Když se řekne Crapom, takřka každému zorientovanějšímu českému turfmanovi se vybaví vítěz Československého derby z roku 1972, napajedelský odchovanec, v jehož sedle se Miloslava Hermansdorferová stala druhou ženou na světě, které se podařilo vyhrát derby.
Příběh o československé jezdkyni, které zranění zabránilo, aby se v derby prosadila už o tři roky dříve s Reliefem a stala se světovou premiantkou, ale která přesto derby vyhrála, jen o něco později, udělal z Crapoma, který by jinak upadl v zapomnění, hvězdu. Svět však zná i jiného Crapoma, podstatně slavnějšího a třídovějšího, narozeného v Itálii, plných 39 let před naším derby vítězem. Málo známé však je, že jeho příběh začal v Československu, přesněji v Hřebčíně Napajedla na tamní dražbě.
Na přelomu 19. a 20. století patřil chov anglického plnokrevníka v tehdejším Rakousku-Uhersku k evropské špičce a nemalou zásluhu na tom měl i napajedelský hřebčín. Ten byl nejen významným chovatelem, ze kterého vzešly klisny, které posléze v různých koutech Evropy založily významné a dodnes živé a úspěšné rodiny, ale také pořadatelem dražeb, na které se sjížděli významní majitelé nejen z Rakouska-Uherska, ale i dalších zemí Evropy.
Často na ní byli hosty i italští majitelé včetně těch nejvýznamnějších. Vezmeme-li v úvahu, že to bylo v době, kdy italský chov disponoval mimořádnou kvalitou, je to pro moravský hřebčín a jeho dražby vynikající vizitka. Tamní dražby si svou pověst udržely i po vzniku samostatného Československa. Na první napajedelskou dražbu v nově vzniklém samostatném státě přicestovala v roce 1919 početná skupina italských majitelů včetně Nob G. de Montela, majitele a chovatele, kterému se v době vlády slavného Federica Tesia, chovatele legendárních Nearca a Ribota, podařilo třikrát vyhrát italské derby (Dervio, Ortello a Orsenigo) a který na tehdejší napajedelské dražbě koupil 8 koní. Dalším z významných italských majitelů, kteří tehdy do Napajedel přijeli posílit svou stáj, byl Pietro Bessero, muž, jehož jméno dodnes nosí jeden z blacktype dostihů italského kaledáře.
Bessero tehdy v Napajedlích získal 6 koní, za které utratil více jak 420 tisíc korun. Byla mezi nimi i 22. dubna 1918 v chovu Barona Siegmunda Uechtritze narozená ryzka po vítězi Prix de la Foret (dnes Gr.1) Adamovi (Flying Fox) z klisny Párty, dcery vítěze rakouského derby Pardona (Morgan). Za onu ročku Bessero zaplatil 31.500 Kčs a asi tehdy ani netušil, jak významnou klisnu si z Československa odvezl. V chovu se totiž kromě jiných vyznamenala dvojnásobným klasických vítězem, druhým z italského derby Crapomem (Cranach), který v roce 1933 zvítězil v Prix de l'Arc de Triomphe.
Z katalogu napajedelské dražby 1919
Crapom, historicky zřejmě nejúspěšnější plnokrevník z rodiče, zakoupeného v Československu, byl zařazen do italského chovu, záhy byl však exportován do Německa. Z něj se k nám ve válečných letech dostalo i několik jeho potomků, významnější stopu však nezanechali. Ani celkově se Crapom v chovu příliš neprosadil, byť několik jeho dcer založilo dodnes aktivní rodiny. Tou nejúspěšnější byla Argovie, jejíž prapraprapravnučka Aiguebelle (Lord of Men) před pár lety působila v napajedelském chovu, kde dala mj. dvojkového vítěze Arlingtona (Fly To The Stars).
Dnes už Crapomovu krev moc často nenajdeme (naposledy vyhrál Gr.1 dostih kůň z rodiny založené jeho dcerou v roce 2008, ve kterém Daytona (Indian Ridge), praprapravnuk výše zmíněné Argovie, vyhrál v USA Shoemaker Breeders' Cup Mile), ale přesto stojí za připomenutí i jako doklad, jak významné byly před sto lety dražby v Napajedlích a jací koně tehdy z prostoru bývalého Rakouska-Uherska putovali do zemí, které, nezatížené komunismem, postupem let předstihli země, v nichž dříve nakupovali plnokrevníky s cílem posílit své ambice na domácím poli. Budiž nám toto poznání užitečné nejen při hodnocení možností středoevropského prostoru plodit šampióny, ale i při volbách, v nichž natahování rukou ke státu bohužel příliš často láká více, než obrana svobodného prostoru pro činnost a podnikání schopných, takových, díky nimž před sto lety ani český chov nebyl v Evropě popelkou.
Miloslav Vlček