Trenér Radim Bodlák se se svými svěřenci rozhodně zahraničních startů nebojí a dokladem toho je i středeční účast jeho dvouletých koní stáje U krále Matyáše, UH na švédském závodišti Jägersro Galop v Malmö. A výprava to byla velmi úspěšná, protože jak hřebec Araayo, tak klisna Celeste, skončili na třetích místech blízko vítězi. Trenéra Radima Bodláka jsme proto požádali o zhodnocení jeho zajímavé zkušenosti, která rozhodně nebyla ve švédském dostihovém sportu poslední.

„Do Švédska jsme se vypravili s dvouletými z několika důvodů,“ říká na úvod trenér Bodlák. „Jedním z nich je ekonomický důvod. Dotace u nás jsou nízké a my Češi umíme koně nachystat na zahraniční dostihy, kde jsou mnohem větší peníze v dostizích. Naše stáj je v dobré formě a měl jsem tak velkou chuť to zkusit ve Švédsku i s dvouletými koňmi. Byli jsme tu už s překážkovými koňmi , a vyzkoušeli jsme si na švédském závodišti i rovinové dostihy, takže jsem si  srovnání udělal. A jsem moc rád, že jsme to absolvovali i s dvouletými koňmi. Naši majitelé a trenéři, kteří mají dobré koně, se toho vůbec nemusí bát.“

Reprezentanti stáje U krále Matyáše, UH vydělali dohromady 26 tisíc švédských korun, což je téměř 80 tisíc korun českých. „Jsem s oběma velmi spokojený a potěšila mne i reakce Shane Karlssona, který je jezdil v dostihu. Byl z nich nadšený a říkal, že kdyby tu už běželi jednou předtím, že mohli i vyhrát. Araayo si odbyl debut ve Wroclawi a tamní jezdkyně ho moc dobře nezvládla, takže jeho švédský start byl v podstatě jako debut. A co se týče Celeste, tak ta běžela proti své distanci, nechtěl jsem oba koně posílat do jednoho dostihu.  A přesto dokázala v dostihu na 1000 metrů přijít úžasným koncem. Chyběl jeden cvalový skok a mohla být druhá. Oba koně mi udělali velkou radost. A také Švédové jejich výkony velmi kladně hodnotili a mnohokrát na nás dělali gesto se zdviženým palcem.“

Cesta do Švédska samozřejmě netrvá pár hodin, ale jak trenér Bodlák prozrazuje, s cestováním koní nebyl sebemenší problém. „Cesta trvala okolo dvaceti hodin, ale oba koně ji zvládli, a to včetně trajektu, bez problému. Dokonce jsme mohli vézt klisnu s hřebcem. Ti byli od sebe samozřejmě odděleni pevnou přepážkou a chovali se perfektně. Araayo mi trochu připomíná Linečka (šampion-sprintera Line Honey – pozn. redakce), který také mohl bez problémů cestovat s kobylou.“

Jaká vlastně je dostihová dráha v Malmö? „Mají tu velmi rychlý podklad dráhy a klopené zatáčky. I když byla dráha po každém dostihu prakticky netknutá, tak stejně vyjížděla technika k její údržbě. Mají tu menší přestávky mezi dostihy, jen dvacet minut, a vše se tu zvládá na výbornou. Je to tu na velmi profesionální úrovni a to včetně jezdců. Ve Wroclawi člověk vidí spíše amatéry.“

Jak ještě Radim Bodlák prozrazuje, v Jägersro viděl také velmi neobvyklý dostih. „Co mě tam také hodně zaujalo, byl dostih na 300 metrů. Původně jsem si myslel, jestli to není tisková chyba v programu, ale opravdu byl dostih tak krátký. A jak jsem po té zjistil, běhají tu takové dostihy pravidelně, i na 500 a 600 metrů. Takový dostih je hodně atraktivní pro diváky a sázející, protože v něm koně dobíhají hlava – hlava. Favoritem dostihu byl čtrnáctiletý kůň, který nakonec doběhl jako druhý. Účastníci dostihu byli sprinterských typů, skoro až quarteři. Líbilo se mi to, a už jsem přemýšlel o tom, který z našich koní by se na takový typ dostihu hodil.“

Z těchto slov je evidentní, že svěřenci Radima Bodláka nebyli k vidění ve Švédsku naposledy. A trenér to vzápětí potvrzuje. „Dnes budu mít študovací den, chci se podívat na propozice a ještě jednou v listopadu s koňmi do Švédska vyjet.  Škoda, že jsem nevěděl dříve, že příští týden jsou zase dostihy pro dvouleté, mohl jsem tam s nimi zůstat a mohli běžet ještě jednou. Dvouletí tam obvykle běhají v pěti až sedmi koních a dostihy jsou v přepočtu o 300 a více tisíc korun. Určitě se tam vrátíme. Kdo má dobré koně, musí jezdit po světě.“

Michaela Zemanová

• Předchozí
• Další