Zřejmě už každý turfman ví o neutěšené situaci Hřebčína Napajedla, který prakticky ukončil svou činnost. Budoucnost hřebčína, který psal historii tuzemského chovu anglického plnokrevníka, je v tuto chvíli více než nejistá. Současný vlastník nemá z ekonomických důvodů o chov zájem a uchazeče o koupi unikátního chovatelského zařízení vesměs odmítá. Do složité situace před pár měsíci vstoupil advokát Mgr. Ing. Aleš Martínek, organizátor petice na záchranu hřebčína. Jaké jsou její cíle, možnosti i současný stav, o tom jsme si povídali přímo s panem Martínkem.

 
Co Vás vedlo k tomu, že jste inicioval akci k záchraně hřebčína?
Nejprve Vám děkuji za pozvání k rozhovoru a moc si toho vážím, že mi vaše stránky daly prostor k tomu, abych se k záchraně hřebčína mohl vyjádřit i zde. V zásadě mě k tomu vedly dvě věci. První a hlavní impuls byl, když mi paní Kabelková vnuknula myšlenku, abych se pokusil pro záchranu hřebčína v Napajedlech něco udělat. Viděl jsem, že jí na tom opravdu záleží, když mi zhruba v prosinci loňského roku vyprávěla, že tomuto krásnému hřebčínu hrozí úplný zánik. Tehdy jsem pochopil, že to asi nebude jen tak, a začal jsem si o hřebčínu shromažďovat podklady a historické materiály, knihy Dr. Lercheho apod. a bylo mi jasné, že kdyby takový kus historie a ohromná tradice v chovu anglického plnokrevníka měla zaniknout, byla by to nenapravitelná škoda, protože je to v podstatě naše kulturní dědictví. A to byl druhý impuls. Pokusit se udělat pro hřebčín vše, co je možné, je podle mě občanská povinnost všech, včetně mě.

Hřebčín má ale svého majitele, který jej řádně koupil a v nemálo do něj i investoval

Ano, hřebčín je v soukromých rukou, to já nezpochybňuji a toto ctím. Ale zase se vracím k odpovědi výše, že jde o naše kulturní dědictví, odkaz našich předků a o ohromnou tradici. A pak je úplně nepodstatné, kdo je nyní vlastníkem hřebčína. Toto je povinnost takovou věc zachovat a předat dál, to zdůrazňuji. Víte, obecně koluje taková mantra soukromého vlastnictví a lidé se domnívají, že tato mantra je nedotknutelná. Jenže to není tak úplně pravda. Vlastnictví zavazuje a ani vlastnické právo není absolutní, zejména pokud se jedná např. o přírodu a historické a stavební věci. Proto jsem podal velmi podrobný podnět k Ministerstvu kultury, aby zahájilo řízení o prohlášení celého areálu hřebčína včetně hlavní pastviny za kulturní památku, a toto řízení nyní běží. Tato věc má navíc i určitý morální a lidský přesah v tom smyslu, že přece není možné bez dalšího zavřít 150 letý hřebčín a zastavět jeho pastviny bytovými domy. Ať se na mě nikdo nezlobí, to se prostě nedělá. Stavět se dá i v jiných lokalitách.
Druhé omezení vlastnického práva vyplývá ze stavebních předpisů a tam pochopitelně bude záležet na tom, zda zastupitelstvo města Napajedla posvětí, či zastaví proces pořízení změny územního plánu, o který majitel hřebčína požádal.
Tedy sám vidíte, že soukromé vlastnictví ještě nutně neznamená, že si vlastník může dělat s věcí, co chce. A to platí tím spíše, když se jedná o kulturně historickou hodnotu, kterou napajedelský hřebčín má.

Dobře. Dejme tomu, že se podaří prohlásit hřebčín za kulturní památku. To však neznamená, že se v něm automaticky obnoví chov koní. Co bude potom?

Jistě, prohlášení hřebčína za kulturní památku pochopitelně neznamená automatickou obnovu chovu koní. Ale jsou to spojité nádoby. Toto jsem vysvětloval již mnohokrát a mnoha lidem a tady to zopakuji znovu: Je třeba si uvědomit dvě věci: za prvé, pokud se nepodaří prohlásit hřebčín za kulturní památku, tak bude vystaven ohromnému riziku pozdější likvidace, a za druhé, zachování hřebčína v důsledku jeho prohlášení za kulturní památku znamená za stávající situace splnění předpokladu pro obnovu chovu. Opačně to nejde. Jak by lidé chtěli obnovovat chov koní v hřebčíně, který nebude mít pastvinu a někdo ho nechá úmyslně zdegradovat? To je úplně stejné, jako kdyby někdo chtěl jezdit autem, které nemá kola. Takže abych to shrnul, pokud bude mít hřebčín s pastvinami památkovou ochranu, tak je zachován předpoklad pro obnovu chovu koní anebo alespoň pro poskytování komerčních služeb českým a případně i zahraničním chovatelům. Jestliže se tak nestane, může tahle šance bez dalšího definitivně zmizet – jednou provždy. Ale pokud se pro to nadchnou čeští chovatelé, Jockey Club, Ministerstvo zemědělství a další instituce, věřím, že se koně do hřebčína vrátí.

Nepřehlédněte: O Vlachovické hřebce byl zájem. Limario a Pouvoir Absolu připustili dohromady 35 klisen

Jak probíhá petiční akci za záchranu hřebčína? Kolik lidí už ji podepsalo?

Petiční akce probíhá a tímto děkuji všem, kdo umožňují umístění petičního stanu na různých akcích včetně dostihů. Jsem rád, že tomu vyšla vstříc prakticky všechna závodiště. Petice má nyní více než 20.000 podpisů, jen co já vím, nicméně v republice je okolo 250 petičních míst, u nichž nemám představu, kolik tam těch podpisů mají. Takže věřím, že jich už nyní bude mnohem více než těch 20.000.
Bližší informace o těch přibližně 250 místech v České republice, kde je možné Petici podepsat, jsou na facebookovém profilu Hřebčín Napajedla - Iniciativa za záchranu Hřebčína a na webových stránkách www.zachranahrebcinanapajedla.cz.

V dané věci jste jednal i s panem ministrem zemědělství. Co z tohoto jednání vyplynulo?

Jednání s panem ministrem bylo věcné a přátelské. Vysvětlili jsme si společně význam napajedelského chovu a odchovu, a co by to znamenalo, pokud by hřebčín v Napajedlech skončil úplně. Všichni chápou, že hřebčín v Napajedlech nelze zcela nahradit, protože nemáme a ani nebudeme mít čím. Jestli si někdo dnes myslí, že i bez hřebčína v Napajedlech lze dlouhodobě, a to slovo prosím zdůrazněte, takže opakuji dlouhodobě, udržet úspěšnost dostihového sportu u nás, tak se velmi hrubě plete. Dneska se sem vozí koně ze zahraničí, dobří, excelentní i horší. Ale musíte se podívat na to, kdo je sem vozí, a jak dlouho to bude trvat a říkám, že to nebude trvat věčně. Je třeba mít domácí chov a tento chov odborně vést a taky ho podporovat. Nikde jsem ale zatím nezaznamenal, že by Jockey Club České republiky jakožto hlavní odborný garant chovu anglického plnokrevníka v této zemi pro hřebčín a český chov obecně něco zásadního udělal. Zdá se mi, že asi tak trochu zaspali dobu.

Co dál?

Tady platí jedna klíčová věc a to je, že o budoucnosti hřebčína musí chtít jednat jeho vlastník. V situaci, kdy chce vlastník životně důležitou pastvinu hřebčína zastavět bytovými domy, je zjevné, že o pokračování hřebčína zájem nemá. A to již samo o sobě je alarmující nejen z pohledu chovu, ale především tradice a kulturního dědictví, které hřebčín představuje. Vždyť se hřebčín nachází vedle zámecké zahrady. Představte si, že vedle zahrady např. zámku v Lánech nebo Pražského hradu vyrostou bytové domy, co by na to asi veřejnost řekla? A proto nechápu, proč se někdo na hřebčín dívá jinak, vždyť ta situace je úplně stejná.
Opravdu nerozumím tomu, že si vlastníci neuvědomují společenskou odpovědnost a odpovědnost k historii a tradici hřebčína. Tato věc je totiž o úctě, o respektu k historii a k tomu, co tady vybudovali naši předkové. A to je třeba ctít.
Pokud hřebčín skončí, tak už tady zřejmě nikdy nebude chov s potřebnou soustředěnou chovnou základnou. Je mi někdy až smutno z toho, že to mnoha lidem ještě nedošlo, anebo možná došlo, ale nevadí jim to. Mnozí se totiž domnívají, že domácí chov lze nahradit importem koní ze zahraničí. Ale to je podle mě omyl a dlouhodobě to není perspektivní.
Základem pro budoucnost našeho dostihového sportu je domácí chov. Vždycky, když se doma rezignuje na něco, co doma být může, tak to nakonec dopadne tak, že se to domácí za cenu ohromných nákladů začne obnovovat. A navíc rezignovat na hřebčín v Napajedlech je absurdní už jenom kvůli jeho tradici a možnostem. Vždyť hřebčín může poskytovat své služby na komerční bázi všem českým chovatelům. Jeho potenciál do budoucna v chovu koní je ohromný.

Věříte, že se nakonec podaří hřebčín zachovat a obnovit v něm chov koní?

Ano věřím, a to velmi pevně. Mám za to, že hřebčín je úžasné, posvátné místo. To Vám potvrdí chodící legendy hřebčína, např. pan Zdeněk Hlačík a mnoho dalších. Když člověk vidí lidi podepisující petici se slzami v očích, tak pochopí, co všechno a jak moc hřebčín znamená. Ale na to je třeba mezi ty lidi jít, mluvit s nimi, zajímat se a nesedět jenom v kanceláři.
A na rovinu říkám, že pokud se má český dostihový sport stmelit a vyvinout úsilí k něčemu smysluplnému, tak je to nyní hřebčín. Teď mohou všichni ukázat, jak moc jim na českém turfu záleží. Jestli něco opravdu stojí za námahu, tak hřebčín to musí být zcela určitě.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další