Chov anglického plnokrevníka má v našich krajích docela dlouhou a bohatou historii, v níž se střídala období rozkvětu s časy, které domácímu chovu zase tolik nepřály. Padesátá léta minulého století obecně nebyla zrovna tím nejkrásnějším obdobím naší moderní historie a protože jak známo chov ušlechtilých koní často kopíruje celkový stav společnosti, podívejme se, jak se tento stav propsal do tehdejšího chovu dostihových koní.. 

Napsat tento článek mne napadlo minulý týden, kdy jsme v rubrice Z historie a archivu publikovali odkaz na krátkou reportáž z Československého filmového týdeníku z března roku 1955, věnovanou čerstvě narozenému hříběti v Napajedlích. Při listování Plemennou knihou č. VI. a hledání, které hříbě by to mohlo být, mne napadlo sumarizovat všechna data z tehdejšího roku a pokusit se z nich vytvořit malý obrázek o tom, jaký tehdejší chov plnokrevníka byl. Výsledek máte před sebou.

Napajedla první, zbytek nikde

Na úvod nejprve pár čísel. V připouštěcí sezóně 1954, ze které poté vzešel ročník 1955, bylo v tehdejším Československu připuštěno 104 klisen anglického plnokrevníka. V době, kdy byl soukromým osobám chov zapovězen, se produkce dostihových koní soustředila do několika málo státních podniků, které chov zajišťovaly. Prim samozřejmě hrál Hřebčín Napajedla, ale možná netušíte, jak moc byl tehdy celý československý chov spjat právě s Napajedly. Ze zmíněných 104 plnokrevných klisen totiž více jak polovina, přesně 54, patřila Napajedlům. Ještě překvapivější pro mnohé bude, že vedle napajedelského hřebčína působil na území České republiky už jen jediný chovatel, vlastnící více jak jednu plnokrevnou klisnu. Byl jím SPS Xaverov, v němž stálo 15 klisen, připouštěných v roce 1954 plnokrevným hřebcem. V Plemenné knize najdeme ještě další 4 české a moravské chovatele, každý však tehdy nechal připustit pouze jedinou klisnu.

Na Slovensku tehdy fungovaly dva velké chovy - Štátny majetek Hubice a Štátny žrebčín Motešice. První, jehož chov dal později základ chovu PP Šamorín, měl 16 chovných klisen, druhý o jednu méně.

Chovatelé podle počtu připuštěných klisen v roce 1954

Napajedla nejen že měla nejvyšší počet chovných klisen, ale též se velkou měrou jako chovatel podílela i na chovných stádech svých "konkurentů". Nejvíce to bylo patrné na chovném státu Hubic, kde z 16 chovných klisen jich 11 pocházelo z napajedelského chovu, ale klisny napajedelského chovu působily i v jiných chovech - celkem stálo mimo Napajedla 31 napajedelských odchovankyň.

Většina matek z domácího chovu, jen deset se narodilo na západ od nás
   
Padesátá léta rozhodně nepřála importům klisen z kapitalistických zemí a chovy ostatních socialistických zemí na tom 10 let po válce nebyly o mnoho lépe než my. Není překvapením, že výrazná většina chovných klisen pocházela z domácích chovů - celkem 82. Soukromý chov byl v té doby již nemožný, ale v chovu ještě působila řada matek, narozených ve 40. letech a odchovaná soukromými chovateli včetně významných postav předúnorového turfu jako byli pánové Nerad, Špaček či oba Stárové.

Z okolních zemí mělo na náš tehdejší chov největší vliv Maďarsko, odkud k nám přišlo 9 klisen, mezi nimi i tři dcery vítěze The Cesarewitch, francouzského odchovance Ut Majeur (Ksar), který se po třech sezónách v anglickém chovu dostal do Maďarska. O jeho významu bychom mohli psát dlouho, na tomto místě však stačí připomenout, že jednou ze zmíněné trojice jeho dcer byla Masisova matka Mamuška.


Ut Majeurova dcera Mamuška, matka Masise, ale také Makara či Mohykána. Foto František Lerche 

Sedm tehdejších chovných klisen pocházelo z Německa, z nichž nejdůležitější pro náš chov byla v Graditzu narozená Sidney (Alchimist). Té se v roce 1955 narodila v Napajedlích dcera Sidonie (Árkász), po Silvaně (Masis) její druhá nejvýznamější dcera měřeno z pohledu pozdějšího vlivu na náš chov.

