Dalším z trenérů, kterým se v Pardubicích výborně dařilo, byl MVDr. Čestmír Olehla. V neděli poslal do velkých dostihů čtyři koně s bilancí dvě vítězství a dvě třetí místa. Pozoruhodné je, že se všichni narodili v Česku. Izynka s Lukášem Matuským zdecimovala konkurenci v Ceně Vltavy, v Ceně Laty Brandisové dovedl tentýž žokej vítězně do cíle Poinsettii, přičemž Waikita s Jakubem Spáčilem byla třetí. A vše završil skvělým výkonem a třetím místem ve Velké pardubické Stretton s Thomasem Garnerem. Nejen o těchto úspěších jsme si s doktorem Olehlou povídali.

V sobotu jste se zúčastnil odpoledne v Pardubicích jen v roli diváka. To byl záměr?
V sobotu měla původně startovat Masha, ale nebyla úplně v pořádku, takže jsme ji škrtli. Měl jsem naplánováno dopředu docela dost schůzek během pardubického mítinku, a tak jsem je absolvoval během soboty. V neděli jsem se tedy mohl věnovat jen koním, kteří nám startovali. Ale posledního dostihu sobotního odpoledne se zúčastnila dcera Veronika se Shadow Moonem trenérky Staškové a vyhrála, takže jsem jí pochopitelně fandil a byl u toho. Dcera byla moc spokojená, v průběhu dostihu jen „seděla“ vzadu a v cílové rovině kůň úžasně zrychlil. Byla to příjemná jízda s dobře připraveným koněm.

Největší pardubický mítink vám vyšel na výbornou. Jste se všemi koňmi spokojený?
Ano, jsem. Vyšlo vše, co mělo a nepotkal nás žádný problém. Poinsettia udělala radost lidem ze Syndikátu Hvězda. Většina z nich byla v Pardubicích přítomna. Mám radost z toho, že se díky klisně začali potkávat lidé, kteří se předtím znali jen z Facebooku.  Poinsettii se doteď v Pardubicích moc nedařilo. Hodně se nacestovala. Letos startovala na čtyřech závodištích ve třech zemích. Po Velké wroclawské mi říkal Lukáš Matuský, že už se mu zdá být unavena. Tak jsme jí trochu zvolnili režim a v neděli v Pardubicích byla zase ve formě. A Waikita mě také potěšila. Je to klisna, která potřebuje hlubokou dráhu, je hodně silová. Jakub Spáčil ji ale i na rychlém povrchu odjel perfektně a klisna přišla v cílové rovině pěkným závěrem na třetí místo. A především jsem měl radost, že se dařilo oběma našim jezdcům. Lukáš je hodně dobrý jezdec, jenže letos si okusil, že se nad jezdcem po prodělaném zranění a pauze v sedle může „zavřít voda“ a trenéři a majitelé ho už pak neposazují. Lukáše si vážím, je to férový kluk a já mu věřil. Kuba si také prošel osudem dobrého jezdce, co byl rozbitý… Rád bych mu dal více šancí, ale bohužel ne vždy to jde. Bylo by potřeba, aby si začal zase více věřit a k tomu je třeba jezdit dostihy.


Poinsettia a žokej Lukáš Matuský byli k vidění v čele i v průběhu Ceny Laty Brandisové pro klisny 

