Loňský rok se povedlo ž. Václavu Janáčkovi získat už pátý titul šampiona jezdců ve Španělsku. Přestože tu nebyl až do konce sezóny, porazil o 13 vítězství šampiona z let 2008 a 2016 Borju Fayose. Pokud budeme počítat i jeho dva tituly šampiona žáků, tak je to jeho již celkem třináctý post nejlepšího jezdce sezóny. Jak známo, Václav Janáček se v polovině prosince přesunul do Kataru, kde jezdí a vyhrává dostihy, a také získává zkušenosti v této pro nás  exotické zemi. A to rovněž bude tématem našeho rozhovoru.

Nejprve se vraťme k loňskému roku, který vám přinesl mj. další titul šampiona mezi jezdci ve Španělsku. Jak moc bylo těžké vyhrát zdejší šampionát popáté v kontextu s předchozími úspěchy v šampionátu? A jak vlastně celkově hodnotíte vaši sezónu 2017?
To už bylo popáté? :-) Důležité bylo, že jsem nenabral ztrátu na soupeře v první půlce sezóny.  U nás ve stáji je vždycky pomalejší rozjezd, ale od června už se začalo vyhrávat stabilně a koně běhali dostihy, do kterých patřili. V létě se mi tradičně dařilo v San Sebastiánu, kde jsem si vytvořil ohledně počtu vítězství náskok a na podzim už ho pak udržoval.
Bohužel se nám na jaře zranil nejlepší kůň, se kterým by sezóna byla zřejmě ještě úspěšnější, ale ve finále jsem podle vydělaných dotací a vyhraných dostihů měl nejúspěšnější sezónu v kariéře. V Česku jsem povyhrával pěkné dostihy, na Slovensku St. Leger a korunu za touhle sezónou tomu nasadil „Trip“ v milánském Legeru!

Ještě před koncem sezóny ve Španělsku jste se přesunul do Kataru, kde od poloviny prosince jezdíte dostihy. Jak vůbec k tomuto angažmá došlo a u koho působíte? 
Toto angažmá je samozřejmě díky Tomáši Lukáškovi, který tu už působí od loňska. Mám velké štěstí, že tu je, protože by mi jinak aklimatizace trvala o hodně déle. A hlavně už tu má Tomáš jméno. Takže začátek byl pro mne díky tomu jednodušší. Já už jsem posílal své curriculum vitae všude možně, ale pokud nevyhráváte grupy v tradičních dostihových zemích, nebo nemáte správné kontakty, tak se člověk těžko dostává na lukrativní zimní angažmá. Takže s Tomášem působím ve stáji trenéra Ramzaniho, pro stáj Al Jeryan Stud.


Václav Janáček a Tomáš Lukášek šli fandit Tomáši Berdychovi, když hrál na turnaji v Doha 

Jak jste zatím spokojený s ježděním v Kataru? A budete tu až do konce katarské sezóny?
Mám tři vítězství, jezdím druhé - třetí šance pro naši stáj, takže to celkem ujde. V únoru bude hlavní část sezóny, tak se uvidí, jestli se jestě zadaří něco přidat. Beru toto angažmá zatím spíše jako takovou „rozkoukávačku“. Plánuji tu být asi jen do března. Tady toho člověk moc neuspěchá, spíše musí být žokej  trpělivý a moc se nenervovat. Tomáš by o tom mohl vyprávět a díky tomu je teď tam, kde je.

Jak na vás působí zdejší turf? Je to asi velký rozdíl oproti Evropě?
Ano, všechno je tu jiné. Od práce ve stáji až po trénování. Koně tu mají proto, aby běhali a od toho se to odvíjí.

A jaké jsou vaše cíle a plány pro sezónu 2018? Co byste rád ještě dokázal?
Já chci být hlavně zdravý. Nějaké velké plány si nedávám, vždycky se snažím zlepšovat předchozí sezóny. Někdy to vyjde, někdy zase ne, tak uvidíme. Ale ono to nezáleží jen na mě…

Vzpomínám si, že v našem posledním rozhovoru před čtyřmi roky jste mi řekl, že pokud by přišla nabídka z nějaké stáje z Čech, která se věnuje dostihům celoročně, že byste se vrátil domů. Platí to pořád?
Tohle asi už ne. Ve Španělsku jsem spokojený, ale kdybych už se musel někam stěhovat, tak bych volil návrat domů. Samozřejmě, že mi to české prostředí občas chybí. Nejhorší je, že nemám dostatek času na Viky. Už je to velká holka a tak doufám, že to vše bude jednodušší a budu s ní moci strávit více času než doposud.

Michaela Zemanová

Fotografie: archiv Václava Janáčka

• Předchozí
• Další