Pro mnoho turfmanů to byl jeden z nejsmutnějších dnů v životě. V ten den, sedmého srpna 1985, přijely na chuchelské závodiště bagry, aby v místech, kde se téměř osm desítek let scházeli dostihoví příznivci od prvorepublikové šlechty, přes příznivce legálního i nelegálního hazardu až zemědělce dorazivší v družstevních autobusech v 80. letech, začaly bourat staré malebné secesní tribuny, které musely ustoupit stavbě nové železobetonové tribuny.

 
"Pršelo, až lilo, na kalendáři černá sedmička... " Tak pochmurně začínal úvodník časopisu TURF 4/1985, kde jeho tehdejší šéfredaktor Jiří Křepelka popisoval den, který se stal mezníkem v historii chuchelského závodiště a potažmo i celého českého turfu. Dokázal dokonale vystihnout tehdejší náladu, a tak mu dejme slovo i dnes. "Ano, 7. srpna 1985 se zhroutila stará Chuchle a my všichni "pamětníci" ji můžeme zpětně vidět už jen ve svých vzpomínkách, fotografiích pomalu a jistě žloutnoucích nebo záznamech naší ČST. Televize pojala ten akt poměrně vesele (a optimisticky, co se komentáře moderátora týče), ale současně smutně, protože obrázky poskakující na obrazovce budily především sentiment. Akt boření se dá popsat mnoha slovy a mnoha způsoby, jako rození nového a lepšího na troskách odcházející slávy, jako plastická operace zásadního významu mající za hlavní cíl vymazat osmdesátileté vrásky a udělat ze stařenky krasavici (inteligentní), jako rozloučení s děvčetem, které už nikdy neuvidíme, protože se vdalo do jistého spřáteleného emirátu..."  (miv)

• Předchozí
• Další