Doslova průchodem bylo vítězství Izynky v Ceně Vltavy, která pod Lukášem Matuským splnila snadno roli favoritky. To bylo předpokládané vítězství? Ostatně její už sedmé za poslední tři sezóny…
Izynka je taková pokladnička, řada lidí o ní říká – vsadíme si na ni a ona nám přinese peníze. Tím mi připomíná Registanu. Letos měla problematické dva starty – ve Wroclawi při zkušebním probíhání vody, která byla zbytečně hluboká, shodila Kubu a ten se málem utopil. Bylo to nebezpečné, v půl metru vody se koním špatně cválá. Na start dostihu se tak Izynka vůbec nedostala. A další problém byl v kvalifikaci, kde na poslední chvíli vybočila a minula překážku. Majitel Láďa Hudec to chtěl ještě v Pardubicích zkusit a rozhodovali jsme se mezi Cenou Labe a Vltavou, kterou jsme nakonec vybrali. Izynce jsem hodně věřil, když se pak největší soupeři zamotali na Irské, byl to „průchod“.
Ještě bych se vrátil k pardubickému závodišti, kde rovněž už mají stejnou překážku s vodou jako ve Wroclawi. Naštěstí je to spíše louže, která nijak nebrzdí koně. Akorát nechápu, proč musí takové závodiště, jako jsou Pardubice, kopírovat Wroclaw. To by mělo být naopak, Wroclaw by si měla brát příklad z Pardubic. Divákům tato překážka v Pardubicích nedá vůbec nic, protože je pro ně moc daleko, a tak si na své přijdou vlastně jen fotografové.
Když už jsem se zmínil o Wroclawi a Padrubicích, tak jsem se dostal k zajímavému porovnání. Zatímco v Čechách je průměrná cena dostihu, samozřejmě včetně pěti miliony korun dotované Velké pardubické, 3.500 euro, tak v Polsku je to 4.000 euro. Z toho je vidět, že v českých dostizích chybí peníze.

Nyní se už dostáváme k výbornému třetímu místu Strettona ve Velké pardubické. Je samozřejmě velmi cenné to, že ho máte od přípravě od ročka, že jste si ho sám vychoval. Zajímal by mne nejprve jeho výběr v Napajedlích. Pochází z výborné rodiny, kde byli dobří rovinoví a překážkoví koně. Například jeho matka Step byla mj. třetí v Oaks. To bylo hlavním motivem pro jeho zakoupení?
Ano, tím hlavním důvodem byla jeho pravá sestra, o 11 let starší Stigma, která vyhrála čtyři velké jedničkové dostihy. Původně jsme si mysleli, že by Stréťa mohl být i dobrý rovinový kůň. Jenže už při práci jsme viděli, že to není kůň pro roviny. Při svém jediném startu ve dvou letech byl poslední. Naštěstí byl mladý v době, kdy se běhaly bumpery, a tak v nich začal získávat dostihové zkušenosti hned jako tříletý. Bumpery byl projekt, který měl smysl a myslím, že je pro náš překážkový svět velkou škodou, že byly tyto přípravné dostihy pro překážkáře zrušeny. Ostatně vedle Strettona jimi prošel i Tzigane du Berlais, nebo naše Waikita.
Stejně tak myslím, že bylo velmi neuvážené zrušení dostihů pro mladé jezdce. Českému turfu chybí nejen pracovní jezdci, ale i dostihoví. V jednom z rozhovorů před Velkou pardubickou jsem uvedl, že jestli se tu něco pro mladé jezdce neudělá, tak že do pěti či deseti let tu budou Velkou pardubickou jezdit jen angličtí jezdci. Spletl jsem se, problém s jezdci do Velké přišel už letos, a tak těch zahraničních bylo nakonec v poli sedm, když nepočítám Slováky a Bulhary nebo Čechy, kteří pracují natrvalo v zahraničí.


Netradiční záběr na doběh Ceny Vltavy, kterou snadno ovládla favoritka Izynka s Lukášem Matuským

Jak se dál vyvíjela Strettonova kariéra, jaký jste z něj měl pocit třeba ve čtyřech letech?
To už bylo vidět, že to může být dobrý překážkový kůň, a Stretton o sobě nechal slyšet. Vyhrál ve Světlé Hoře a na podzim prohrál jen o půl délky s Al Bustanem v Ceně ČASCH. A následující rok ovládl Cenu Jana Kašpara. Stoupal postupně nahoru výkonnostně. Ale v sezóně 2016 ho potkal problém se zadní nohou. Nebylo to nic zásadního, ale potřeboval pauzu. Snažím se dělat vše s citem, aby to koni neublížilo. To samozřejmě ale vyžaduje trpělivost od majitelů.

