Dnešní den a pan Václav Ráliš starší je skutečnost, která bude již jen vzpomínkou nás všech na mistra kováře. Pan Ráliš byl pro mě víc než jen skvělý kovář. Dvacet osm let jsem měl to štěstí být s ním v kontaktu, čerpat jeho životní, sportovní a profesní zkušenosti.

V
zpomínám, když jsem ho vezl autem na mého třetího koně v životě do Tochovic, který vždy po kování kulhal a mě bylo divné proč kulhá. Vzpomínám, jak ochotně sedl do auta s neznámým člověkem, který mu něco vypráví o koni, který kulhá po kování.

Během následných cest jsem měl možnost poslouchat o jeho otci, který za druhé světové války koval dostihové koně ve Velké Chuchli a s nímž pan Ráliš po válce jezdil do chuchelských stájí kovat jako učeň. Nikdy nezapomenu, jak mi říkal, když otci řekl, že by něco udělal při kování jinak a on mu na to odpověděl "Hele jestli se ti to nelíbí, tak toho nech a běž". Takových životních rad jsem měl štěstí získat od pana Rálíše mnoho. Díky němu jsem s koňmi stále rád.

Dnes už vím, proč se mnou sedl do auta. Jeho kovářské umění toho bylo důkazem a on si jím byl jist. Vždy jsem ho oslovoval pane Ráliši. Bude mi chybět jeho přání při vzájemném loučení  – ať Vám ty koně jdou.

Děkuji mistře!
Ivo Köhler


Václav Ráliš kove pozdějšího trojnásobného vítěze Velké pardubické Tiumena

• Předchozí
• Další