V sobotu uplynulo 38 let ode dne, kdy karlovarské závodiště hostilo poslední českou edici Mezinárodních mítinků. Byl to ročník, který pro české barvy i přes jedno vítězství nedopadl příliš dobře, z pohledu dalšího vývoje československého turfu ale přinesl hned několik mimořádně zajímavých i zlomových momentů. Připomene Vám je následující článek.

 
Středoevropskému bloku socialistických zemí už tehdy zbývaly jen poslední tři roky existence a s nimi se chýlilo ke konci i každoroční pořádání Mezinárodních mítinků. Píšeme je s velkým M, protože ve své době to nebylo jen prosté označení mítinku, na který přijeli koně z cizích zemí, ale přesně definovaná a výjimečná událost. Pro nepamětníky připomeňme, že na těchto Mezinárodním mítinkách měřili své síly nejlepší koně socialistických zemí - Československa, Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Německé demokratické republiky a také Bulharska, byť posledně jmenovaná země se neúčastnila pravidelného pořádání mítinku, který se na konci prázdnin pravidelně konal v hlavním městě prvních pěti zemí. Součástí mítinku byl každoročně i kongres, který řešil aktuální problémy v dostihovém provozu a chovu anglického plnokrevníka ve zmíněných zemích.

Kde místo pražské Chuchle. V Karlových Varech nebo ve Slušovicích?

V roce 1986 ale panoval v Chuchli tzv. náhradní provoz, který nastal poté, co byly zbourány staré secesní tribuny a začala výstavba tribuny nové, která je v Chuchli dodnes. A tak se mítink přestěhoval do Karlových Varů, byť o pořádání se ucházely i tehdy velmi agilní Slušovice. Jejich kandidatura ale neuspěla. Nutno podotknout, že lázeňské závodiště pod vedením Rudolfa Nachtigala a Jezdeckého oddílu TJ Slavoj prošlo před mítinkem řadou úprav. Postavila se nová cílová věž, závodiště bylo vybaveno cílovou kamerou, na vnější část dráhy byl navezen písek a také byla vyasfaltována plocha před tribunami.

Na ní tehdy během srpnové neděle stála nemalá část z údajně až desetitisícové návštěvy karlovarské dráze a čelila dešti, na rozdíl od šťastlivců, kteří se schovali na tribunách. Pravověrní turfmani si ale nenechali ujít možnost prohlédnout si koně v padocku a tehdy se opravdu bylo na co dívat. "Přivezli jsme to nejlepší, co máme. Nic kvalitnějšího nám doma nezůstalo," citoval tehdy časopis TURF šéfy sovětské a polské ekipy Dzalajeva a Michalowicze. Právě polští a sovětští koně byli po zkušenostech z předchozích mítinků favority většiny klání a na dráze to splnili takřka do puntíku.

První vyhrání, z kapsy vyhání ...  

Trvalý déšť učinil z karlovarské dráhy náročný test, kterým zdaleka ne všichni startující prošli se ctí. Pro nás začal mítink úspěšně. Hned v prvním dostihu Ceně Bukurešti pro 3-6 leté hřebce a 3-4 leté klisny na distanci 1400 metrů se prosadil pětiletý Hároš (Lakmus) z JZD Dolní Němčí vedený Josefem Dolejším, jemuž v jeho rodišti nadšeně aplaudovalo početné publikum. Hřebec v péči trenéra Janeckého jistě o 3 délky zdolal sovětského Poligona (Gelikon), třetí doběhl polský Jarzab (Pawiment) s žokejem Melnickim. Druhé české želízko v ohni v tomto dostihu Mys (Flying Star) bohužel nesplnilo očekávání a Mys docválal do cíle úplně poslední.


Trenér Janecký a žokej Dolejší (první dva zprava) po Hárošově vítězství

Hárošův triumf byl bohužel posledním, kterého českoslovenští koně dosáhli. Ba co víc, nezískali ani žádné druhé či třetí místo a čtvrtým se mohl "pochlubit" jediný Valát (Norbert) v Ceně Moskvy, kde však na vítěze ztrácel 28 1/4 délky. Za ním na pátém místě doběhnuvší Maur (Norbert) a Vortex (Conor Pass), Valátův polobratr uzavírající tabuli v Ceně Berlína, byli pak jedinými československými zástupci, kteří se na mítinku alespoň umístili. Z 12 startujících reprezentantů doběhlo 8 mimo dotovaná místa a bohužel vesměs daleko od vítězných koní.

