Byl to jeden z nejsmutnějších dní, jaké kdy Napajedla prožila. Před 44 lety, 25. května 1976, v hřebčíně, kde se o 24 let dříve narodil a ve kterém s výjimkou dostihové kariéry prožil celý svůj bohatý život, uhynul legendární Masis (City - Mamuška, Ut Majeur). Vítěz Československého derby v rekordním čase a plemeník, který domácí chov ovlivnil více než kdokoliv jiný před ním i po něm.

 


Dojemné loučení

Poslední dny před skonem šampióna před časem krásně popsal ošetřovat Antonín Vítů, který s Masisem prožil nemalou část svého profesního života a staral se o něj i v Masisových posledních dnech. My tak máme možnost i po letech zprostředkovaně prožít poslední okamžiky života nejslavnějšího českého koně.
"Přišel den, kdy měl Masis smrt na jazyku. Zauzlení střev," vyprávěl Vítů před 38 lety Antonínu Jelínkovi, který jeho vyprávění tehdy zachytil pro Dostihový zpravodaj.
"Byl tady dr. Šuráň a povídá: ´Co kdybychom se pokusili vyvést Masise na kopec, aby skončil dolů. Třeba by to pomohlo.´ Masisovi bylo 24 let a v hřebčíně byla německá kobylka, a ta se mu strašně líbila. Řekli jsme si, že ju zavedeme na sklep a tak ho přilákáme na kopeček. On šel přední nohou za tou kobylou, vyhoupl se jako mladík, on by ju připustil. Sedmkrát jsme skákali z toho sklepa a pak jsme Masisa dali do rotundy. Aby se vyválel a třeba by se ta střeva promíchala. Nic nepomohlo. Šel jsem za ním do boxu, abychom si v noci mohli povídat. Opřel se o mě hlavou? pomoz mi!
Prožil jsem s ním kus života. Byli jsme tak zkamarádění, že mi byl ještě milejší než člověk. Tak dokonale jsem neznal ani svoje kamarády, jako toho koňa. 
Položil hlavu na rameno. Byl ke mně milé. Tak jsme se pěkně rozloučili."


Masis, už jako v plemeník v rodném hřebčíně. Foto archiv

Šampiónem na dráze...

Čím to bylo, že si Masis získal takovou úctu a respekt? Byl zkrátka výjimečný - povahou, výkony na dráze i výsledky v chovu. Už jako roček ve výběhu nemyslel jen na pastvu. Nechme ale opět hovořit pana Vítů:
"Od malička to byl veliký ženich. Jestli ten na pastvě sežral kilo trávy, tak to bylo moc. Ten nalítal ve výběhu moc kilometrů, s nikým se nekamarádil, řval a hledal kobylky. To se jednou stalo, že někdo špatně zavřel branku a za ní byly klisničky, jedna se říjila, jmenovala se Láska. Masis hned k ní, hned na ňu vletěl a začal ju připouštět. Z té Lásky jsme ho sundali metlou. Hezké pár dní byl na nás zlé."  

Z Napajedel se jako roček stěhoval na podzim do Chuchle k trenéru Josefu Celerovi. Na dostihové dráze strávil na tehdejší dobu krátký čas - běhal jen jako dvouletý a tříletý, dohromady absolvoval 11 startů. V pěti z nich zvítězil, vedle Českoslo­venského derby přede­vším v Ceně Moskvy na Mezi­národním mítinku v Moskvě, kde nejen že zdolal tehdy nejlepší tříleté hřebce socialistic­kých ze­mí, ale vyběhl i rekordní čas 2:28,4. Plných 15 let též držel časový rekord derby, kte­ré zaběhl za 2:32,3. Poslední start absolvoval v Saint Leger, které vyhrál a po němž se stěhoval zpět do Napajedel.

... i šampiónem v chovu

Masise k úspěchu v chovu přerurčovala nejen výborná dostihová kariéra a také na svou dobu velmi dobrý rodokmen, ale též fakt, že Napajedlích až do své smrti dostával nejlepší tamní klisny. V našem chovu po sobě zanechal 300 plnokrevných potomků, což je mj. dvojnásobek potomků, než měl do té doby nejvytíženější plemeník Gradivo. Překonat jej se nepodařilo po letech ani Rainbows for Lifovi, kterému k tomu sice chyběl jen krůček (počítáme-li samozřejmě Rainbowsovy potomky českého chovu), ale Masis přesto zůstal v tomto směru nepřeko­naným pleme­níkem. A s velkou pravdě­podobností, vezmeme-li v úvahu stále pokračující redukci českého chovu, jím zůstane i do bu­doucna.

Seznam jeho úspěšných potomků by vydal na knihu. Vedle těch nejlepších a notoricky známých jako byli Lyon, Relief, polská Demona či Latina bychom neměli zapomínat ani na jeho polokrevné potomky, jimž vévodí vítěz Velké pardubické Simon.


