Trenérským objevem letošního jara je Karel Germič, který stihl za necelé dva měsíce dostihové sezóny připravit své svěřence k pěti vítězstvím a to znamená aktuální třetí místo v šampionátu trenérů rovinových koní. Bývalého překážkového jezdce, který se stará o sedm koní v Lysé nad Labem, jsme proto požádali o rozhovor.
Zajímali jsme se nejen o jeho kariéru v dostihovém sportu, ale samozřejmě i o jeho svěřence.
Jako jezdec jste jezdil roviny i překážky. Jak na svou kariéru vzpomínáte a která disciplina vás bavila více?
Na ježdění vzpomínám hodně, jsem vyšší postavy a tak jsem hodně zkoušel při udržování hmotnosti... Roviny jsem v podstatě jezdil jen jako žák, bylo to dané mou výškou a hmotností. Po vyučení jsem se pak už mohl věnovat jen překážkovým dostihům.
A právě v nich jste dosáhl svých dvou jedničkových vítězství, ve Velké netolické steeplechase s Hagardem a Rivalitou. Hagard byl kromě své vysoké výkonnosti známý i svou nechutí do dostihu odstartovat. Jak se vám ho jezdilo?
Na Hagarda vzpomínám rád, získal jsem s ním nejvíce vítězství. Já jsem s ním do dostihu neodstartoval jednou, jinak to bylo v pořádku. Jezdil jsem ho pravidelně v práci.
Kdo vás v začátcích vaší jezdecké kariéry ovlivnil a pomohl?
Mým vzorem byl tehdejší trenér a mistr odborného výcviku Miroslav Janáček, který to uměl jak s lidmi, tak s koňmi, opravdu moc mi dal. A také Vráťa Kubát, který na mě dohlížel a někdy mě až peskoval, ale moc mě naučil, hodně jsem od něho pochytil. Měl jsem štěstí, že jsem na začátku potkal takové dvě vynikající osobnosti.
Během vaší jezdecké kariéry jste prošel více stájí. Kde jste byl nejraději a kde nejdéle?
Byl jsem rád všude, nemohu jmenovat jen jednu stáj. Nejdéle jsem byl v Benešově, kde byl nejprve Václav Šebesta a později to tu převzal Jiří Hurt. Přirostlo mi to tu k srdci, Benešovsko je navždy moje srdeční záležitost.
V roce 2006 jste na jaře při prvním dostihovém dnu v Pardubicích odjezdil dva koně, a to byly vaše poslední starty v kariéře. Proč jste se rozhodl ukončit jezdeckou kariéru?
Bylo to z rodinných důvodů. Stěhoval jsem se z Benešova do Prahy, čekali jsme rodinu.
Jak jste se vlastně dostal k trénování koní?
Já jsem už v roce 2003 chtěl žádat o trenérskou licenci, ale neudělal jsem závěrečné zkoušky. Takže při tréninku například Aloe Very, Denního Svitu či Denní Bouře jsem spolupracoval s panem Hurtem. Ale v roce 2010 jsem zkoušky složil a od té doby jsem trenérem.
A nyní k aktuální sezóně - nevšední úspěch se vám povedl v Lysé nad Labem 1. května, když tři vaši svěřenci a zároveň plnokrevní sourozenci vyhráli a čtvrtý doběhl v dostihu druhý. Byla to pro vás velká událost?
To samozřejmě byla, to byl nejšťastnější den v mém životě. A nejen pro tyto dostihové výsledky, ale dva dny předtím se mi narodila dcera a na závodišti v Lysé nad Labem jsem ji poprvé viděl. To byl opravdu výjimečný den, den D.
Jsou si něčím Archie Comics, Airfare, Aromatica a Aurora podobní?
Ne, jsou každý úplně jiným typem koněm, jiná osobnost. Spojuje je tedy jedině jejich stejná matka. Možná to bude tím, že mají různé otce.
Čtyřletá Airfare vyběhla až loni na podzim a letos již stihla třikrát vyhrát. Měla předtím nějaký zdravotní problém, nebo byla tak pozdní?
To přesně nevím, my jsme ji kupovali až po tom druhém startu. Ale byla taková bolavá, měla růstové problémy. A přitom se dvakrát umístila, tak jsem si říkal, že by to pro letošní rok nemusela být špatná klisna. Je zajímavostí, že jsme vlastně původně kupovali Airfare hlavně jako partnerku k Yes Manovi do výběhu. Jenže oni tam nakonec spolu tak řádili, že dnes chodí Yes Man do výběhu s polokrevnou klisnou.
Foto: Airfare vítězí v Lysé nad Labem, foto Petr Guth
Jaké máte další plány s Airfare? A jaké je její optimum?
Za dva týdny by měla běžet dvojkový dostih v Mostě a pak uvidíme. Nechceme, aby toho na ni bylo moc. Je možné, že si přes léto odpočine a pak zase bude běhat na podzim. Může běhat dostihy od 2000 metrů výše, ale optimum je 2200 až 2400 metrů.
Její tříletá polosestra Arména vyhrála v Lysé nad Labem, jak jsme se již zmiňovali, a pak zaběhla dobrý dvojkový dostih v Praze. Předpokládám, že její přihláška do Oaks svědčí o tom, že by neměla zůstat ve dvojkové společnosti.
Ano, a přihlásili jsme ji i do Slovenského Oaks. Jejím výkonem v Praze jsem byl spokojený a to ještě měla v dostihu problém. V práci se ukazuje opravdu dobře. Myslím, že by měla být lepší než Airfare.
Nejvíce z vašich koní startuje za stáj Kis-vodomery.cz. Můžete nám prozradit, kdo za ní stojí?
Stáj patří Pavlu Kubišovi, který je i chovatelem Aurory, Archie Comicse, Airfaire a Aromaticy.
Nejmladší dcerou jejich matky Armény je tříletá Aurora. Máte, nebo budete brzy mít ve stáji nějakého dalšího potomka klisny Armény?
Zatím bohužel ne, Arména z ekonomických důvodů nebyla poslední roky připouštěna, ale pan majitel říkal, že ji ještě připustí.
Ve stáji máte také zajímavého dvouletého koně, německého dvouletka Overrun, který bude reprezentovat novou stáj Tahlo Šefrany. Jakou cestou se dostal tento nový majitel k vám do stáje?
Pan Rostislav Šefrany mi jednoho dne zavolal, že by si chtěl zakoupit koně a umístit ho ke mně do tréninku. Tak jsme spolu zajeli na aukci do Baden-Badenu. Měli jsme asi deset koní v předvýběru, ale všichni byli nad finanční limit. Na aukci bylo asi tři sta koní a jen tři jsme si nestihli prohlédnout. Jedním z nich byl Overrun. Když jsem ho ale viděl v dražebním ringu, okamžitě mě upoutal a řekl jsem, že toho bych opravdu chtěl. A nekoupili jsme ho ani nijak draho, protože je od malého chovatele. Zatím to musím zaklepat, v práci se ukazuje nadějně. A pan Šefrany se za ním jezdí každou sobotu dívat. Takového majitele jsem ještě neměl, který tak pravidelně navštěvuje svého koně a těší se z něj.
Jaro se vám ve stáji vyvedlo na výbornou. Jaké ještě máte cíle v sezóně?
Určitě bych byl rád, kdyby se nám povedlo uspět v klasickém dostihu. Jinak mám pro stáj stejný cíl jako loni – kolik koní máme, tolik bych měl rád na konci sezóny vítězství… Ještě bych chtěl moc poděkovat majitelům za důvěru. A také poděkování patří celému mému realizačnímu týmu. (mze)