Je to už měsíc a půl co Nagano Gold exceloval při mítinku Royal Ascot, kde po nešťastném průběhu finišoval druhý v Hardwicke Stakes. Do Anglie se tamní rodák vrátil po čtyřech a půl roce, kdy si jej v Newmarketu na dražbě hříbat vybral Václav Luka starší. S bývalým dlouholetým prezidentem Jockey Clubu ČR a dnes především členem úspěšného Syndikátu V3J jsme si povídali nejen o Nagano Goldovi, ale i o další naději stáje Ignaciu Reillym, kterého si Luka též vybral jako odstávče.. 

Proč jste se rozhodl nakupovat zrovna odstávčata, koně, do kterých kupující “vidí” ze všech kategorií koní na prodej nejméně?
Těch důvodů je víc. Mám rád chov, tu radost, když si člověk vymyslí nějaké spojení, realizuje je, a pak se těší z toho, jak se narodí hříbě, roste a vyvíjí se. Koupě odstávčete je tomu ze všech nákupů nejblíže, sice přeskočím výběr plemeníka, období březosti, ale můžu ještě ovlivnit další vývoj hříběte a těšit se z toho, jak roste. 
Vliv má samozřejmě i ekonomika. Nerad kupuji drahé koně, prostě by mě netěšilo vyhrávat s koněm, který stál velké peníze. Také jsem nebo jsme koupili pár relativně drahých koní, třeba polského O’Key nebo Kyshanty, bylo to v řádech vyšších set tisíc, ale také třeba koně za 300-400 tisíc, kteří nevyběhli a já si připadal, na své poměry, jako marnotratník. I radost z vítězství musí mít nějaký finanční efekt. S odstávčaty hraji na trochu větší pravděpodobnost možnosti, že koupím na naše poměry dobrého koně a za dobrou cenu.

Českému handicapu aktuálně vládnou dva z těch, které jste jako odstávčata vybral. Na čele tříletých je Ignacius Reilly, kterého jste koupil za 3.000 gns, starším koním vládne Nagano Gold, který stál jen o 500 gns více. To jsou více než dobří koně a nejen na naše poměry. Jak taková hříbata vybíráte?
Už mám na to svou metodiku. V dražebním katalogu vyberu soubor hříbat, u kterých si myslím, že splňují můj cenový limit, tj. 7 maximálně 10 tisíc liber. Takže eliminuji potomky drahých plemeníků, a těch, jenž mají blacktype matky v první generaci, protože to by kůň musel mít deset čipů, abych jej s daným rozpočtem získal. Jedním z mých kritérií je také kupovat koně po ještě neprověřených hřebcích. Může se stát, že se záhy negativně prověří, ale také může takový plemeník mezitím dosáhnout úspěchu a vím, že pak bych na jeho potomka již nedosáhl. 
Takto udělám první soubor koní, na které by měl rozpočet stačit. Pak z toho souboru vyloučím potomky klisen, které v rodině nemají vůbec nic a pak už je to jen hra. Hraju také na to, že tahle část trhu nejlepší pinhookery a další kupce moc nepřitahuje, protože jdou po módnosti, po rychlosti, po ranosti. My tíhneme k vytrvalcům, ale ve světě jsou trendy, tedy v těchto cenových relacích, zcela jiné - mít rychlého koně, který co nejdříve vyběhne. A protože jde o koně, kteří část pinhookerů nezajímají, myslím, že ne všichni si na dražbu udělají pečlivou přípravu a mohou jim utéct aktuální informace, které se do katalogu, vydaného třeba 2 měsíce před dražbou, už nemohly dostat.  
Nejsem pošetilec abych si myslel, že vyberu nejlepšího koně. Jedu tak, mám cíl, dané hranice a parametry. Nekoupím nic z matky, která by neměla nic blacktype do IV. generace, to už by byla moc velká náhoda, aby se z takové klisny něco povedlo. Ale jinak preferuji mateřskou stránku. Základ mého výběru je původ a realita, na co mohu dosáhnout. Myslet si, že přechytračíme trh, je nesmysl. Na dražbách je taková koncentrace lidí, kteří toho vědí desetkrát více než my, že v tohle nevěřím. Ale baví mne to. Kdybych někomu, kdo začíná s dostihovými koňmi, mohl poradit, určitě bych mu řekl, ať jede na aukci. To je adrenalin sám o sobě, neméně takový, jako je samotný dostih. 

