"Vedli jsme ho do rotundy, kde měl zemřít. Vzpomněl si, že tady připouštěl, a jako by omládl o deset roků. Noha ho přestala bolet, svaly mu hrály. Do rotundy vstoupil jako krásný hřebec. Doktoři mu dali injekci, aby usnul. Detvan tu narkózu vydržel a zůstal friš. Museli jet pro další injekci do Gottwaldova. Když byl konec, tak nám doktoři řekli: "Hoši, to musel být kůň!"

 
Památná slova Antonína Vítů, zveřejněná v Příbězích napajedelské rotundy, jak je popsal a v roce 1980 v Dostihovém zpravodaji zveřejnil Antonín Jelínek, jsou tou nejvýstižnější tečkou za životem jednoho z nejlepších plnokrevníků, který se kdy u nás narodil. Jmenoval se Detvan a od jeho skonu dnes uplynulo přesně 45 let.

Derby zhatilo vyřizování účtů mezi žokeji

Čtyři roky po skončení války narozený Detvan pocházel z nejlepší napajedelské krve své doby. Otec Gradivo (Ladro), vítěz Grosser Preis von Baden či válečné verze německého Saint Legeru Lehndorf Rennen, byl tehdejším šampiónem československých plemeníků a v chovu dal mj. pět derby vítězů, matka Diva (Simson), dcera z Francie importované Danaide (Sardanapale), zvítězila v Československém derby v roce 1944.

Derby bylo o 8 lez později i Detvanovým cílem, respektive cílem jeho trenéra Jaroslava Houry i žokeje Karla Havelky. Poté, co jako dvouletý vyhrál Simsonovu cenu a získal další 3 umístění z celkem 7 startů, vstoupil do klasické sezóny vítězně - v polovině dubna jistě o dvě délky vyhrál handicap Cena Košického vládního programu na 1400 metrů, ve kterém o dvě délky zdolal pětiletého Napoliona. Ve Velké jarní ceně, kterou opanoval Hájek, sice skončil až poslední desátý, poté však jistě o 3/4 délky vyhrál handicapovou Cenu Práce na 2200 metrů a naznačil, že mu by mu delší distance mohly sedět lépe. V následující Zkušební ceně na 2 kilometry ale skončil až čtvrtý a v Ceně Tlumačova na 2200 metrů pátý, 5 délek od vítězného Siláka (Lionel), též připravovaného Jaroslavem Hourou, který v předchozím startu skončil až za Detvanem.

Nepřehlédněte: Prochování na Galilea. Technika, kterou razí Jim Bolger, přinesla slavnému trenérovi další klasické vítězství 

Navzdory předchozím výsledkům trenér Houra nepochyboval, že Detvan je pro Derby tím správným koněm a nejen on - Detvan do dostihu odskakoval jako favorit. "Kdyby mi někdo řekl, že Československé derby 1952 nevyhraje Detvan, tak bych se mu vysmál. Pro mne neměl Detvan v Chuchli prostě konkurenci," vyprávěl Houra po letech. "O Goldregenovi, který přijel z Berlína, jsem věděl, že jeho jezdec nemá mezinárodní zkušenosti a že samozřejmě nezná ani naši chuchelskou dráhu."

Derby však dopadlo jinak - vítězství si odnesl Hájek, jehož nástup Detvan nezachytil a silným finišem stačil získat už jen třetí místo. Vyprávění Jaroslava Houry však nabízí na dostih trochu jiný pohled: "Vodiči pracovali poctivě, Detvan měl dobré místo u bariéry a já spokojeně pozoroval, jak to všechno klape. Najednou vidím, že v posledním oblouku jde Detvan vedle Havíře a že oba koně zpomalují. A zrovna v tu chvíli Detvanovi utíkají dva koně od trenéra Celera. Peršan je pod bičem a táhne za sebou Hájka s žokejem Mertou. Detvan pořád nic. Na nohy se dostal až v cílové rovině a ani mohutný spíd mu nestačil, aby chytil Hájka a Peršana. Nějak mi to nešlo do hlavy a ptám se žokeje Havelky, co se stalo v tom posledním oblouku. "Prostě nechtěl jít," řekl mi. Pravdu jsem se dozvěděl až později. Ve skutečnosti tlačil Havíř Detvana do roští, a nešlo o nic jinýho, než o vyřizování osobních účtů mezi dvěma jezdci."

Kdo je lepší - Detvan nebo Hájek aneb schovaných 6 kilogramů

Detvan poté doběhl třetí v polském derby a druhý v Ceně prezidenta NDR v Berlíně, kde v jeho sedle vystřídal Havelku Josef Bořík. Pak následoval mezinárodní mítink, který tehdy hostila Varšava. Ten byl vrcholem Detvanovy kariéry. V sedle s Boříkem vyhrál nejprve Cenu Moskvy a poté se postavil i na start vrcholu celého mítinku - Velké středoevropské ceny. Už v Ceně Moskvy Detvan vrátil Hájkovi porážku, tehdy ale před startem zlobil rumunský účastník, vyhodil zadníma nohama a trefil Hájka do plece a jeho žokeje Karla Havelku do nohy. Dostih tak nedal odpověď na otázku, který z dvojice českých tříletků je lepší a proto, jak později vzpomínal trenér Houra, rozhodlo vedení ekipy uspořádat v tréninku mezi Detvanem a Hájkem match.

