Dvacátého třetího únoru roku 1984 byla uzávěrka přihlášek do Československého derby. Na tom by nebylo nic výjimečného, ale tehdy se po letech poprvé naše derby otevřelo i zahraniční konkurenci. Samozřejmě tehdy jen té ze socialistických zemí, ale i tak to mělo na vrchol tuzemské rovinové sezóny mimořádný vliv.

 
Přihlášeno bylo tehdy 88 tříletků (z toho 31 klisen) a to včetně čtveřice hřebců běhajících v Polsku. Naši severní sousedé účast v české modré stuze nebrali na lehkou váhu a přihlásili skutečné špičky ročníku, mj. tehdy považovaného za jeden z nejsilnějších v polské poválečné historii. Přihlášen byl vítěz nejvýznamnějšího dostihu dvouletých Nagrody Mokotowska Vilnius (Parysow), dále dvojnásobný dvouletý vítěz, mj. úspěšný v Nagrodě Dorpata a třetí za Behistounovým synem Dum-Dumem a Akumulatiwem v Nagrodě Skarba Juror (Saragan), přihlášen byl i zmíněný Akumulatiw a také Dakotův syn Kojak. 

Rakouské derby naplnilo Poláky optimismem

O čtyři měsíce později se do Prahy vypravili dva z nich - Juror a Kojak. Zimní favorit Vilnius dal přednost o týden dříve konanému Rakouskému derby, v němž však, stejně jako později v polské modré stuze, tento příslušník sprinterské linie Gold Bridge zklamal a poté se přesunul na kratší distance. Do Prahy se ale vypravil následující sezónu, v níž opanoval Velkou cenu Prahy. A další rok přijel zas - to už ale nikoliv do Chuchle, nýbrž do PP Motěšice, které si jej na tři sezóny pronajalo jako plemeníka. Akumulatiw se zranil a Kojak do Prahy vyrazil místo něj.

Poláci tehdy přijeli plni optimismu. O týden dříve totiž polský Neman (Dakota), též o pár let později krátce působící v našem chovu u dr. Kubíčka, působivým stylem o 6 1/2 délky zvítězil v derby v Rakousku, při němž časem 2:26,6 překonal 30 let starý rekord dráhy ve Freudenau. Po několika předchozích porážkách rakouští sázející Nemanovi příliš nevěřili, jeho kurz vystoupal až na 22:1 a několik členů polského týmu se netajilo velkými výhrami, které takto získali. Druhý polský zástupce Dandelion (Dakota) skončil pátý, Addis Abeba (Dakota) a zmíněný Vilnius se neumístili.

Polské raz - dva

Poláci tak měli k optimismu v Praze dostatečný důvod, ale ani tuzemská konkurence nebyla malá. Do Československého derby tehdy nastupovali dva z nejlepších československých koní 80. let - vítěz Velké červnové ceny Kleón (Behistoun), později dvojnásobný vítěz na Mezinárodním mítinku (MM) a vlastně jediný československý kůň, jemuž se v 80. letech podařilo obhájit vítězství na MM, a druhá z Velké červnové Redakta (Dakota), klasická vítězka, o rok později úspěšná v SRN, kde dokonce získala jako první a zatím poslední kůň českého chovu blacktype vítězství. Na polské koně ale nestačili.

Podle kurzů TOTA nakonec Juror odskakoval jako favorit s eventuálkou 24:10, přičemž svou roli jistě sehrála i přítomnost Miki Melnického v jeho sedle, zatímco Kleón měl 28:10 a Redakta jako čtvrtá šance (před ní se dostal Zorro) 98:10. Ročenka 1984 dostih popisuje následovně: "Do čela dostihu se dostal Ekrazit sledovaný Lombasem a Jasanem. U mezníku 1.600 m přešel Jasan za vedoucího Ekrazita a na čtvrtou pozici se posunul Juror. U mezníku 1.000 m přešel Juror na druhou pozici za Ekrazitem, za ním cválali Lombas a Kleón. S příchodem do cílové roviny převzal vedení Juror, lehce se odpoutal od svých soupeřů a v závěru mu byl částečně soupeřem Kojak, který přišel na druhé místo závěrem ze zadní pozice. Třetí peníze uhájil Ekrazit před Kleónem."   

Kleón tedy stačil jen na čtvrté místo, ale na výběrových dostizích pro MM už místo distance 2400 metrů zkusil trať 1800 metrů v Ceně Nikolase, kterou jistě o tři délky před špičkovým mílařem Pittsburgem (Arcaro) vyhrál. A následně na MM v Berlíně vyhrál na stejné distanci konanou Cenu Berlína, v níž po tuhém boji o hlavu zdolal Dandeliona.

Ředitelská tečka

Po dostihu nebyly osamocené hlasy, zda bylo dobře otevírat derby zahraničním účastníkům. Tehdejší ředitel Státního závodiště Praha Stanislav Waksmundský na ně reagoval velmi pregnantně: "Nedojímá mne pláč našich majitelů, nám musí jít o konkurenci přinášející vyšší úroveň." Poláci pak jezdili na naše derby pravidelně, získali získali řadu umístění, vyhrát se jim už ale znovu nepodařilo. Až do loňské sezóny.

Miloslav Vlček
foto Eduard Ziebiker

• Předchozí
• Další