V hlavě trochu byla obava, aby se zranění neopakovalo. Ale vyšlo to.

Bude se slavit i na Slovensku? Je to téměř 30 let, co Velkou pardubickou vyhrál slovenský jezdec…
Určitě dostih na Slovensku sledovali ti, kteří se kolem koní pohybují. Ale jaký ohlas to má na Slovensku obecně, to vám nepovím. Ale když konečně zase vyhrál Slovák, mohlo by to vyvolat velký zájem.

Jaké to je vyhrát před prázdnými tribunami?
Necítíte až tak ten adrenalin, tu atmosféru jako když jezdíte v cílové rovině, kde je plno a kde slyšíte jak vám lidi tleskají, jásají, křičí. Je to smutné, když nemáte komu zamávat, když vyhrajete.

Přesto je to největší úspěch kariéry?
Určitě! Velká pardubická je Velká pardubická. Je to topka.

Vy jste to vítězství poslal do nebe…
Ano. Celý den a vítězství ve Velké pardubické věnuji své mamince do nebíčka, protože před dvěma týdny mi umřela. Je to emotivní. Je to maminka a maminku všichni mají rádi. A já jsem ji miloval moc.

Dostihový spolek

• Předchozí
• Další