Pravda, okolnosti tehdy naší reprezentaci moc nepřály - zdravotní indispozice vyloučily například derby vítěze Dynamita (Norbert) či další hvězdy jako byli Fór (Scottish Rifle) nebo Lamina (Arcaro), o svého nejlepšího reprezentanta z předešlých let Kleóna (Behistoun) náš turf o rok dříve přišel. I tak to byly výsledky dost tristní, Jiří Křepelka je popsal slovy "Domácí nářez v dešti", i když nakonec v hodnocení zemí stačily na třetí místo - za Sovětským svazem a Polskem.

Šavujevova česká premiéra

Jak jsme uvedli, nejvíce se dařilo sovětským koním, kteří získali 4 vítězství. Pro nás nejpamátnější je triumf tehdy tříletého Razgroma (Montcontour) v hlavním dostihu mítinku Ceně Moskvy na 2800 metrů, kde pod žokejem Petrjakovem po boji o 1 1/4 délky porazil dalšího sovětského koně Mavra (Montcontour), který favorizovanému Razgromovi dělal vodiče. Razgrom se o rok později do Československa vrátil, konkrétně do PP Šamorín, který syna tehdy mimořádně úspěšného Montcontoura (Luthier) angažoval pro svůj chov. Byl zde ale jen dvě sezóny, po nichž se vrátil zpět, aniž by po sobě zanechal výraznější stopu. To se ale nedá říct o jeho trenérovi. Tím totiž nebyl nikdo jiný než Arslangirej Šavujev, který tehdy před 38 lety získal první vítězství na území Československa. 


Sovětský Razgrom (je to ten vpravo ...) - pozdější šamorínský plemeník ale především historicky první vítěz trenéra Šavujeva na českém území

Cena Prahy jako příslib úspěšné české i slovenské budoucnosti

Šavujev a Razgrom nebyli zdaleka jedinými zahraničními účastníky tehdejšího mítinku, jejichž osudy se o pár let později spojili s naším turfem. Mimořádně zajímavý byl i doběh Ceny Prahy, dostih pro tříleté klisny na 2400 metrů a tudíž jakési Oaks středoevropských socialistických zemí. I jeho vítězku připravil Arslangirej Šavujev (tehdy uváděný s iniciály A.M. Šavujev) a byla jí Romantika, další úspěšný potomek Montcontoura z Kabardinského hřebčína. Na počátku 90. let přijela do Československa její dcera Ravnina (Neman) a to už jako reprezentantka nové stáje Elbrus a též svěřenkyně trenéra Šavujeva, který se přestěhoval na Slovensko. Ravnina už jako dvouletá patřila k československé špičce, vyhrála Simsonovu cenu (I.k.) a doběhla třetí v Ceně zimní královny (L). O rok později vyhrála Cenu Svazu chovatelé a majitelů dostihových koni (L) a umístila se například ve Svatováclavské ceně.

Druhé místo za Romantikou obsadila další sovětská klisna Aravija (Athens Wood), Masisova vnučka, která v roce 1992 přivedla na svět Almaze (Leo Castelli), posléze vítěze Slovenského derby a především jednu z největších osobností slovenského turfu.

Pokračujme však dále. Třetí doběhla Niderlandia (Saragan), později velmi úspěšná matka a také producentka chovných klisen. Jedna z jejích dcer Nowa Zelandia (Dakota) porodila v roce 1997 hřebce Nowogrodka (Who Knows), šampióna polských mílařů a z našeho pohledu hlavně otce jednoho z prvních Lukových blacktype vítězů Iryklona.

Čtvrtá doběhla polská Maracana (Conor Pass), která doma vyhrála jak Nagrodu Wiosenna (polská JCK), tak i Nagrodu Liry (Oaks), do análů našeho turfu se ale zapsala jako matka šampióna proutěnkářů Magnuse (Jape), otce loňského vítěze Velké pardubické Hegnuse a řady dalších úspěšných koní. 

Našli bychom i další - třeba sovětského Flagmana (Floridon), vítěze Ceny Varšavy a později například otce vítěze slovenského St. Leger Flogistona, či polského Omena (Dakota), jehož krev kolovala v řadě úspěšných koní u nás. Zkrátka - pokud jste tehdy v Karlových Varech byli, mohli jste vidět celou řadu koní, jejichž potomci o více či méně let později pomáhali psát historii českého i slovenského turfu. A také vidět první (i druhé) české vítězství trenéra Šavujeva. Z něho jsem sice tehdy přes deštníky ostatních návštěvníků viděl jen málo, ale i kdybych ho viděl celé, ani ve snu by mne nenapadlo, jakou roli v českém turfu bude právě tento trenér o dvě a tři desetiletí později hrát. Ani to, že potomci řady koní, kteří tenkrát ve Varech startovali, se tak výrazně zapíší do historie našeho turfu.

Miloslav Vlček
reprofoto z dobového tisku

• Předchozí
• Další