Vedle Nagano Golda a Ignacia Reilly jste jako odstávče zakoupil taktéž jedničkového Nine Ou Four. Kolik hříbat celkem už jste nakoupil?
Od doby, co jsem začal nakupoval hříbata, jsme koupili, používám množné číslo, protože jsem k tomu zlanařil i některé přátele a část koní jsem koupil s Honzou Vedralem a některé pro V3J, jich bylo asi 12. 

Co vlastně znamená zkratka V3J v názvu vašeho syndikátu?
To je jednoduché, začátky křestních jmen jeho členů - jeden Vašek a tři Honzové - Jan Vedral, Jan Sobotka a Jan Mandak. Bohužel Honza Mandak, s nímž jsem před lety se syndikáty začínal, už mezi námi není, ale alespoň v názvu stáje zůstal s námi.

Vraťme se nakoupeným hříbatům. Jakou s nimi máte bilanci? 
Z oněch tuším 12 ti tři, které jste jmenoval, byli hodně dobří, pak jsem koupil ještě Bailanda, který také splnil účel, pro který byl kupován - byl to užitečný dvojkový kůň. Řada z nich se nevyvedla vůbec, ale myslím, že poměr těch úspěšných je i vzhledem k cenám slušný. Cílem nebyly jen úspěchy na dráze, ale i radost z toho sledovat, jak se hříbě vyvíjí. A je to někdy překvapivé. Mám nyní v odchovu dva ročky, které jsem koupil jako odstávčata loni v prosinci v Newmarketu. V Darhorsu jim říkají “malej a velkej” protože jeden byl přerostlý a druhý malý. Ale ten přerostlý se postupně zastavil, malý naopak začal růst a teď jsou z nich dva pěkní ročci. I proto mě to baví. 
Motivem pro koupi hříbat u mě je, že si myslím, že je to snazší, ale také rizikovější, protože déle musím čekat, mít tu trpělivost. Riskuji samozřejmě delší dobu kdy je možnost nějakého úrazu, že se kůň ve vývoji zastaví, ale mě se to prostě osvědčilo, co víc k tomu říct. Ale je třeba k dosavadním výsledkům přistupovat s pokorou. Třeba z dalších 30 hříbat, které koupím, nic nebude. Vzpomeňte na Phar Lapova trenéra... 

Velkou roli ve Vaší filozofii nákupů a následných úspěchů jistě hraje i správné místo pro odchov. Kde je odchováváte?
Mám dvě místa. Jedno je letité, to je u pana Pecháčka v Horní Čermné, kde je nádherná pastva, jsou to bezvadní lidé a každý rok tam mám zhruba 3 hříbata. Pak jsem také navázal spolupráci s Darhorse, kde byl Nagano Gold i v tréninku u Allana Petrlíka a kde se odchovával též Ignacius Reilly. Tamní hřebčín je pro mě na dnešní dobu takový malý zázrak, že vůbec něco takového vzniklo. Zárukou pro to, abych tam koně dal, byli i lidé - nejprve Karel Dvořák a dnes Láďa Pohanka, s nimiž se znám prakticky od začátku, co jsem začal dělat koně. A přišlo mi, že to tam dělají dobře a že to, co kůň potřebuje - sluníčko, pohyb, dobrá pastva - to tam všechno mají. Výhodu pro mě je také, že je to blízko a nohu se tam častěji zajet na hříbata podívat.      
A abych nezapomněl - úplně na začátku nákupů hříbat a teď si nejsem jist, jestli tam byl Nine Ou Four, ale určitě tam byl Bailando, jsem dal hříbata na odchov do Rabbitu do Pičína.

Pamatujete si na Nagana, když jste jej kupoval. Čím Vás tehdy zaujal?
Neřekl bych, že bych byl takový věštec a viděl v něm něco mimořádného. Patřil do stejné kategorie hříbat, jako jsou třeba ti dva současní v Darhorse. 

Tak jsem to ani nemyslel, spíše jestli vzpomenete na něco, co Vás ve výběru ovlivnilo? 
Splňoval kritéria, která jsem si dal. A pak možná barva. Mám rád obyčejné koně, hnědáky, bez velkých odznaků. I když pro řadu lidí  jsou atraktivní třeba koně s velkými lysinami, barevnýma nohama, já preferuji hnědáky bez odznaků nebo s hodně málo odznaky. A to splňoval a možná to tehdy někde v podvědomí hrálo roli.
Naopak moc nemusím ryzáky. Bělouši mě vždycky zajímali, možná proto, že dřív jich tady moc nebylo a také že se nám podařilo vyhrát dostih pro bělouše. Ale nikdy jsem netušil, že by se mohl dosáhnout takových úspěchů. Cíl nebyl jezdit do Ascotu, cílem bylo se dobře bavit, sledovat hříbě jak roste a pak mít radost, když s koněm za 3,5 tisíce porazíme bombarďáky za 10, 30 i 50 tisíc eur. To bylo moje největší vnitřní uspokojení.  



