Hned několik vítězů naší nejslavnější steeplechase cross country Velké pardubické se v minulosti pokoušelo uspět i v anglické Velké národní v Liverpoolu. Dnes je tomu na den přesně 63 let, co se 25. března 1961 na závodišti v Aintree sešli na startu Grand National dokonce první dva koně z předešlé Velké pardubické. Ba co víc, do Anglie s nimi cestoval i třetí v cíli ročníku 1960, který však byl krátce před dostihem škrtnut. 

 
Na přelomu 50. a 60. let minulého století vládli Velké pardubické sovětští koně. Platilo to i o ročníku 1960, v němž zástupci "sborné" obsadili první tři místa. Zvítězil tehdy Grifel (Grog), druhý finišoval Reljef (Ranžir) a třetí místo obsadil vítěz předchozích tří ročníků favorizovaný Epigraf (Elbgraf). Sověti se ale s úspěchem v československém dostihu nespokojili a mířili výš - do Liverpoolu, kam o pár měsíců později odcestovali všichni tři čtyřnozí strůjci sovětského úspěchu.

Příběh startu sovětských koní v Grand National se ale začal psát dříve. První impuls možná přišel už o pět let dříve, kdy paní Tophamová pozvala do své privátní lóže v Liverpoolu členy sovětské delegace, která tehdy byla na návštěvě Británie. Byli mezi nimi i tehdejší ministr zahraničí Andrej Gromyko či dřívější sovětský premiér Georgij Malenkov, kteří se zájmem dostih sledovali. Zda se však už tehdy zrodil nápad vyzkoušet v Liverpoolu i sovětské koně, o tom už dnes můžeme jen spekulovat.

Diplomacie proti stanovené váze

Faktem je, že o pět let později sovětské Ministerstvo zemědělství oznámilo, že do Liverpoolu vyšle hned tři koně a to své nejlepší steeplery - Epigrafa, Grifela a Reljefa, kteří svou třídu předvedli o pár měsíců dříve v Pardubicích, Epigraf i během předešlých tří ročníků Velké. Rozhodnutí vyslat své hvězdy do Anglie však málem padlo poté, co se Sověti dozvěděli, s jakou vahou jejich koně nastoupí. Jak známo, Velká národní je handicap a koně, kteří neabsolvují v Anglii ani Irsku žádný start, do něj nastupují s nejvyšší vahou. Sověti, kteří toto pravidlo neznali, pohrozili škrtnutím svých koní, nicméně po dlouhých diskuzích nakonec pravidlo přijali a koně v dostihu nechali.

Tím však trable nekončily. Dalším problémem, který start sovětských koní v Anglii ohrožoval, byla africká nemoc koní, která bránila příjezdu koní ze Sovětského svazu do Anglie. V lednu však Dolní sněmovna na popud britského ministra zemědělství uvedla, že Sovětský svaz bude brzo vyškrtnut ze seznamu zemí, které mají zákaz posílat koně do Británie a start trojice ruských koní by neměl být ohrožen. Následně Britské velvyslanectví v Moskvě potvrdilo vydání víz třem žokejům, Ivanu Avdějevovi, Vladimíru Prachovovi a Borisi Ponomarenkovi) a sedmi dalším členům týmu, a tak už nic nebránilo tomu, aby se sovětská ekipa vypravila na cestu.

Koně s doprovodem vyrazili 7. března z Moskvy ve speciálně upraveném a vytápěném vagonu na náročnou cestu dlouhou 2000 mil přes Polsko, Německo a Holandsko. Na hranicích mezi Polskem a tehdejším východním Německem  a poté i ve východním Berlíně byli koně důkladně prohlédnuti veterináři, kteří se shodli, že koně jsou v pořádku, dobře snáší cestu a u žádného z nich se neobjevily příznaky africké nemoci koní.

Rusové vyhrají buď letos, nebo v příštích třech letech

Do anglického Harwiche koně dorazili 12. března a deset dní před dostihem si v Haydock Parku vyzkoušeli anglické překážky podobné těm, které je čekaly v Aintree. Koně vypadali dobře, nejpůsobivěji Epigraf a sebevědomí Rusů stoupalo. Tlumočník Rusů Ulij Gulin dokonce prohlásil, že pokud se jim nepodaří zvítězit v tomto ročníku, vyhrají jej během následujících tří let a sovětští koně už budou stálou součástí dostihu v Aintree.

Pak přišla ze sovětského tábora méně sebevědomá zpráva. Krátce před dostihem bylo jasné, že zátěž z cesty a další faktory si vybraly svou daň na hlavní naději Rusů Epigrafovi, který ve svých dvanácti letech zátěž nezvládl tak, jako jeho mladší kolegové a z dostihu musel být škrtnut. Žokej Ivan Avdějev, který při Velké pardubické vedl vítězného Grifela, ale tady byl určen do sedla Epigrafa, byl nucen dostih sledovat jen z tribuny.

I přes ztrátu své hlavní naděje zůstávali Rusové sebevědomí a byli přesvědčeni, že oba koně podají dobré výkony. Zvláště poté, co viděli první dostihy v Aintree včetně Topham Trophy, běžící se po kurzu Grand National, Vladimír Prachov, strůjce dvou ze tří Epigrafových vítězství v Pardubicích, byl podle dobového tisku přesvědčen, že si koně s tamními překážkami snadno poradí, protože ty pardubické jsou mnohem větší. Zaujal poznámkou, že ani koně, kteří překonali Becher's Brook, by možná nezvládli překonat celý kurz Velké pardubické, byť by zřejmě neměli problém překonat všechny pardubické překážky.



Studená sprcha

Pak přišel den, který měl dát odpověď na otázku, zda jsou sovětští koně schopni konkurovat tamní elitě. Nad Aintree vlála rudá vlajka a oba ruští zástupci, kteří kvůli nejvyšší váze nastoupili s nejnižšími startovními čísly, vedli průvod koní kolem tribun. Prachov se ještě údajně nechal slyšet, že doufá a nebude to trvat dlouho, kdy jej uvidí mezi dvěma anglickými policisty. Na otázku proč, odpověděl: "Protože vím z filmů, že takhle se vede vítěz Velké národní, s policisty po obou stranách vítězného koně."

Nedočkal se. Jím vedený Grifel padl už v prvním kole na Becher's Brooku, šesté překážce kurzu. Prachov sice znovu nasedl a se ztrátou pokračoval v kurzu, problémy však měl i na Chair a po chybě na vodním skoku byl zadržen. Reljef ztratil na deváté překážce Valentine's Brook svého žokeje Ponomarenka a dostih pro něj skončil.    

To bylo poprvé a naposledy, co sovětští koně v Liverpoolu startovali. Sebevědomá proroctví o tom, jak budou stálou součástí Grand National, se nenaplnila.



Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další