Ruzickova Rubin foto Guth PetrTrenérka Martina Růžičková měla velké přání. Na oslavu padesátých narozenin se podívat na start Velké pardubické nikoli jako divačka, ale jako přímá účastnice. A  nejenom na start, toužila také letošní Velkou dokončit. 

Jenže konec jejího snu  přinesla už  poslední kvalifikace a v ní jmenovitě nešťastná Irská lavice. Na ní skončily Rubínovy naděje na to, že by splnil kvalifikační podmínky a jednu z nejpopulárnějších českých jezdkyň dostal do cíle.  

Martina Růžičková je však v cestě za svým snem nezničitelná. Po pádu z Rubína na Irské lavici se ihned oklepala a po doběhu dostihu se dušovala: „Pokud bude majitel souhlasit, zkusíme to s ním zase za rok. Ta Velká přece není zase tak daleko, abychom se na ni už teď nemohli těšit,“ komentovala odhodlaně Růžičková událost, která jí v sobotu pro letošek cestu k naplnění snu prozatím zavřela… „Rubínovi se v tom dostihu moc chtělo utíkat a asi právě v tomhle byla ta největší chyba,“ uvažovala Martina Růžičková.

Svého svěřence trpělivě chystala právě směrem k Velké pardubické, nechala ho dlouhé měsíce odpočívat a až v letním Benešově na něj poprvé letos dostihově přitlačila. S výsledkem nemohla být spokojenější, a proto v misi pokračovala do Pardubic. Jenže tamní Irská lavice jí narozeninový dar nedopřála.  Co se vlastně přihodilo? „Rubínovi se hodně chtělo,  šel do dostihu aktivně, jenže na Irské lavici přišel ten moment, kdy odskočil a udělal tak veliký skok, že se pak zabořil dvěma nohama v měkké půdě a to bylo špatně. My doma máme Irskou lavici k tréninku, dokonce je i větší než ta pardubická, ale ve skocích nebyl dneska problém. On chtěl tu Irskou prostě přeletět,  jak je zvyklý, jenže na měkké půdě se mu zabořily dvě nohy.  A to byl problém, s kterým jsme nepočítali.“

Růžičková se nakonec dostala na místo, které žádný jezdec nemiluje. Pod Irskou lavicí musela vleže počkat, až se přeženou ostatní koně, pak ale naštěstí po svých dorazila do  šatny a stejně tak v pořádku se vrátil i Rubín. „Jak se zabořil, tak ztratil podkovy, a to je něco, co se mu nikdy předtím nestalo. Nakonec bylo dobře, že došlo k mému pádu. S tímhle handicapem bychom stejně nemohli pokračovat a já bych ho musela zastavit,“ upřesnila Martina Růžičková. „Na Irské lavici mě nakonec vyhodil z otěží, i když jsem se snažila zůstat v rovnováze, nakonec se to moc nepovedlo  a já se na otěžích neudržela. Pád byl nepříjemný, ale horší by bylo, kdyby se  něco stalo koni,“ domnívá se Martina Růžičková.

Návrat do sedla v jejím podání ale pro letošní rok zřejmě neskončil neúspěšným sobotním pokusem. Růžičková byla při dostihu v sedle před benešovským startem naposledy v roce 2010, protože ale jezdí své svěřence při tréninku, praxe v sedle jí rozhodně nechybí. „Ona to nebyla ani tak chyba, jako souhra nepříznivých okolností. Rubín je dobře nachystaný, máme s ním napracováno, takže pokud budeme oba v pořádku, ráda bych se s ním vrátila při Velké na start do Ceny Labe. Velkou může jít napřesrok, nebude tak starý a já bych se do ní určitě vrátit chtěla,“ je si jistá Martina Růžičková, jíž se opět povedlo zbořit jeden mýtus. Kdo její počínání na dostihových drahách dlouhodobě sleduje, ví, že nemluví do větru, a v rámci slavnostního odpoledne v říjnu bude opět v akci i jako jezdkyně. A sen o Velké pardubické si nechá zdát po celou dobu nadcházejícího roku…

Text a foto: Petr Guth







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking