Předposlední již jedenáctý díl vzpomínek žokeje a především trenéra Jaroslava Houry se věnuje především jednomu dostihu - Československému derby. Dostihu, v němž jeho svěřenci získali čtyři vítězství a Houra tak patří k nejúspěšnějším trenérům v historii naší modré stuhy.

 



XI.

Přáním každého trenéra je mít ve stáji dobrý koňský materiál a dobrý pracovní kolektiv. A když jsou dobří koně, pak je největší touha mít vítěze derby. I když je velkých dostihů za rok celá řada a klasických dnes u nás celkem 5, přece jen derby je derby a žádný jiný úspěch nes může vyvážit vítězství v tomto dostihu. Druhé přání, dobrý pracovní kolektiv, to je nutnost pro dobrou stáj. Dnes už nemůžeme a ani nechceme vyžadovat tvrdý dril od stájového personálu, je nutné mít kolektiv odborně školených pracovníků, nejméně 2 dobré žokeje, dobré pracovní jezdce, spolehlivého zástupce atd. Každý zaměstnanec by měl mít ke stáji svého trenéra fandovský vztah, jako ho mají fandové sportovních klubů nebo oddílů. Vzpomínám-li na dobu od r. 1945 až do svého odchodu do důchodu, pak musím říci, že jsem měl většinou velmi dobré pracovníky i když za ta léta se také objevilo několik horších, kteří byli schopni rozvrátit kolektiv. Pak musel nastat nutně rozchod. Hned prvý rok svého působení v r. 1945 jsem připravoval do derby koně Normana tehdy ještě soukromé stáje Xaverov. Norman byl zakoupen za okupace v Německu. V derby se umístil za Ravelem a Lyrnbertem třetí. V následujícím roce jsem trénoval pro derby Radvana stáje Šolín, derby jsem jezdil sám, neboť svého prvého jezdce Josefa Krištůvka jsem uvolnil pro koně Vandala, který derby vyhrál. Tento derby ročník byl velmi slabý a Radvan se umístil čtvrtý. V dalším roce jsem měl v přípravě výborného Dyarda, kterého jel v derby Havelka a skončil jako velmi dobrý druhý za vítězným Panošem. Dagard byl výborný kůň, neměl však speed, za to Panoš ho měl nadbytek. 

V roce 1948 jsem měl dva výborné tříleté, Liberála a Brata. Derby vyhrál Liberál pod Boříkem a druhý byl Brat pod Havelkou. Brat nastupoval do dostihu indisponován, neboť' 14 dnů nemohl téměř vůbec pracovat, přesto však ještě přinutil Liberála k boji. Později se k němu Liberál nemohl vůbec rovnat, ovšem jen kratší čas, neboť Brat ukončil poměrné brzy svoji kariéru, zatímco Liberál byl neuvěřitelně tvrdý kůň a k nejlepším výkonům dozrál v pěti letech. 

Hned v následujícím roce jsem měl ve stáji Lána. Byl to výborný kůň, ale netaktická jízda zavinila jeho porážku od Bosny. Své kvality ukázal později i v mezinárodních dostizích a porážka v derby mně dlouho mrzela. V roce 1950 jsem měl v přípravě Svatavu a Kortéše. Do poslední chvíle jsem nevěděl zda Svatava bude moci v derby startovat. Od prvého dne tréninku jsem s ní musel neobyčejné opatrně pracovat, stále laborovala se šlachama. Ve třech letech vyhrála vše kde startovala, ale nikdy nebylo jisté zda k dostihu bude fit. Derby s Boříkem v sedle vyhrála zcela lehce před Kortéšem s Havelkou. Tak jsem měl koně jedna a dvě. Svatava byla mezi obecenstvem velmi populární a nikdy nezapomenu na ovace, které ji připravilo obecenstvo. Start v derby byl však jejím posledním vystoupením na dráze. Odešla do hřebčína a jak byla výborná na dráze, tak zcela zklamala v chovu. 

V roce 1950 jsem připravoval pro derby Liana a L' Amoura. Pozváni polských Pink Pearla a Arraze bylo osudné. Ve velmi pomalém dostihu stačilo polským zástupcům posledních 500 m a lepší posice. Pink Pearl zvítězil před svým stájovým druhem Arrasem, pro Liana zbylo třetí a pro L' Amoura čtvrté místo. V roce 1952 startoval z mé stáje Detvan, také on byl nešťastně jet a zase to bylo jen třetí místo za Hájkem a Peršanem. V polském derby skončil Detvan třetí a tam teprve Bořík poznal co vyžaduje a co na něho platí. Od té doby byl u nás i v zahraničí k neporaženi. 

Následující rok byl znamenitý. Zvítězil mně Makar s Bořikem a druhý můj kůň Považan s Havelkou byl druhý. Havelka pracoval již tehdy jako trenér, neměl však ve své stáji koně pro derby a tak mohl přijmout angažmá na Povážana. Derby v roce 1954 bylo pro Parobka velmi těžké, když nastupoval proti slavnému Symbolovi a Loučce, také za nimi skončil třetí. Diadém v následujícím roce měl stejně těžkou posici proti neméně slavnému Masisovi, jehož byl stálým stínem. Skončil za ním druhý, Diadém byl poctivý kůň a osvědčil se později výborně polokrevném chovu v Kladrubech. 

Od roku 1956 až do roku 1964 neměl jsem koně lepších kvalit pro derby a tak se muselo vařit z vody. Proto jsem byl nakonec spokojený když v roce 1957 skončil v Hubicích odchovaný Lotčík za Korbelem třetí a ve stejném hřebčíně odchovaný Mazák v roce 1963 druhý. Tehdy zvítězil xaverovský Nil na kterém prokázal Josef' Šach své umění na 100 % zatímco Toušek na Mazákovi si počínal jako špatný učeň. V roce 1965 jsem měl výborného koně Listra, v derby byl sice poražen Myjavanem, ale sliboval jsem si od něho další výborné výkony. Na podzim těsně před St. Leger mě byl odebrána a přidělen trenérovi Laksovi. Listr skutečně St. Leger vyhrál a dnes i s odstupem mnoha let musím říci, že jsem cítil velkou hořkost i lítost. Dodnes nevím proč muselo přijít k organizační změně před St. Leger. Bylo to k mé práci málo taktní jednání. 

Pak se blýskl v roce 1967 vítkovitský Metrans, který s Maškem v sedle málem porazil Silvera, za kterým byl těsně druhý a vlastně byl prvým koněm u nás, který Silvera ohrozil. V roce 1968 jsem přijal angažmá u stáje Xaverov, nyní samozřejmě již patřící k Drůbežnictví Xaverov. Dva výborní tříletí Sebestyén a Carv byli moji pýchou. Carv v derby nestartoval, zato Sebestyén pod maďarským žokejem Pinterem zvítězil před v Maďarsku trénovanou xaverovskou Novelou. O rok později neuspěla v derby výborná Caravella, zvítězila však překrásným způsobem v St. Leger. Někdy hrají velkou úlohu shody okolností a náhod. Tak v roce 1970 jsme měl výborného Calypsa a ten měl v derby velkou šanci. Snad 14 dnů před derby začal "měnit” zuby a přes veškerou moji snahu nežral a takto indisponován nastoupil ke startu. Skončil třetí za skvělým Norbertem, který udělal tehdy stále ještě platný rekord v derby a vídeňským koněm roku Libanonem. 

Tak to byli koně, které jsem připravoval do derby a na které velmi často a rád vzpomínám. Za dvacet šest let trenérské činnosti jsem měl v derby 4 vítěze, 9 druhých a 7 třetích.

Jaroslav Houra
(pokračování příště)

Přetištěno s laskavým souhlasem vydavatele z časopisu Jezdectví (dříve Jazdectvo)

• Předchozí
• Další