Válka na Ukrajině a také s ní související sankce vůči Ruské federaci a některým jejím představitelům zasáhly a stále zasahují do životů mnoha lidí po celém světě. Ale nejen lidí. S nemalou pravděpodobnosti změnily i osud jednoho nenápadného koně, který se v Rusku nachází. Koně, ze kterého by dnes možná byli američtí chovatelé ochotni zaplatit nemalou sumu.

Až do zavedení sankcí byly jedním z nejdůležitějších zdrojů talentovaných koní pro ruské dráhy a nejvýznamnější tamní dostihy podzimní americké dražby ročků. Jak ta největší v Keenelandu, tak i její konkurent pořádaný společností Fasig-Tipton. Stačí se podívat třeba na vítěze poslední tří ročníků Ruského derby - všichni přišli do Ruska z USA, z toho dva byli zakoupeni jako ročci právě na Keeneland September Yearling Sale. Letošní vítěz Silk Story, syn skvělého California Chrome (Lucky Pulpit), byl v USA koupen už jako odstávče a to za nemalých 40 tisíc dolarů. Loňský vítěz Lord Bourbon (Not Bourbon) i předloni úspěšný Lyudovik (Constitution) přišli do Ruska z keenelandské dražby ročků, kde prvně jmenovaný stál 20 tisíc dolarů, druhý byl dvakrát tak drahý. Koně z amerických dražeb najdeme v listinách vítězů všech velkých ruských dostihů a je otázkou, jak se tamní turf vyrovná s tím, že o tento zdroj koní přišel. Nicméně tato otázka není tématem tohoto článku. Jeho téma je jiné, jeden konkrétní plnokrevník, který přišel podobnou cestou a jehož současnost je, alespoň pro nás, trochu zahalena rouškou tajemství.

Jeden start, jedno vítězství

Rusové byli ochotni nakupovat v USA i za vyšší částky, než za jaké byli koupeni výše zmínění derby vítězové. Před dvěma lety na dražbě ročků organizované firmou Fasig-Tipton zakoupila společnost VSK Racing ročka po Pioneerof the Nile (Empire Maker) za rovných 100 tisíc dolarů. A nezdálo se to jako přehnaná cena. O měsíc dříve odešel stejný roček neprodán ze zářijové dražby v Keenelandu, kde nejvyšší nabídka činila 145 tisíc dolarů, rok předtím byl jeho polobratr prodán dokonce za rovný milión dolarů. Není divu. Jejich matka Feathered (Indian Charlie), americká blacktype vítězka, získala druhá místa ve Starlet Stakes (Gr.1) či American Oaks (Gr.1) nebo třetí ve Frizette Stakes (Gr.3) a vydělala přes půl miliónu dolarů.

Zakoupený hřebec, jehož v Rusku pojmenovali Voron, což v překladu znamená havran, se na dráze poprvé ukázal loni 29. května, kdy na krasnodarském závodišti jistě vyhrál Prix v česť Dňa zaščity detěj na 1200 metrů o 50 tisíc rublů. Tím však jeho kariéra zřejmě skončila, protože ani loni, ani letos se již na start žádného dostihu nepostavil. Byl by to vcelku banální příběh, jakých jsou spousty, kdyby necelý měsíc poté nenastoupil v Santa Anitě na start Gr.1 dostihu jeho o rok starší polosourozenec. Ten už měl v nohách jeden triumf v dostihu pro nezvítězivší a jednu vyhranou prodejku, poprvé však měl změřit síly s konkurencí v blacktype dostihu. K nějakému většímu měření sil ale nedošlo, soupeřům doslova utekl a v cíli mu rozhodčí naměřili náskok 11 1/2 délky. Jmenoval se Flightline...

Polobratr "miliardového" šampióna

Asi není třeba připomínat, kdo je Flightline. Kůň, kterého Amerika srovnává se Secretariatem, s dostihovou kariérou, v níž nepoznal hořkost porážky, kůň, jehož tečka za dostihovou kariérou v Breeders' Cup Classic vejde do zlatého fondu dostihů a také plemeník, který byl na základě prodeje jednoho podílu oceněn na neuvěřitelných 184 miliónů dolarů, tedy zhruba 4,5 miliardy korun. Nyní se připravuje na novou kariéru, jeho držitel pečlivě vybírá z přihlášených partnerek ty, jejichž majitelům se dostane možnosti zaplatit 200 tisíc dolarů za úspěšné připuštění...  


Flightline vítězí v Breeders' Cup Classic. Foto Tim Sudduth/Eclipse Sportswire/Breeders Cup 

Je nepochybné, že famózními úspěchy Flightlina stoupla i cena samotného Vorona. Nicméně zatím zřejmě jen hypoteticky, protože co s koněm v současnosti je, je těžké se dozvědět. Zvláště nyní. "Proč byl stažen z tréninku nevím, zřejmě se zranil," uvedl na náš dotaz Sergej Shakhovets, náš jediný kontakt v relativně blízkém regionu. "Stojí ve vesnici jménem Novomaryevskaya ve Stavropolském regionu a příští rok by tam měl působit jako plemeník," tvrdí Shakhovets. Se samotným majitelem se nám spojit nepodařilo, respektive na naše dotazy nereagoval. Na svých internetových stránkách se o Voronovi vůbec nezmiňuje, a tak se vkrádá otázka, co se vlastně stalo a jaký byl další Voronův osud.

Jisté je, že kdyby byl svět takový jako před 24. únorem, o Vorona, jeho osud a především možnost jej koupit by se zajímalo mnoho chovatelů po celém světě a především v USA. A velmi pravděpodobně by se stěhoval domů, protože možnosti jeho využití, a to jak z pohledu chovatelského, tak především z finančního pohledu, by ve Spojených státech byly výrazně vyšší než v Rusku a tudíž i cena, kterou by Američané byli ochotní zaplatit, by převýšila potenciální příjmy, kterých mohl dosáhnout v Rusku.

Vzpomínka na Leo Castelli

Pokud by se Vám zdálo kuriózní, že by z Ruska odešel hřebec jako žádaný plemeník do USA, nebylo by to poprvé. A je i trochu symbolické, že právě ve Voronově rodokmenu najdeme plemeníka, který před lety podobnou cestu tam a zase zpět absolvoval. Oním hřebcem, jehož má Voron ve čtvrté generaci, je hnědák Leo Castelli (Sovereign Dancer), jehož si možná budete pamatovat jako otce skvělého Almaze, jednoho z nejlepších, ne-li nejlepšího koně slovenské historie. Vítěz Peter Pan Stakes (Gr.2) byl v roce 1988 zařazen do chovu na americké Glencrest Farm v Kentucky, kde však o rok později padl do oka týmu, hledajícímu nového plemeníka pro Rusko. Týmu, který vedl tuzemským turfmanům dobře známý Adolf Weiss, slovenský rodák, později emigrující do Švýcarska, a součástí týmu byl i jeho syn Richard, bratr mnohonásobného šampióna švýcarských trenérů Miro Weisse.  

"Byl to fantasticky zajímavý obchod. Ty Rusy, kteří jej chtěli, znal otec ještě z Pardubic. Byl mezi nimi i dr. Dzalajev, což byl podle mě odborník, který tomu oprav­du rozuměl," vzpomínal na tehdejší koupi i následný prodej zpět před lety v tištěném TURF Magazínu Richard Weiss. "Po příletu do USA jsme týden jezdili od farmy k farmě a vyhledávali plemeníky. V Kentucky jsme byli hosty Johna Sikura z Hill 'n Dale Farm z Lexingtonu. Je původem Slovák, jeho otec odešel do USA, a tam začal dělat plnokrevný byznys ve spolupráci s Nelson Bunker Huntem. Do nejužšího výběru postoupili Lode a Leo Castelli, který v porovnání s Lodem už měl hříbata. Když jsme je viděli, moc se nám líbila. Rozhodnutí bylo jednoznačné. I můj bratr Miro měl později v tréninku pár jeho potomků a byl s nimi moc spokojen."

Leo Castelli se v Rusku uplatnil velmi dobře. Vedle vítěze Slovenského derby Almaze dal i vítěze Ruského derby Gula, vítězku Maďarského St. Leger i Oaks Assol, v Priz Analogičnaja (ruské 1000 Guineas) úspěšnou Salli, vítězku ruských Oaks Radiolu a druhou z Oaks Lifarii či hřebce Waldai, který vyhrál Švýcarský St. Leger. A to vše za pouhé dva roky v tamním chovu. Nicméně dříve než mu vyběhli potomci v Rusku, ukázali se na dráze jeho první potomci v USA. A vedli si tak dobře, že hned několik amerických chovatelů hřebce chtělo dovézt zpět. 

"I tento obchod jsme zprostředkovávali my," vzpomínal Richard Weiss. "Rusové na něm rozhodně získali. Za Leo Castelli dostali 3 plemeníky, 10 klisen a ještě finanční doplatek. V USA tehdy bylo dokonce pět skupin chovatelů, kteří hřebce chtěli koupit zpět. Nakonec jej získala Fares Farm a Lane's End Farm, které ho koupili dohromady." Rusové za něj získali hodně zajímavé a posléze i úspěšné plemeníky - druhého z Irish Derby Observation Post (Shirley Heights), v Illinois Derby úspěšného Dotsero (Conquistador Cielo) a hřebce Triple Buck (Sunny's Halo), který doběhl třetí ve Wood Memorial Stakes.

Šance, že by se podobně zajímavý obchod uskutečnil i s Voronem, se nyní limitně blíží nule. Pro hřebce je to asi škoda, při dobře nastaveném připouštěcím poplatku mohl v USA připustit solidní počet klisen, které by záhy daly odpověď na to, jaký je jeho potenciál v chovu. 

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další