Kolik startérek dostihů je v naší zemi? Startérka Velké pardubické SOŇA FROŇKOVÁ odpovídá, že nezná žádnou jinou. Žena, která je ředitelkou Střední školy dostihového sportu a jezdectví, se učila u legendárního startéra Jiřího Šindlera a koně do nejnáročnějšího překážkového dostihu pustila už sedmkrát, poprvé v roce 2004. A mimo Velkou pardubickou už odstartovala několik desítek, či spíše stovek rovinových i překážkových dostihů.

Jak jste se vůbec k profesi startérky dostala?

Na začátku je asi celoživotní láska ke koním, už od malé holčičky. Pak následovala zemědělská škola, vysoká zemědělka a praxe v Chuchli. Po zjištění, že talent na ježdění, váhu ani fyziognomii nemám, jsem chtěla být koním prospěšná jinak. Začala jsem pracovat jako rozhodčí, byla jsem na váze, v cíli, pak jsem začala dělat pomocného startéra. Později jsem začala startovat ve Velké Chuchli klusáky a cvaláky. Zaučoval mě pan Šindler a pak, když už to bylo špatné s panem Samšiňákem, jsem se dostala do Pardubic.
(Pozn. redakce: Startér Jiří Šindler odstartoval 33 ročníků Velké pardubické; Miroslav Samšiňák po něm převzal štafetu – Velkou pardubickou startoval pětkrát.)

Kolikrát jste startovala Velkou pardubickou?

Přesně nevím, musím to dohledat. Ale asi šestkrát, sedmkrát … pan Šindler si vedl přesné záznamy, já bohužel ne.

Poslouchají vás jezdci na startu? Tam už asi vládnou emoce…

Vládnou. Je tam vzrušivá atmosféra, ale poslouchají. Je pravda, že občas někdo vypustí nějakou poznámku, ale to je v té chvíli i pochopitelné. Navíc já to málokdy slyším. Když už nějakou poznámku upustí, je to tak, abych to neslyšela, někde za rohem. Jsem na jezdce slušná a oni jsou slušní ke mně. Je tam vzájemný respekt.

Kolik je žen startérek v naší zemi?

Neznám žádnou jinou.

Můžete laikům vysvětlit, co se na startu děje, jak to všechno probíhá?

Ono to začíná už dlouho před startem. Půl hodiny před ním už kontroluji jezdce ve vážnici, sháním je, aby se včas dostavili do vážnice na shromaždiště jezdců, kontroluju jejich dresy a čapky. Deset minut před startem dostihu odvádím jezdce do paddocku, kde také kontroluju koně - jestli jsou tam všichni, jestli mají správně nasedlané číslo, jestli mají podkovy, jestli mají zaváděcí řemínek v případě rovin nebo jestli mají stínidla uvedená v dostihovém programu atd. Při tom mi pomáhá pomocný startér. Následně dávám pokyn jezdcům nasednout, pouštím je do zkušebního cvalu a na zkušební skok, případně je řadím na slavnostní přehlídku. Samozřejmě pak musím dávat pozor, jestli jezdci a koně řádně absolvují zkušební skok nebo zkušební cval. Po příjezdu na start si zase koně a jezdce převezmu, přepočítám, jestli jsou všichni a jestli jsou v pořádku. Na pokyn komise už je pak start v mé pravomoci, kdy zvednu červený praporek. Musím si koně na startu seřadit. Každý kůň má ale svá specifika - některý je tempař a musí jít zepředu, jiný se musí schovat za ostatními. Jezdci už většinou mají před startem domluveno, kdo bude fírovat a kdo půjde za koňmi. Nicméně na mně je, aby odstartovali podle dostihového řádu. Aby měli všichni stejnou možnost odstartovat, aby byli všichni po směru startu a nebyli mezi nimi významné rozdíly.

Občas jsme slyšeli, že kůň nebyl v moci startéra… co to znamená?

Znamená to, že kůň neabsolvoval zkušební skok nebo že jezdec spadl při zkušebním cvalu. To je ten okamžik, kdy přijdu na start a překontroluji si koně a jezdce. Ale od letošního roku je změna dostihového řádu. Kůň v moci startéra byl kvůli sázkám zrušen, dnes buď odstartoval, nebo nedostartoval. Už se tedy neříká, že byl nebo nebyl v moci startéra.

U rovinových dostihů koně startují z boxů, u překážkových jen mávnete praporkem?

Podle pravidel na tzv. áčkových závodištích, což jsou právě Pardubice, má být použita startovací guma a startovací praporek. Osobně používám startovací gumu a praporek vždy. Na „céčkových“ závodištích někteří startéři gumu nepoužívají. Rovinové dostihy se pak na „áčkových“ a „béčkových“ závodištích startují z boxů, na „céčkových“ jen praporkem.
Startovací guma je optická zábrana natažená přes dráhu v místě startu. Dokud není guma puštěná, koně nemůžou odstartovat. Startér ji pouští současně s mávnutím praporku a zvoláním „Start“ a to je teprve signál, že bylo odstartováno. A ještě jedna zajímavost – v Japonsku i překážkové dostihy startují z boxů.

Učíte i ve škole v Chuchli, mnozí z jezdců jsou vašimi bývalými žáky…

….řekla bych, že 80% na rovinách a 50% na překážkách…

Promítá se ten vztah i na dráze? Respektují vás třeba více než ostatní?

Obecně nemám problém s respektem. Je fakt, že našim absolventům, které jsem učila, ve většině případů tykám a oni na mě volají třeba mistrová, ale nemám problém s tím, že by byl rozdíl v přístupu mezi absolventy a neabsolventy naší školy.

Jaké to je, startovat Velkou pardubickou?

Startovat Velkou pardubickou, vrchol překážkové sezony, je prestižní záležitost a myslím, že každý startér chce u toho být.

Nahrála jste mi na otázku, jestli je rozdíl startovat Velkou pardubickou a v uvozovkách „obyčejný“ dostih?

Je to slavnost. Je to vzrušení, emoce. Ale jinak je to dostih jako každý jiný. Ještě před dvěma lety bych vám s klidem řekla, že je to naopak bez problémů. Jenže pak v roce 2014 na startu převážily emoce a jezdci odskočili před pokynem startéra. A musela jsem start Velké pardubické vracet.

V jakém případě tedy můžete start vrátit?

Pokud není odstartováno v souladu s dostihovým řádem, tzn. že koně nemají stejnou možnost odstartovat. Třeba, že je kůň otočen, nebo dojde k nějaké kolizi na startu nebo někdo prostě „ulil“ start. A to je právě ten nedávný případ.

V letošním roce by Soňa Froňková měla koně do Velké pardubické pustit znovu. Na pomyslné startovní čáře bude muset porovnat patnáct koní a jezdců. Přejme jí, aby se vše obešlo bez potíží a „ulitých“ startů…

Dostihový spolek Pardubice

• Předchozí
• Další