Tomáš Lukášek již řadu let patří do české žokejské špičky a dokázal se prosadit i v Polsku, kde se stal  šampionem jezdců. Před pěti lety působil jako jezdec v Malajsii a pro letošní zimu získal angažmá v další exotické zemi pro našince – Kataru. A daří se mu tu. Během krátké doby  má na svém kontě dvě vítězství a také osmé místo z grupy 1 Qatar Derby, které se konalo 29. prosince. Tomáš Lukášek nám ze vzdálené země ochotně odpověděl na několik otázek, ze kterých se více dozvíte také o dostihovém sportu v Kataru.

Jako první český jezdec jste získal angažmá v Kataru. Jak k tomuto angažmá došlo a jak dlouho byste tu měl působit?
Angažmá mi zařídil přítel a kamarád Maciej Malinowski, který už delší dobu spolupracuje se šejky v Arabských emirátech a který tu má velice dobré kontakty. Řešili jsme Dubaj a Katar, a pro budoucnost jsme raději zvolili Katar. Musím ale říci, že bez jeho podpory a kontaktu by nebyla sebemenší šance se sem dostat, takže mu patří mé veliké poděkování. Je hodně dobrých žokejů, co sem chce, ale nedostane se sem. Nestačí jen zaslat curriculum vitae. Musíte mít někoho, kdo vás sem dostane. Zdejší dostihová sezóna končí 11. května, takže bych tu měl být do této doby.


Druhé vítězství žokeje Tomáše Lukáška v Kataru

U kterého trenéra a v jakém místě působíte?
Spolupracuji s trenérem Mohanad Jassim Al Yaqout, u kterého pracuji. Má dvě stáje. Jednu přímo na závodišti, kde je cca 15 koní a pak další 30 kilometrů od Dohy. Jedná se o soukromé tréninkové centrum, a tady jsem také já. Máme tu okolo 27 koní. Mohanad Jassim Al Yaqout je trenérem stáje Al Jeryan Stud šejka Mohammed Bin Hamad Khalifa Al Attiyah. A ještě jsem se domluvil na přednostních jízdách s trenérem Ramzanim, jehož koně jsem vedl při obou vítězstvích a také v Qatar derby.


Slavnostní dekorování vítězů - vedle Tomáše Lukáška se raduje majitel koně

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Začínám v půl šesté ráno a v devět hodin končím. Odjezdím pět až šest lotů a tím má práce končí. Každý pátek mám volno.

Jak často se v Kataru konají dostihy?
Běhá se tu každou středu a čtvrtek. A jednou v měsíci jsou k tomu dostihy ještě také v pátek.


Žokej Lukášek v paddocku na závodišti Doha

Už máte na svém kontě dvě vítězství a také osmé místo z grupy 1 Qatar derby. Můžete se s námi podělit o své dojmy z dostihů?
Katarské derby bylo skvělé. Super koně a dobří žokejové. Je to skvělý pocit jezdit takové dostihy, které jsem si dříve jen pouštěl na youtube. Je to další meta a splnění snů. V dostihu samotném jsem se možná mohl rozhodnout jet jinak a vzít dostih na sebe, ale mé instrukce zněly jinak. Možná jsme mohli vybojovat trochu lepší umístění, ale i tak jsem spokojený. První vítězství bylo dobré i proto, že přišlo v den mých narozenin. Po opětovném zhlédnutí se mi to sice moc nelíbilo – myslím, že jsem mohl jsem jezdit líp, ale o to víc jsem si spravil chuť druhým vítězstvím, kde už jsem byl sám sebou. Spadlo ze mě to, že už potřebuji něco „trefit“ a jezdil jsem uvolněný a bez tlaku.

Můžete porovnat katarský turf s dubajským?
Katarský a dubajský turf nemohu zatím porovnat. V Dubaji jsem zatím nejezdil, ale pokud bude možnost, pojedu i tam. Pracuje se na tom, jen nic nejde hned a je lepší netlačit na pilu. Potřebuju se nejdřív dobře uchytit tady a pak to zkusit i v Dubaji. Ale chce to, jak se říká, step by step…


Pohled na závodiště Doha z tribuny

Co se vám na dostihovém sportu v Kataru a práci s koňmi v tréninku líbí a co naopak ne?
Dostihy jsou tu rychlé a selektivní koně tu mají první - poslední a trénují velice tvrdě. Když jste zvyklí od nás, že se trénuje tak, aby vám kůň co nejdéle vydržel, jste pak překvapeni z toho, jak to chodí tady. Ale asi to tak má být, že do dostihu se tu dostanou jen ti opravdu připravení.

Otázka na závěr – jaké jsou vaše plány a cíle v této zemi?
Mé plány a cíle v Kataru jsou pro letošek celkem jednoduché. Udělat si tu nějaké jméno, získat co nejvíce kontaktů,  abych se sem mohl příští zimu vrátit a začal budovat nějakou karieru tady. Jsou tu ohromné možnosti a chtěl bych toho využít na 110 procent.

Michaela Zemanová

Fotografie: archiv Tomáše Lukáška


A pohled na tribunu

• Předchozí
• Další