Nagano Gold Vám vše splnil vrchovatou mírou. Jak jste si užíval ten den v Ascotu?
Bylo to neuvěřitelné a báječné. Jen jedna věc mě trochu mrzí, že to všechno bylo tak rychlé a neprožili jsme si to víc. Royal Ascot jsem navštívil už asi před 8 lety, kdy jsem tam byl pozván svými známými. Bylo nás 5, byl s námi i Osman Laffita a známí to pojali ve velkém stylu, takže mi dopředu avizovali, že musím mít vše podle protokolu včetně hůlky a rukavic, že tam nesmíme přijet obyčejným taxi, ale Bentley nebo Rolls-Roycem a že musíme dopoledne absolvovat piknik. Mě to tehdy připadalo jako z filmu, viděl jsem královnu, ale i nastrojené dámy, která na konci dne vypadaly pod obraz. Byl jsem z toho všeho unešený, ale bral jsem to asi jako když se dítě dostane do Disneylandu. Tehdy mne nadchlo i to, že skončily dostihy a všichni se sešli u vážnice a začali zpívat. 
Teď jsme do toho vstoupili sami jako aktivní aktéři a tady musím poděkovat Honzovi Vedralovi, protože mne by vůbec nenapadlo tak s koněm jet. Vím, že Anglie je zase ještě výš než Francie, je to jiný styl dostihů, jiná úroveň a Royal Ascot je to nejlepší, co v Anglii je. Ale díky tomu, že Honza je takový, jaký je, zaplať pánbůh za to, tak řekl, pojedeme tam, uděláme si výlet. Pojali jsme to opravdu jako výlet s tím, že nebudeme řešit, jaké máme šance. Bral to tak, že je to zábava a že dostihy děláme pro zábavu. Jestli teda zpětně něčeho lituji, že jsme si na to nevyčlenili víc času a nevstřebali celou atmosféru víc. Do Ascotu jsme přijeli až 2 hodiny před dostihy a těch podnětů tam bylo tolik, že jsem je při sledování vlastního koně nedokázal prožít. To mne mrzí. 

Zahrál jste si ho?
Ne, většinou své koně nehraji, protože nechci být dvakrát naštvaný. Když je kůň pryč a ještě k tomu člověk prohraje sázku, jsem naštvaný dvakrát, zatímco když vyhraje, tak už tu úspěšnou sázku k tomu ani nepotřebuji. Od spousty lidí jsem ale slyšel, že jej po zkušenostech se Subway Dancerem hráli. Ale to bylo asi více z takového patriotismu, což je príma. Honza jej hrál a vyhrál pár set liber. 
Bál jsem jen, stejně jako před startem Subway Dancera, aby to nebyla ostuda. Subway Dancer ukázal, že “zázraky” se dějí, ale že by se stal dvakrát za sebou? Zkrátka z toho jsem měl strach. Jakékoliv umístění by byl bonus a když jsem pak v průběhu dostihu počítal jak jde, vidím, že by mohl být pátý, byl jsem nadšený. No a co předvedl v závěru, to už jsem málem nevydýchal. Jen to chtělo tam zůstal, ne kvůli oslavě, ale prostě si to projít. Stál jsem ve vypůjčeném fraku v padocku se šejkem Mohammedem, Applebym, Stoutem, přiletěl jsem ekonomickou třídou, zatímco tam ostatní přilétali vlastními letadly a pak jsme je porazili. Bylo to neskutečné! Neuvěřitelný příběh.
Možná i proto nás zvali třeba do Goodwoodu s tím a podobných nabídek byla řada. Dokonce nás zkontaktoval jeden japonský novinář, kterého zaujalo jeho jméno, ale protože netušil, co pro Čechy zlato z Nagana znamená, tak se ptal, zda byl Nagano Gold pojmenován podle japonského města. 

Václav Luka s Janem Vedralem v Ascotu. Jan Sobotka v den, kdy se běželo i České derby, strážil aktivity Syndikátu ve Velké Chuchli	V padocku se šejkem Mohammedem v pozadí. Jeho derby vítěz Masar možná připravil Nagano Golda o ještě větší úspěch

Už jste rozhodnuti, kde bude příště běhat?
Už je to napevno rozhodnuté, že bude běhat 25. srpna v Deauville v Gr.2 Grand Prix de Deauville na 2500 metrů. Vznikl trochu kolotoč s jezdci, ale díky Ascotu, jak už nám řekl Soumillon, bychom neměli mít strach, že na takového koně jezdce nesežene. My jsme byli pro Ascot  domluveni s Barzalonou, který tam měl přijet s Fabrem, ten tam nakonec koně neměl, a tak jezdil Soumillon. V Deauville by koně neměl mít ani jeden, ale už ve Vichy Vašek mluvil se Soumillonem a zřejmě ho pojede zas. Mezitím přišla nabídka z Hongkongu a dokonce i na Japan Cup.

