Když v roce 1978 nečekaně ovládl Československé derby, vyplácel totalizátor za jeho vítězství 77 korun za každou vsazenou korunu, což je dodnes nejvyšší kurz, v jakém kdo naše derby vyhrál. Dnes, 8. února, je tomu právě půl století, co strůjce onoho rekordu Beller (Le Loup Garou) spatřil světlo světa poblíž Černého moře v hřebčíně Labinskij v tehdejším Sovětském Svazu.
Beller jako dvouletý běhal ve své domovině, kde ze 4 startů vytěžil jedno druhé místo a vydělal 99 balů. Pokud Vás zaráží neznámá měna, tak vězte, že baly byla speciální v tehdejším SSSR používaná "dostihová" měna.
Prof. Michal ho chtěl pro Jílové, získaly jej Slušovice
Na podzim byl společně s klisnou Duerou v Sovětském Svazu zakoupen JZD Slušovice a importován do Československa. V komisi, která tehdy koně vybírala, byl i profesor Václav Michal. "Beller se mi líbil hned na první pohled," vzpomínal rok poté, co Beller šokoval chuchelské publikum. "Nebyl sice moc velký, takový střední, ale za to dobře stavěný, zdravý. Chtěl jsem ho pro svého majitele JZD Jílové, ale nakonec to dopadlo tak, že my jsme dostali o rok staršího Baziáše (u nás posléze úspěšný mílař, mj. vítěz Ceny časopisu Jazdectvo, pozn.red.). Samozřejmě, že jsem pak Bellerovu kariéru pozorně sledoval. Jeho výsledky mě zpočátku dost zklamaly, byl jsem přesvědčen, že je v něm víc. Všechno si ovšem vynahradil v Derby."
Beller, jehož pro tehdy ještě téměř neznámou dostihovou stáj mocného JZD připravoval František Held, absolvoval první start v nových barvách v Bratislavě, kde v Ceně ovsišťa, II. odd., obsadil druhé místo. Velká Chuchle jej spatřila poprvé o dva týdny později. V Memoriálu Josefa Krištůfka (později Ceny tříletých hřebců) doběhl v silné konkurenci čtvrtý za Markem, Aromaticem a All Tigerem. Díky tomu nastupoval na start dalšího dostihu v Chuchli jako favorit, ale v Ceně cílové věže vyhořel. Do cíle přišel šestý, porazila jej i Fabiola, která později platila za jednoho z nejslabších koní v Chuchli. Tento výbuch však Beller na konci května odčinil prvním vítězstvím - s Milanem Klučkou, pro něhož to byl teprve druhý životní úspěch, vyhrál Cenu Alagu. Formu na modrou stuhu dolaďoval dva týdny před derby v Ceně Mimoně, v níž finišoval pátý, přičemž jej porazili dva z účastníků derby Sapo a Divizna.
Triumf outsidera s číslem 13
Pak přišlo derby. Nechme si tehdejší průběh vylíčit očitým svědkem - Petrem Feldsteinem, který jej popsal v Dostihovém zpravodaji: "Dvě minuty před půl páté vyrazilo na pokyn startéra pole 17 koní z dvířek svých boxů. Za zvukové kulisy dusajících kopyt, vyvolávající iluzi westernového velkofilmu, se 12 hřebců a 5 klisen spolu se svými jezdci vydalo na 2400 metrů dlouhou trať. Nejdříve to vypadalo na tvrdý boj hned od začátku, ale po chvíli zbyly rozpaky. Nikdo nechtěl do vedení, a tak se na čele, snad díky svému startovnímu číslu 1, objevil jeden z favoritů Meander s ž. Vlastimilem Smolíkem. První pozici, která na trati rozhodně není příliš výhodná, držel Meander až k distanci, všechno důležité se dělo za ním. A bylo vskutku co sledovat. Sapo nebyl evidentně ve své kůži, motal se až v druhé polovině houfu, Marko zápolil nejdřív úplně vzadu, pak se dral vpřed. Dobrou pozici, hned za Meandrem, si vybodyla Eliona a také všeobecně podceňovaný kůň a jezdec v bílém dresu s červenými švy na rukávě - startovní číslo 13 Beller! Snad nikdo nemohl v těch okamžicích vědět, že na nejvyšší senzaci posledních let v Chuchli je dokonale "nachystáno". Přehlíženého syna Le Loup Garoua stále málokdo bral vážně, do cíle bylo ještě daleko, zato dcera stejného plemeníka a Bellerova polosestra Eliona stoupala s každým metrem tratě ve vážnosti. V lahovickém oblouku, poblíž stájí, kde byli koně vzdáleni coby kamenem dohodil od smutné Nanon, se Beller, bez ohledu na prognózy, bez ohledu na to, že s ním nikdo nepočítá, bez ohledu na to, že má ve svém sedle jezdce, který vyhrál za život jen dvakrát, zatímco třeba jezdci Meandra, Marka, Sapa zaznamenali jeden každý zhruba stonásobný počet prvenství, zkrátka bez ohledu na všechno, zřejmě rozhodl, že trůn vlastně Nanon vyklidila pro něj. Královna je mrtva (samozřejmě pouze pro dostihovou dráhu), ať žije král! A tím bude on, Beller! Před distancí zaútočil na Meandera a s lehkostí letícího ptáka překonal posledního soupeře stojícího na cestě jeho neočekávaného triumfu. Výrok cílového rozhodčího pak zněl lehce 4 1/2 a Bellerovi i jeho jezdci už mohlo být v závěrečných metrech jedno, co se děje za nimi. Souboj o druhé až čtvrté místojim ve srovnání s modrou stuhou a vavřínovým věncem, zdobících toto slavné a už jisté vítězství, musel připadat jako žabomyší spor."