"Když odpadli vodiči, šli Hájek s Detvanem hlava-hlava, v cíli byl o krk dříve Hájek. První jezdec reprezentace, Karel Havelka, se měl rozhodnou, kterého koně pojede v hlavním dostihu mítinku - Velké středoevropské ceně. Rozhodl se pro Hájka," vzpomínal Houra, který ale chtěl do Detvanova sedla Boříka, a tak, aniž by to vyjma jeho a Boříka kdokoliv tušil, přichystal na Havelku před matchem malou lest. "Havelka to měl dobře spočítaný: byl o tři kila těžší než Bořík, a to podle běžných dostihových přepočtů znamenalo, že má Hájek na Detvana náskok tří koňských délek. Jenže jen my dva s Boříkem jsme věděli svoje: tajně jsme totiž dali Detvanovi pod sedlo šestikilovou zátěž navíc, a tak Havelka počítal se špatnými čísly. Ve skutečnosti byl poměr sil mezi Hájkem a Detvanem přesně opačný! Byl to takovej malej odvetnej podraz, který se provalil později, a byl z toho i drobnej reprezentační skandál. Ale faktem zůstalo, že jsem do toho poháru sedlal Detvana pro Boříka."  

Na dráze pak dopadlo vše dle Hourových předpokladů - Detvan jistě vyhrál, 1 1/2 délky za ním přišel jako druhý Hájek. Byl to absolutní vrchol Detvanovy kariéry a vlastně nejcennější vítězství, jehož v tehdejších poměrech mohl docílit. Ve čtyřech letech už doma takovou formu nepředvedl, ale opět triumfoval na Mezinárodním mítinku. Obhajobu vítězství ve Velké středoevropské ceně mu překazili sovětský Charkov a polský Dorpat, zvítězil však v Ceně Varšavy. Celkem za svou kariéru z 26 startů získal 8 vítězství (z toho 3 v mezinárodních dostizích) a vydělal 117.500 Kčs, 23.500 zlotých a 2.000 marek.

Detvan a nerudovské Kam s ním

Jak uvedl ředitel napajedelského hřebčína dr. Lerche v publikaci Plemeníci našeho plnokrevného chovu - Hřebčín Napajedla, "svými výsledky se Detvan kvalifikoval jako plemeník pro Hřebčín Napajedla." Bylo tady ale podle Lercheho jedno veliké ale. "V Napajedlích však pro značnou příbuznost s chovnými klisnami nemohl být náležitě využit," dodal. Rozhodně nemluvil do větru, jeho otec Gradivo byl do té doby nejvíce využívaným plemeníkem v našem chovu, před ním Napajedla sázela především na Simsona, Detvanova mateřského otce. Jaroslav Houra to viděl ale trochu jinak. "Nechtěli mu odpustit to třetí místo v našem derby," byl přesvědčen trenér. 


Faktem je, že kvůli výše zmíněnému omezení byl Detvan přeložen na Xaverov, kde však nebyl využit vůbec, a poté do Hubic, kde se po něm narodila 4 hříbata. V lednu roku 1959 se vrací do Napajedel a ač i tehdy bylo tamní stádo plné krve Gradiva a Simsona, dokázal se prosadit. Hodně díky spojení s Masisovými dcerami. V našem největším hřebčíně se mu narodilo přes 100 hříbat a z několika z nich vyrostly osobnosti píšící dějiny československého turfu. Byli to především vítězové Československého derby Silver a Crapom, rakouský Kůň roku Libanon, klasické vítězky Siesta či Hviezda (ta se narodila z připuštění v Hubicích)  a řada dalších. Výborně se uplatnil i jako mateřský otec, jehož dcery daly nejen Derby vítěze Hviezdara či Koně roku Spartu, ale také legendární Latinu, který získala jak Derby tak i titul Koně roku a posléze založila mimořádně úspěšnou rodinu.

To vše stihl Detvan během let 1959 - 1970, než byl přeložen na Státní statek Mšeno, později do Veltrus a nakonec do Tlumačova, kde působil v zemském chovu. Do Napajedel se vrátil až na své poslední dny. "Vrátil se sem zemřít," vzpomínal na začátku 80. let minulého století pan Vítů. "Mít ho dnes v Napajedlech, tak ho budem vatou obkládat. Byl jsem u toho, když sem přijel pan Skýva, vedoucí zootechnik z Xaverova, zastavil se u Detvana a povídá: ,,Detvane, Detvane. Ty bys nám měl všem co odpouštět. Mně taky, já mám na tom taky svůj podíl."

Miloslav Vlček
foto archiv

• Předchozí
• Další