A předpokládám také další nabídky na prodej...
I ty. Přišla už loni, ale to jsem mezi kamarády v Syndikátu ani nechtěl o ní připustit diskuzi, protože můžu žít do sta let, ale takového koně už nikdy mít nemusím a pravděpodobně nebudu. Byly to pěkné peníze už loni, letos ještě lepší, ale nebyly až zas takové, aby za ně člověk prodat životního koně. Pak zájemci přišli s tím, že by si na hřebci koupili podíl. Ale když jsme o tom uvažovali a předpokládali, že budou chtít alespoň 51%, nešli jsme do toho. Máme v Syndikátu soulad v tom, že žádné rozhodnutí nikdy nešlo přes razantní odpor kteréhokoliv člena. To je hrozně důležité. U případného prodeje podílu bychom ztratili svou suverenitu a kdyby měli přes 50%, bylo by v případě rozdílných představ po jejich. Navíc bychom byli spolumajiteli s lidmi, které neznáme, nemáme s nimi “chemii”. Vlastně bychom dostali peníze za to, že ztratíme svobodu rozhodovat o koni. A není to jen o tom, že by třeba chtěli běhat v Austrálii. Já jsem myslím hodně zasáhl do jeho kariéry tím, že jsem extrémně brzdil jeho starty. Chuť běhat je u majitelů veliká, když vyhraje, je touha běžet zase a zase, ale věděl jsem, i podle původu, že to je pozdní kůň a jeho vrchol by měl být v pěti, možná šesti letech, ale určitě ne ve třech nebo ve čtyřech letech. Vyplatilo se to.  



Půjde do dostihu v Deauville sám, nebo s ním pošlete vítěze Zlatého poháru Premier Liona, kterého jste kupovali jako jeho potenciálního vodiče?
Liona jsme také přihlásili, ale není to tak jednoduché. Aby vodič splnil úlohu, pro kterou tam jde, tak musí být samozřejmě dobře odjetý, ale protože všichni soupeři budou vědět, že to není ta třída, že nemá rating 40, mohou ho ignorovat. Pak je to otázka souhry jeho jezdce s žokejem Nagano Golda. To si všechno můžeme hezky naplánovat, ale dostih se může vyvíjet zcela jinak. Takže nechceme to podcenit, je přihlášen, na druhou stranu je mi toho koně trochu líto, přestože jsme jej s tímhle cílem kupovali. 

Co Ignacius Reilly, který se ve francouzských listed uvedl pátým místem, jak jste s ním byl spokojen? 
Mrzí mě, že je trochu ve stínu Nagano Golda. Kdyby by mi někdo před lety řekl, že budeme mít dva koně při derby dni, jeden vyhraje Zlatý pohár a druhý bude mít šanci v derby a my to budeme sledovat jen přes telefon a těšit se na úplně jiný dostih, tak bych tomu nevěřil. Teď dostal pauzu, bude běhat až v září, je to ještě mladý kůň. Pořád jsme se přeli o jeho distanční optimum, protože podle původu to není vytrvalec. Na druhou stranu v rodině byl i jeden dobrý proutěnkář, který by vytrvalost měl mít a derby jsme prostě chtěli zkusit. Navíc moc možností jak u nás běhat s koněm 2 kilometry není. Listed ve Francii, které šel po derby, pak už podle mne jasně ukázalo, že vytrvalcem není. Ještě 100 - 150 metrů před cílem vypadal, že by snad mohl i vyhrát, ale pak zůstal stát a doběhl pátý, kousek od vítěze. Krásný výsledek, ale ukázal že jeho optimum je 2000 max 2200 metrů. S jeho kariérou už se ve Francii nevejde do menších dostihů a může bohužel běhat jen listed dostihy. 

Podle mne ale má třídu na to, aby v nich uspěl...
Asi ano, kamarádi mi také říkají, že jej podceňuji. Je to moc dobrý kůň, ale pořád nevěřím tomu, že bych mohl mít dva roky po sobě koně, co dokáže ve Francii vyhrát listed dostih.

Miloslav Vlček
foto archiv Václava Luky

• Předchozí
• Další