V rámci nabitého odpoledního programu letošního ročníku Velké pardubické se také pomáhalo. Z iniciativy bývalé jezdkyně Barbory Málkové – Miksánkové se spojila česko-slovenská žokejská elita a poskytla své rajtky do dobročinné dražby. Její výtěžek putoval ve prospěch malé Terezky, která onemocněla leukémií. Výsledkem je částka 46 tisíc korun. Další finanční prostředky lidé zasílají na transparentní účet.
Když na počátku roku 2010 uvedl Louis Romanet, tehdejší prezident Mezinárodní federace dostihových autorit, že do pěti let očekává konec používání bičíku pro pobídku koně, vyvolalo to nemalé pozdvižení. Jsem přesvědčen, že ani první muž světového turfu ale tehdy netušil, že už dávno před tím se v jedné evropské zemi dostihy zcela bez bičíků několik týdnů konaly. Onou zemí bylo Československo.
Když v létě roku 1973 vyrazil tehdejší ředitel napajedelského hřebčína František Lerche do Irska , aby pro náš největší chov vybral nového plemeníka, bylo mu nabídnuto několik hřebců. Výběr nakonec padl na vítěze Washington D.C. International Behistouna a můžeme jen spekulovat, jakou roli v něm tehdy hrál fakt, že při svém nejslavnějším vítězství dokázal porazit glorifikovaného sovětského Anilina. Jedním z těch hřebců, kteří Lercheovým sítem neprošli, byl hnědák Brave Invader.