Uměl připravit koně takříkajíc "na minutu". Dlouhá léta vévodil trenérské listině vítězů Československého derby, ve které najdeme jeho jméno i v kolonce jezdec a to u jména, které též vešlo do historie - Symbola. Jaroslav Mašek, skvělý člověk s nezměrnou mírou optimismu i dobré nálady,  zemřel přesně před 14 lety v motolské nemocnici.

Z outsidera derby vítězem 

Život se ním nemazlil. Jaroslav Mašek se narodil se 23. ledna 1930 ve Velké Chuchli a pocházel z celkem sedmi sourozenců, z nichž si i o rok a půl mladší bratr Kamil vybral svou profesi u dostihových koní. Jeho otec byl za války odvlečen do koncentračního tábor a domů se již nevrátil. Jaroslav, jenž od dětství napadal na levou nohu, byl velice drobný (v patnácti letech vážil jen dvaatřicet kilogramů), a proto jej nechtěli vzít do učení na holiče ani ševce. Náhoda tomu chtěla, aby jednou potkal u chuchelského závodiště učedníka, který nemohl utáhnout vozík naložený slámou. Pomohl mu nejen s ním, ale pak i se složením nákladu a čištěním koní. Od té doby docházel do stáje trenéra Procházky pravidelně, ten si záhy nového pomocníka všiml a zakrátko jej přijal do učení. Nebylo to tenkrát jednoduché, protože koňmi jeho práce nekončila. "K mým povin­nostem patřilo nejen starat se o koně, ale taky o třicet králíků, dvě kozy a čištění bot pro celou rodinu," vzpomínal později na svá učednická léta.

Ani jeho jezdecké začátky nebyly jednoduché, když je výrazně zbrzdilo vážné zranění. Tehdy v Chuchli si při startu jeden ze soupeřů zlomit nárt a musel být odvezen sanitkou do nemocnice. Při opakovaném startu se Maškův Wiking lekl, přeskočil bariéru a mladý jezdec skončil na zemi s několinásobnou zlomeninou levé nohy. S bolestivým zraněním pak dlouho čekal na opětovný příjezd sanitky a poté celého třičtvrtě roku na návrat do sedla.

Po vyučení v roce 1949 nastoupil k trenéru Františku Hofbauerovi, kde byl zpočátku až čtvrtým jezdcem stáje, nicméně nečekaný triumf následující sezónu jeho kariéru výrazně nakopl. Na podzim v roce 1950 jej totiž trenér posadil do sedla outsiderky Mahonie v Ceně zimního favorita, zatímco nejlepšího koně, v Gerschově memoriálu úspěšného Soneta dostal jezdec Bárta a další kvalitní koně, pozdější vítězku Jarní ceny klisen Pastelu a Moravana, si rozdělili žokejové Merta a Huleš. „V sobotu před dostihem ale přišla průtrž mračen a z dráhy se stalo rašeliniště. Dopadlo to tak, že Pastela se Sonetem se v bahně utopili. Mahonii ta čvachtanice vyhovovala a překvapivě vyhrála,“ vyprávěl Mašek s odstupem času o svém prvním velkém vítězství.

Jaroslav Mašek (první zleva) společně s Miroslavem Šustou, Josefem Boříkem, Oldřichem Mertou, Karlem Havelkou a Josefem Šachem při setkání šampiónů na konci 70. let ve Velké Chuchli.

O 4 roky později přišel vrchol jeho jezdecké kariéry, kdy nejenom že podruhé za sebou triumfoval na mezinárodním mítinku s koněm Taval, ale především si s legendárním hřebcem Symbolem připsal úspěchy ve všech třech dostizích trojkoruny (Velká jarní cena, derby a St. Leger).