Pozici Masise jako výjimečného zlepšovatele potvrzují i statistiky projektu 100 let českého turfu, zobrazující handicapy tříletých koní. V porovnání s polosourozenci po jiných plemenících byli Masisovi potomci mnohem častěji (modrý sloupec) hodnoceni mezi 10% a 20% procenty nejlepších tříletků v GH (sloupec 95 a 85), naopak mezi nejhůře hodnocenými 10% populace (sloupec 5) měl minimum potomků.    

Ani po zařazení do chovu Masis moc neodpočíval, naopak potřeboval být stále v pohybu. Ale dejme opět prostor vzpomínkám Antonína Vítů:
"Potřeboval denně moc práce. On si ji bral sám, on ji chtěl. Pracoval v pískovém výběhu, já stál uprostřed a rukama jsem naznačoval prácu jezdca. A on jel jako blesk. Měl jsem haluz ve tvaru vidlice a když se vypohyboval, tak jsem ho po zadku tím proutkem hladil. Měl jsem ho vycvičeného, že když jsem pískl, tak v plném cvalu zabrzdil a postavil se, jak to má být při předvádění. Mohl jsem mu práskat bičem nad hlavou. On stál jako dub, já jemu za zadkem. Když jsem ho pochválil, přestal si mě všímat a dělal si svoje. Byl to zajímavé kůň. V boxu zlobil, poštipoval mě a dělal zlýho. Poznal, co si může dovolit, žertoval se mnou."   

Dal celkem 24 klasic­kých vítězů, kteří získali 31 klasických vítězství u nás, 3 v Polsku a jedno v Rakousku. Vedle nich nesmíme zapome­nout na již zmíněného Lyona, vítěze Ceny Mosk­vy na Meziná­rodním mí­tinku, a Lin­colna, který sice startoval z klasických dostihů jen v Saint Leger, ve kterém doběhl sedmý, ale jako čtyřletý získal 7 vítězství včetně Ceny Bukurešti na Mezinárodním mítinku.

Právě Lincoln a Lyon byli nejúspěšnějšími plemeníky z necelé dvacítky Masisových synů, která byla vyzkoušena v plnokrevném chovu. Lyon by toho zřejmě při lepší příležitosti mohl dokázat více a také o Lincolnovi, ač dostal příležitost poměrně dobrou, můžeme dnes říci, že si zasloužil přízeň ještě větší. Dvakrát se stal šampiónem plemeníků. Poprvé v roce 1990, kdy z působení v Napajedlích vytěžil vítěze Československého derby Gimta a třetího z derby Wimbledona, podruhé v roce 1998, kdy měl dokonce tři klasické vítězky v jediném ročníku - Tamaliregu, Nalii a Polynésii - což v tehdy již podstatně silnější konkurenci, než jaká panovala počátkem 90. let, a bez podpory napajedelského stáda (v té době působil v chovu Vítězslava Vandy) byl výsledek naprosto mimořádný. 

Chcete Masisovu krev dnes? Zajeďte si do Polska!

Prosazoval se jako otec, dařilo se jeho synům a jeho dcer z něj udělaly mnohonásobného šampióna otců matek. Silver, Latén, Valdaj, Veronal, Taran či polský Demon Club - ti všichni se narodili z jeho dcer a velké vítěze produkovaly i jeho vnučky. V současném chovu však už jeho krve najdeme poskrovnu. Přesto se ještě před pár lety prosazovala i v těch nejvýznamnějších dostizích včetně klasických. To už však nikoliv prostřednictvím zdejších Masisových potomků, ale zásluhou polské Demony, svého času považované za nejlepšího tamního poválečného koně. Z rodiny vítězky polského Derby, St. Leger i Wielke Warszawské pocházela například vítězka českých i slovenských Oaks 2008 Determinacja (Sorbie Tower), zatímco Saint Leger ve stejném roce vyhrál Urodos (Two-Twenty-Two), jehož mateřským otcem byl Demonin syn Demon Club (Club House). Dva roky po Urodosovi se v Saint Leger na Slovensku prosadil jeho polobratr Ulan (Exaltation). A zapomenout nesmíme ještě na jedno velmi slavné jméno - trojnásobného vítěze Velké pardubické Tiumena (Beaconsfield), jehož matka Toskanella byla též Demon Clubovou dcerou.


Demona, hvězda polského turfu a dnes hlavní zdroj Masisovy krve

I v samotném Polsku vliv Masise slábne, byť jeho krev najdeme v tamním mateřském stádě možná častěji než u nás. Ale i tak si zalouží obdiv jako hřebec s unikátní sekvencí vítězů derby a otců derby vítězů (Masis - Lyon - Hviezdar - Bohatier), který předal své geny několika generacím úspěšných koní.

Miloslav Vlček

  

    

• Předchozí
• Další