Stretton loni po sezóně změnil majitele a vlastně hned napoprvé udělal radost ve Velké pardubické panu Zatloukalovi, majiteli stáje Nýznerov.
Ano, pan Zatloukal ho kupoval loni na podzim. Předchozí paní majitelka nevěřila, že se může kůň českého chovu ve Velké trefit. Já vím, že to jde. Ale chce to čas, trpělivost a odborníky. Navíc český chov je spíše stavěný pro chov koní na překážky. Českým odchovancům vesměs chybí ranost a rychlost. Také bylo důležité, že byl Stretton pošetřený, ostatně jako i další dva koně v cíli Velké pardubické, co byli před ním.

Jak hodnotíte Strettonovy výkony před Velkou pardubickou?
V první kvalifikaci ho Marcel Novák v průběhu dostihu zbytečně honil, Stretton to nedal a skončil až sedmý. Samozřejmě, že až Velká pardubická s jistotou „řekne“, zda je kůň ultravytrvalec nebo jen vytrvalec. Ale my jsme věděli z práce, že bude hodně vytrvalý. A potvrdil mi to i Josef Bartoš v následujícím startu v červnu v Pardubicích, který vyhráli. Řekl mi také, že vše umí a že je to podle něho určitě kůň do Velké. To byla pro mne vzpruha. Bylo vidět, že jsme na dobré cestě.


Stretton (zcela vpravo) bojuje o druhé místo ve 128. Velké pardubické České pojišťovny

Stretton ale před Velkou pardubickou tři a půl měsíce nestartoval. Měl nějaký problém?
Stretton má na zadních nohou sevřený postoj, našlapuje spíš na vnější stranu kopyt. Proto potřebuje pravidelnou péči podkováře. V práci dupnul na šutr, dostal prudký zánět v kopytě a nemohl tři týdny pracovat. Pak se to naštěstí dalo do pořádku a posledních pět až šest týdnů před Velkou už pracoval, jak měl. Ještě bylo důležité sehnat jezdce a Thomas Garner byl dobrou volbou.

Jak jste prožíval samotný průběh Velké pardubické? Byl optimální pro vašeho koně?
Stál jsem na ochozu vyhrazeném trenérům ve třetí řadě s dalekohledem, ale pokud nemá člověk nad 190 cm, tak nevidí skoro nic. Jsem pověrčivý, a proto se snažím vždy svého koně bedlivě sledovat, a když ho pohledem ztratím, tak je to většinou špatné. A při Velké mi zmizel na Taxisu, nemohl jsem ho vůbec najít. Takže ve mě hodně zatrnulo, ale naštěstí jsem ho na náměstí znovu uviděl. Co se týče průběhu dostihu, tak měl jít o pár pozic víc vzadu, byli jsme s Thomasem domluveni, že se nebude podílet na tempu. Jenže Stretton skákal tak dobře, že se dostával víc dopředu. Když točili do cílové roviny, tak se Stretton chytil s Ange Guardianem. Na „výběhovce“ jsem ho viděl na čele a blesklo mi hlavou, že by mohl i vyhrát, ale nakonec dva koně byli lepší. Bojoval ale výborně, na Hegnuse mu chyběla pouhá hlava. Vítězný Honza Faltejsek dobře věděl, co dělá. Je to výborný jezdec a zužitkovává své zkušenosti z Anglie. Umí udeřit v dostihu v pravý čas.

Otázka na závěr – je Stretton po dostihu v pořádku? Jak vidíte jeho budoucnost?
Všichni naši koně, kteří běhali v Pardubicích, jsou v pořádku. Jsou veselí, jak čerti. To je známka, že to děláme správně. Pokud jde o Strettona, myslím, že tento napajedelský odchovanec přinese svému majiteli ještě hodně radosti. A jeho budoucnost – no přece ve Velké pardubické.

Michaela Zemanová
Fotografie: Andrea Zavadilová

• Předchozí
• Další