Beller s jednoznačným náskokem vítězí v Československém derby
Triumf v Československém derby byl bezesporu Bellerovým suverénně největším úspěchem, nicméně dobrou třídu potvrdil i později, především v St. Leger, v němž i se zraněním dokázal získat třetí místo. Ve čtyřech letech přešel do překážkového provozu, ale startoval jen dvakrát a peníze získal pouze za čtvrté místo v proutěnkách ve Vizovicích. V pěti letech neběhal, na dráhu se vrátil v roce 1981 (to už v péči Václava Chaloupky), ale v žádném ze tří startů se neumístil. Celkem během tří českých sezón absolvoval jen 13 startů, z nichž 2 proměnil ve vítězství a dále získal po dvou druhých, třetích i čtvrtých míst a vydělal 161.500 Kčs.
Syn plemeníka, umístěného v Prix de l'Arc de Triomphe
Beller byl synem v Sovětském Svazu nepříliš úspěšného plemeníka Le Loup Garou (Prince Bio), který přišel do SSSR z Francie, kde zvítězil v Criterium de Saint-Cloud a Prix du Cadran, skončil druhý v Grand Prix de Paris, Prix Greffulhe či Prix Noailles, a také třetí v Ascot Gold Cupu a Prix de l'Arc de Triomphe. Krátce působil i ve francouzském chovu, jeho syn Farnesio byl dokonce zařazen do chovu ve Španělsku.
Do Československa byla vedle Bellera importovaná též výše zmíněná Eliona, která v Bellerově derby obsadila druhé místo a následně skončila druhá i v Memoriálu Bohumila Tichoty (dnešní Oaks), a tak českoslovenští chovatelé tehdy projevili o Le Loup Garou zájem, k angažování však nedošlo. Vedle těchto dvou kolovala krev Le Loup Garou i v žilách čtyřnásobného vítěze Velké pardubické Železníka (Zigeunersohn), jehož matka Želatina byla Le Loup Garovou dcerou.
Pokud se podíváme na Bellerův rodokmen podrobněji a půjdeme po rodině i do vzdálenějších generací jeho rodokmenu, narazíme v V. generaci rodiny na klisnu Livorno, která byla dcerou někdejšího napajedelského plemeníka Wool Winder (Martagon). Její bába Lamballe byla dcerou jedné z největších hvězd v historii napajedelského chovu plemeníka Matchboxe (St. Simon), jehož jméno najdeme v Bellerově rodokmenui vícekrát, a klisny Busserl, jejíž otcem Zsupan (Peter), vítěz německého a rakouského derby, též kdysi působícího v chovu Hřebčína Napajedla. A nejsou zdaleka jedinými napajedelskými hřebci, jejichž krev z Bellerových žilách kolovala.
Beller plemeníkem
Le Loup Garoua se československým chovatelům získat nepodařilo, šanci v chovu ale dostal samotný Beller. Do chovu byl oficiálně zařazen ale až v roce 1986, 5 let po ukončení dostihové kariéry a to jen na klisny vlastního majitele. Navzdory poměrně slušné šanci dal však jen Skeleta, vítěze dvou jedničkových dostihů a čtvrtou z Ceny zimní královny Atlantu.
V roce 1988 připouštěl aniž by slušovičtí požádali o licenci a hřebec tehdy dostal celou řadu zajímavých klisen jako byly Boldissima (Bold Lad), Brazilia (Ballad Rock), Buksi (Artist), pozdější matka Divé Báry Domcette (Dom Racine), matka derby vítěze Doxe Dóza (Hviezdar), Friedensfee (Athenagoras), Ike's Mistress (Master Derby), Kitale (Kampala), Saavedra (Sweet Revenge), matka pozdějšího Koně roku v Polsku Zagary Zana (Seal) a další. Hříbata narozená z tohoto připouštění v souladu s pravidly nebyla Plemennou knihou registrována jako plnokrevná a na dráze se tak nikdy neukázala.
Miloslav Vlček
foto Marek Skála