Mezi tehdejšími klisnami najdeme i tři klisny narozené ve Francii a dvě z nich patří k perlám historie československého chovu. Ta třetí, Rodostova (Epinard) dcera Croix d'Augas, která však do Napajedel přišla z Polska, se prosadit ani nemohla. Působila zde 6 let, během nichž z 5 připuštění zůstala 4x jalová a jediné narozené hříbě, hřebeček po City (Caissot), krátce po narození uhynulo. 

I další dvě "Francouzky" stály v Napajedlích. Legendární Lyndora (Altay), zakladatelku slavné L-rodiny a bába Lyona (Masis), byla dovezena z Francie už v roce 1938 a o dva roky později zařazena do napajedelského stáda. Ve stejném roce byla importována i Vandoise (Damparémy), která běhala v barvách Eberharda Mauveho a která mu jako chovateli, byť tehdy byla již ustájena v Napajedlích, dala vítěze Československého derby Vandala (Etalon Or). Vandoise pak vlastnil další soukromý chovatel Ivan Laxa a až od roku 1951 přešla do majetku Hřebčína Napajedla.

Gradivo a City, pilíře chovu 50. let
 
Podíváme-li se na tehdejší mateřské stádo optikou plemeníků a jejich dcer, nejvíce dcer měl v tehdejším chovu City (Caissot). Jeden z nejvýznamnějších plemeníků historie československého chovu, vítěz maďarského St. Leger a druhý z tamního derby, je dnes nejvíce spojován se svým synem Masisem, ale v chovu dal dalších 5 vítězů derby včetně Korbela či Bosny a nespočet klasických vítězů.


City. Reprofoto z knihy Plemeníci našeho plnokrevného chovu - Hřebčín Napajedla

Zmíněná Bosna, ale též další vítězka derby Svatava, byly v roce 1954 dvěma z celkem 15 dcer, které měl City tehdy v našem chovu. Druhým nejvíce zastoupeným plemeníkem v mateřském stádu byl s 13 dcerami Simson (Sanskrit), další vítěz maďarského Saint Leger, který významně ovlivnil československý chov. Následoval další z velikánů Gradivo (Ladro), pro změnu úspěšný v německém Saint Leger, a za ním dalších čtyřicet hřebců, jejichž dcery v našem chovu tehdy působily.

Plemeníci s nejvyšším počtem dcer v chovu  

Navzdory vysokému počtu dcer v chovu byli Gradivo a City v roce 1954 též i aktivními plemeníky. Citymu bylo sice tehdy už 24 let, patnáctiletý Gradivo však byl v nejlepších letech. Oba tak byli dobře zastoupeni nejen v mateřském stádě, ale patřili i k nejvíce využívaným plemeníkům. Primát však tehdy patřil jinému hřebci - vítězi Československého derby, ale též Velké středoevropské ceny na Mezinárodním mítinku ve Varšavě Liberálovi (Téléférique). Hřebec tehdy působil v Napajedlích třetí a poslední sezónu (poté byl přemístěn do Hubic), během které připustil 18 klisen. Druhým nejžádaněším hřebcem byl Gradivo a na třetím místě najdeme německého odchovance Lotose (Wahnfriend), tehdy stojícího v Hubicích.

Plemeníci, aktivně působící v roce 1954 v československém plnokrevném chovu

Pokud se však podíváme na výsledky na dráze, připouštěcí sezóna se nejlépe vydařila Gradivovi, otci obou nejlepších tříletých koní ročníku - Havrana (z Havany po Ut Majeur), vítěze Velké jarní ceny a Saint Legeru, a Válka (z Valuty po Simson), který uspěl v derby. Za touto dvojicí skončila v hodnocení podle GH tříletých vítězka Jarní ceny klisen Orava (City), jejíž matka Oslava byla Gradivovou dcerou. 

Takový byl tedy československý chov uprostřed 50. let. Až později se do něj začaly zapojovat další subjekty, které pomáhaly psát jeho historii jako Albertovec, Ahníkov či Šamorín počátkem 60. let a později i Mimoň, Tochovice a další. Od 70. let nastal rozmach, který vyvrcholil v polovině 80. let, kdy se chovu plnokrevníka věnovalo snad každé druhé JZD či Státní statek. Ale to už je jiný příběh.

Miloslav Vlček


  

   

• Předchozí
• Další