„Po vítězství ve Velké jarní ceně se Symbol stal největším favoritem pro derby a to přesvědčivě potvrdil drtivou převahou ve Velké červnové ceně,“ vzpomínal na jednoho z nejlepších koní celé české historie dostihů. „Dostal jsem životní příležitost – možnost vyhrát derby. Věděl jsem, že Symbol potřebuje rychlý tempo, jinak ho dostih nebaví. Na startu ukradl malý kousek Havelka s Golemem. Jenže brzy přibrzdil a nikdo nešel dopředu. Věděl jsem, že je zle a říkal jsem si, že bych si měl udělat tempo sám. Pak jsem se však rozhodl ordre dodržet. Čekal jsem do cílový rovinky a tam jsem netrpělivě Symbolovi střihnul dvě bičem. Šel dopředu, ale udělal kličku.“ Symbol se přitom srazil s klisnou Loučkou, přesto se oba koně dokázali ještě vzchopit. „Rajtoval jsem rukama, nohama, vyhráli jsme o dvě délky, ale byl tu protest za nerovnou jízdu. Nakonec nám vítězství nechali, ale já pak Symbola nemohl jezdit na mezinárodním mítinku v Berlíně. Dvakrát tam vyhrál, já se jen koukal.“

Na podzim se do stáje z vojny vrátil František Huleš a proto v Saint Legeru se již mohl Mašek spolehnout na vlastního vodiče. „V polovině trati nás pustil Franta na špic. Symbol šel vpřed nezadržitelně a neporazitelně. Nikdo si ani nečuchnul.“ Skvělý Symbol tehdy vyhrál o osm délek.

Derby měl na dosah ještě jednou, v roce 1960 s Cejlonem přesvědčivě vyhráli přípravnou Velkou červnovou cenu, ale dva dny před derby Mašek onemocněl těžkým zápalem plic, a derby pak s Cejlonem vyhrál žokej Šusta. Podle oficiálních ročenek získal Jaroslav Mašek jako jezdec 126 vítězství, poslední oficiální dostih odjel 29. června 1969, v Československém derby skončili s Metujcem na patnáctém místě.

Práce pro Napajedla a šest triumfů v derby 

Trenérskou dráhu zahájil v roce 1969, první dvě sezóny připravoval koně státních statků Mšeno a Tábor, ale stále též aktivně jezdil, poté však přišla nabídka, kterou nebylo možné odmítnout - trénovat koně Hřebčína Napajedla. Tím odstartovala jedna z nejúspěšnějších trenérských kariér v celé historii našeho turfu. Jaroslav Mašek, který dlouho držel rekord v počtu vítězů Československého derby, načal svou derby bilanci zcela mimořádně - v roce 1973, kdy zásluhou Seala, vedeného Vladislavem Fedorowiczem, získal první úspěch v derby, jeho další dva svěřenci Toxin a Val II obsadili druhé a třetí místo! 


S Josefem Šachem po vítězství Veronala v Československém derby 1975

Časem se stala proslulou jeho schopnost dokonale načasovat formu svých koní před velkými dostihy, díky které tak často jeho koně získávali velká vítězství včetně šesti triumfů v Československém derby a dalších 17 klasických dostizích. Posledním klasickým vítězem, kterého připravil, byl v roce 1989 ve Velké jarní ceně úspěšný Santalino, nedlouho poté ukončil kariéru trenéra. 

„Mašek měl sice jen základní vzdělání, ale tak jako on, rozuměl koním málokdo. Měl pro ně obrovský cit," vzpomínala před časem v tištěném TURF Magazínu na legendárního trenéra Jana Holečková, která v Maškově stáji pracovala.

Od koní nikdy neodešel, jako čilý důchodce řadu let pomáhal trenéru Romanu Vítkovi v jeho pražské stáji, kterou od Maška převzal, byl pravidelným návštěvníkem chuchelských dostihů a rád též sledoval zahraniční dostihy v bývalé sázkové kanceláři U Nováků. Na podzim roku 2005 se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že musel být hospitalizován v motolské nemocnici, kde 6. února 2006 zemřel. 

Michaela Zemanová, Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další